14.6.2020 Osorio - Gran Canaria

Od rána začínají přijíždět auta s návštěvníky parku, kteří v trekingovém oblečení vyrážejí na horu Osorio 967metrů, která se hrozivě tyčí nad námi.

I my se na ní poškrábeme, teda alespoň je to v plánu. Ale rádi bychom parkovali na normálním parkovišti v parku, které je o nás určené, a ne proti hřbitovu, jenže, hned po ránu stojí u brány pracovník parku a odškrtává si vozidla z archu kde má sepsané SPZ. Nechápeme to, některá auta smí a některá ne. Nejsme sami, kdo zůstává před branami. Hřbitovní parkoviště se pomalu plní, a tak vyrážíme i my z poněkud nižších poloh.

Jediný problém je, že jsme tak dlouho čekali až otevřou bránu, že čas a slunce poskočilo k poledním hodinám a začíná být pěkné vedro. Zjišťuji, že na kolech je mnohem, mnohem příjemněji, protože drásat se do kopce ve více jak třiceti stupních vedra je holé šílenství.

Teda aspoň pro mne. Já nějak ty vyšší teploty hůř snáším. Zdenda je v pohodě, tomu slunce nevadí, to já se stále schovávám někam do stínu a Zdenda se dokáže opalovat hodiny a hodiny, a ještě si u toho libuje.

Mě zkrátka vysoké teploty hodně vadí a říkala jsem si, že na takovéto náročné túry bude ideální doba buď hodně brzo ráno nebo když bude pod mrakem. Jinak je to vyloženě infarktový stav.

Pico Osorio jsme vlastně vystoupali vpravo, vyloženě hřebenovkou nahoru, příšerný krpál, pak na druhý vršek a dolů jsme šli vlevo klikaticí, která byla mnohem příjemnější. Hlavně, už to bylo z kopce!

Ale zase dlouhá a stejně se jde pořád do kopce, takže ve výsledku je to jedno. Jen obdivujeme veliké kapradiny, které rostou po celém svahu. Všude je ohromné sucho, klasicky tu velmi málo prší,

ale kapradiny se naučili podobně jako borovice brát si vodu z vzdušné vlhkosti.

Faktem je, že ráno jsme měli hodně mokré auto, takže vzdušná vlhkost přes noc bude velká, a to těm kapradinám stačí. Musí, jinak by tady tak pěkně neprospívaly.

Zdenda nasbíral na pobřeží kyblíček soli, kterou sušíme a doufám, že s ní uděláme přátelům radost.

Je to originální oceánská sůl, která se za bouří dostala do výše položených děr ve skalách a tam se veškerá voda vypařila. Úžasná sůl ve velkých krystalech je vhodná do mlýnků.

 No, a tak jak jsme přišli, hupli jsme do sprchy a smyli ze sebe pot a špínu a sedíme od markýzou, protože jestli nás mají vyhodit, tak to udělají ať jí máme nebo ne. Dali jsme si kávičku, poslední kousek jablečného koláče a zaslouženě odpočíváme.

Zdenda si hraje s novým rybářským náčiním a já čtu další díl mého oblíbeného spisovatele. Zatáhlo se, maličko ochladilo a je velmi příjemně. Markýzu jsme už skovali, posloužila jak měla a teď už, bychom na sebe jen zbytečně upozorňovali, když už nám to do teď prošlo a stejně za chvíli už jdeme dovnitř. Zpracovat dnešní fotky, vložit včerejší den do stránek, napsat dnešní den a něco ukuchtit k večeři.

Když mluvím o jídle, tak bych se ráda pochlubila novým receptem na výborný jablečný koláč. Kouzlo je v bílkovém sněhu, který celý koláč úžasně zvláční. Takže, zde je recept. Jediné co je maličko pracnější, je ušlehání sněhu, jinak je to jednoduchý, rychlý a přitom velmi chutný koláč.

 Jablečný koláč se sněhem.

 300 g mouky + 4 vrchovaté lžíce moučkového cukru  +3 žloutky+1/3 másla+1 lžička mleté skořice+ trochu soli – to vše přijde do těsta + 4 jablka + vanilkový cukr+ skořicový cukr+ citronová šťáva + pokud máme nasekané ořechy a rozinky a do sněhu ještě lžíce cukru nejlépe krystal, ale ani to nemusí být.

 V míse smícháme všechny ingredience na těsto a vypracujeme nelepivé těsto.

Pokud se nadří a těsto se stále drobí, přidáme maličko tuku. Třetinu těsta dáme na mrazák nebo hodně vychladíme a dvě třetiny dáme do ledničky.

Nastrouháme jablka a smícháme se vším co je potřeba a vrhneme se na nejhorší část a to, ušlehání sněhu ze třech bílků.

Mezitím máme těsto vychlazené a válečkem rovnou na pečícím paíru vyválíme plát se zvednutými okraji, který přeneseme do remosky.

Pokud máme jablka jako já hodně šťavnaté, podsypeme strouhankou a navrstvíme jablíčka, na to vyklopíme sníh, rozhrneme a teď vezmeme zbylou třetinu těsta,

na hrubým struhadle nastrouháme na sníh a vše je hotovo.

V remosce peču pod alobalovou pukličkou cca 20min a 20min na barvu a dobrota k odpolední kávičce je na světě.

Přeji dobrou chuť a krásný večer.