6.6. 2020 Artenara - Gran Canaria

Dneska jsme měli v plánu podle možností po ránu uklidit a pak jet výlet na kolech k majáku Faro de Sardina.  V neděli odpočívat, lovit žraloky a podobné a v pondělí jsme se už měli přesunout do Artenary, hlavně kvůli vodě, ale nakonec, vše je jinak.

Ráno to ještě šlo, vítr nijak nefoukal, jen maličko, takový příjemný větřík, který máme ve vedru rádi, takže skvělé, jen s úklidem bude potíž, protože máme už hodně málo vody a při úsporném režimu vydržíme do pondělí, tak jak bychom rádi, ale bude to o prsa. Ještě jsme se šli po snídani vykoupat do oka, což bylo moc příjemné, aspoň mě to probralo. V noci jsem se moc nevyspala, protože jsem měla pocit, že jsem obalená prachem, což jsme byli a hlavně, strašně mě tlačili a boleli oči, měla jsem pocit, jako by mi do nich někdo nasypal půlku pískoviště, což taky nebylo daleko od pravdy. Zkrátka, byli jsme jak zmlácený a já jen přemýšlela, jak to všechno skoro bez vody uklidím.

Pro představu o čem mluvím. Toto báječné stání se při větru změní v oblaka prachu. Na víkend se sem sjelo 14 obytných aut a vestaveb, ale jak to tak vypadá, tak to nikomu až tolik nevadí.

No a jak jsme přišli k autu, zvedl se vítr a přes nás se hnala další oblaka prachu. Teda, nejsem žádná cimprlína, ale čeho je moc, toho je příliš a Zdenda zavelel, balíme a jedeme!!!

Během chvilky jsme měli vše připravené, opravdu jen pár minut a ujíždíme pryč, směrem na Artenaru. V Gáldaru jen něco málo nakoupíme v LIDL a jedeme do hor. V Altenaře máme zdroj vody, ale původně jsme tam měli přijet až v pondělí.

Dneska jsme měli jet na kola k majáku, zítra měl Zdenda chytat pořádný ryby a já na stránkách dohánět, co jsem zameškala a až v pondělí jsme se měli odpíchnout od pobřeží. Ovšem vše je jinak a my jedeme už dneska do Artenáry.

Mohli bychom jet mnohem kratší cestou, ale Zdenda si chce ještě jednou projet naprosto úžasnou trasu, kterou už jsme jeli se Zdendou a Alenkou. Opět mohu jen říct, nádhera, kouzlo, pohádka. Nevím, co dříve fotit a obdivovat. Máme opět krásný den, a tak i fotky jsou dneska docela slušné.

Cestou máme dvě velké nádrže. Jedna vypadá maličko zaplněnější, než byla v březnu, ale druhá je stále skoro prázdná, a to jsme četli, že tady po dvou letech konečně pršelo, ale asi hodně málo anebo ne v této oblasti.

Jen podle bílých kamenů, vidíme linku, kam až v době hojnosti sahá voda, ale s ohledem na keře, které už na dně vyrostly, to bylo dost dávno.

Ale jak jsem říkala včera, nádrže tu jsou snad i pro to, kdyby jako něco málo spadlo, tak aby to neodteklo.

Někdy nám i připadlo, že v nádržích nikdy voda ani nebyla,

že byly postaveny jen preventivně, co kdyby náhodou. Silnice GC220 vede skoro až k Artenaře. Kousek ještě jedeme po slušnější silnici GC21 a už jsme na našem starém místě.

Za zády máme hřbitov, kde se dá natankovat voda a před námi je nádherná Artenara. Zdenda hned nanosil vodu a pouštíme bojler. Konečně máme po dlouhé době hojnost vody, jak báječné. Jistě, mohli jsme strávit jeden den v kempu za 7 eur a natankovat si vodu, ale tak bychom se daleko nedostali.

Máme pár kolegů, kteří nás kontaktovali s tím, že by rádi také cestovali, klidně i naši trasu, která je mimochodem od Zdendy výborně vymyšlená, ale je nutné si uvědomit a promyslet, za co vše jsme ochotný zaplatit, co vše jsme ochotný obětovat a jak dalece jsme ochotni vzdát se na pár dnů úplně běžného pohodlí jako je sprcha. Pokud ovšem necestujeme se zlatou kreditní kartou, nepatří nám alespoň půlka Václavského náměstí anebo ještě lépe, nevlastníme pár ropných polí někde u Arabů, pak by bylo nesmyslné se zbytečně uskromňovat, to chápu a cestování by bylo o něčem jiném.

Pak je ovšem otázka, jestli by nás to nakonec ještě bavilo a jestli bychom měli na nějaké cestování čas a pro změnu bychom byli velmi vděčný za pár dní volna. Ale jak se říká a jak říkám i já s oblibou, „každá mince má dvě strany, rub a líc“. Věděli jsme, že se za pár dnů vycachtáme, a tak jsme to holt teď vydrželi. Ale to jsem odbočila z naší dnešní cesty.

Ohromnou výhodou je, že tu nejsou žádní turisté, kteří by nám v pronajatých autech znepříjemňovali cestu. Jedná se o to, že na všech ostrovech je velká spousta půjčoven osobních aut a hodně turistů, kteří se sem dostanou letecky do hotelů tyto služby využívá a pak, když si půjčí auto okolo 30 eur na den, tak se samozřejmě snaží stihnout vše co je tu k vidění a nejlépe za jeden den.

A pak dopadá tak, že se nahrnou do úzké silnice i s tím, že jsme z dálky vidět a oni mají pár metrů za sebou vyhýbací místo. To místní nikdy neudělá. Ten už se dopředu kouká, kdo jede proti a včas se někam uklidí. Dneska se nám to stalo mnohokrát, kdy auta stála a čekala anebo naopak, my uhneme, když je možnost anebo na kolech dáme znamení, aby nás mohli předjet.

Tady je totiž v předpisech, že kolo se smí předjíždět jen pokud je možná boční vzdálenost od cyklisty 1,5 m a za porušení jsou obrovské pokuty. Taky se nás na kolech nikdo nedovolí nějak nebezpečně předjet a poctivě čekají na správný úsek, kde nás mohou patřičně předjet a pokud jim dáme rukou znamení, že mohou jet, tak vždy, opravdu, vždy poděkují, tak jako my děkujeme, když nám uhnou. Mávnutím ruky nebo decentním zatroubením, což je samozřejmě pro nás příjemné, je slušné jakkoli poděkovat.

Zkrátka, nestane se, jako mě na jaře, že mě auto z půjčovny málem shodilo do příkopu, protože řidič pospíchal, předjížděl mě do nepřehledné zatáčky a samozřejmě, když byl na mojí úrovni tak v protisměru vyjelo auto.  Brzdila jsem i očima.

Zdeněček má dneska kulaté narozeniny, a tak jsem mu udělala jeho oblíbené řízky s brambůrkem a oblohou. Lásko moje, tak ještě jednou, vše nejlepší do dalších let. Artenara je skvělá, krásně se na noc ochladilo, a tak vykoupaní, napapaný a tak dál usínáme.

 Zítra máme naplánovaný generální úklid.

 Dnešní trasa je: 75 km