15.6.2020 Cruz de Tejeda - Gran Canaria

Dnešní den je takový trochu hop sem hop tam. Hlavně, jsme se opět snažili dostat do vyhlášené botanické zahrady Jardín Bótanico Canario, která má být naprosto úchvatná.

Bohužel, doporučení Alenky, abychom to vzali rovnou od dolního vchodu jsme nemohli aplikovat, protože dolní vchod je zavřený a musí se jet od dolního vchodu velký kus zpět, otočit a jet k hornímu vchodu.

Autem to nevypadá tak šíleně, ale pohled dolů z horního parkoviště mi pomalu a jistě kazí náladu. Sice je dopoledne, ale v noci maličko pršelo, spíše, spadlo pár kapek a vzdušná vlhkost se blíží vlhkosti kvalitní páry i s patřičnou teplotou.

Tak jdeme dolů, což ještě jde a prohlížíme si botanickou zahradu, jak nejdéle zvládáme, protože výstup je bolavý. Zjišťuji, že s přibývající teplotou a vlhkostí, klesá můj zájem o okolí jako takové.

Přestávám vnímat co je kolem mne hezkého a celou myslí se upínám k posezení ve stínu. Je fakt, že pokud se nehýbeme, sedíme ve stínu a pofukuje větřík, je i teplota nad 30 °C s vlhkostí blížící se maximu snesitelná,

ale podávat nějaké výkony, byť jen ve formě drápání do příšerného kopce je přímo nadlidský výkon.

Bohužel, stále je značná část zahrady pro veřejnost uzavřená, ale i tak jsme si jí pěkně několikrát prošli kolem dokola s jediným cílem, co nejvíce oddálit závěrečný výstup zpět k autu.

Další zastávkou bylo doplnění potravin v LIDL. Raději bych tentokrát do MERCADONA, ale ta tady nikde v nejbližším okolí není.

No a už jedeme opět do vnitrozemí, jednak doplnit vodu a pak, na zítra je naplánovaný velký výlet na nejvyšší horu Gran Canaria  Pico de la Nives 1949. Údajně nejvyšší, ale hned vedle je vyvřelina Morro de la Agujereada s 1956 metrů, mají to tu trošku zamotané, ale v každém případě pojedeme na kolech na vrchol, protože to jde.

Opět jsme se dostali na docela úzkou silnici, kde se vlastně ani vyhnout nedalo. Moc jsem litovala slečnu v autíčku proti nám.

Vypadá to, že poprvé v životě couvala, a ještě tak daleko. My jí zkrátka neměli kam uhnout a couvání pro nás by bylo mnohem složitější, zvlášť, když za nás se už neštosovala další dvě auta.

Takže slečna couvala, chvíli jakž takž, chvíli do svodidel, chvíli do skály a pak auto zase rovnala, no, na ten kousek, co bylo potřeba odcouvat asi hodně dlouho bude vzpomínat. Faktem je, že zkušení koukají dopředu, jestli náhodou nezahlídnou nějaké auto proti sobě a pak na nejpříhodnějším místě počkají. Věřím tomu, že tato slečna bude už příště velmi bedlivě sledovat silnici před sebou, protože my jsme byli vidět a kdyby jen zastavila kousek, nějakých 100 m dříve, tak nemusela couvat.

Ovšem legrace nastává v okamžiku, kdy my vidíme auto a máme odstavnou plochu, kde můžeme uhnout a zrovna tak v protisměru stojí auto a čeká na příhodném místě, ale ve chvíli, kdy oba dva stojíme se už zase nevidíme a jen čekáme až auto co jelo proti nám opravdu projede a ono nic, nikde nikdo, a tak stojíme a čekáme.

Pak nastávají dvě situace, oba se rozjedeme a pak ten menší couvá zpět na místo, kde poctivě a ohleduplně stál anebo se jeden rozjede a ten druhý ve strachu z couvání stojí a stojí a čeká. To samozřejmě neplatí, nebo, většinou neplatí o autech z půjčovny, které si pronajmou turisté a křižují ostrovy s tím, že se všude vejdou anebo, že jim všichni musí uhnout.

Vodu už tradičně doplňujeme v Utiaca, maličké vesnici, kde je sice malý, ale velmi silný pramen, kam si jezdí pro pramenitou vodu až z hlavního města.

Takže opět, všechnu vodu Zdenda vypustil, vymyl a vyčistil nádrž a nanosil čerstvou vodu. Takže máme zase na pár dnů postaráno o vodu.

Já jsem při té příležitosti upekla báječný cibulový koláč. V LIDL totiž měli za skvělou cenu cibuli, ale dvoukilové balení, což je i pro nás hodně, ale rozdíl mezi volně loženou cibulí a v pytlíku byl víc jak euro, což jsem samozřejmě neodolala a koupit dvě kila za nižší cenu, než kilo se neodmítá.

Jenže, co s dvěma kily čerstvé cibule, která nijak dlouho nevydrží. Takže přišel ke slovu recept na cibulový koláč, trocha mletého masa, trocha sýru a dobrota je na světě.

Podrobný recept už je v Recepty na cesty. Doporučuji, lze jíst i anebo hlavně za studena.

 Přejíždíme do srdce Gran Canarie na velké parkoviště pod Pico de las Nieves, v městečku Creuc de Tejeda.

Maličko trneme, jestli nás odtud večer nevyhodí, ale nevyhodili, a tak stojíme osamocený na celém velkém parkovišti s výhledem do dáli. Zítra sundáme kola a jedeme na velkou TOUR DE CANARIA 2020. Tady je start zítřejší horské etapy. Odtud pojedeme na nejvyšší horu Gran Canarie jejíž vrchol se nachází v geografickém středu ostrova Pico de la Nives 1949.

 Přeji krásný večer

Dnešní trasa je přímo dálková: 88 km