24.6.2020 Výlet na sopku Hondo a Majanicho - Fuerteventura - Kanárské ostrovy

Dnešní výlet na sopku Hondo je pro změnu ve znamení pěší túry.

Sopka Hondo je vysoko nad námi, ale i tak to není až taková výška, ale šlapat se to nechá. Jediné, co je hodně protivné je stálý a poměrně silný vítr, ale název ostrova Fuerteventura mluví za vše.

Okolo nás jsou všude nějaké dávno vyhaslé sopky, ale sopka Hondo, je krásná.

 Jak to tak vypadá, tak je zde asi normální, že vždy dopoledne je pod mrakem a odpoledne se mraky roztrhají, respektive vítr je spolehlivě odfoukne a sluníčko začne pálit. To je přesně ta chvíle, kdy už bychom měli být u vody a cachtat se v oceánu.

Tak jdeme na sopku, vybaveni expedičními holemi, svačinou abychom cestou nezhynuli hlady a samozřejmě, dostatečnou zásobou pití, to abychom předešli případné dehydrataci organismu. Faktem je, že v teple, který zde panuje nestíhám vařit čaj, který vlastně jediný pijeme. Je to to nejzdravější, co můžeme v teple pít. Lehce slazený velice slabý čaj teplý nebo vlažný, jak to zrovna vyjde. Tento způsob doplňování tekutin praktikujeme od úplného začátku naší cesty. Hlavně, pijeme převařenou vodu, takže i kdybychom natankovali nějak závadnou vodu, tak převařením vše špatné spolehlivě zabijeme a pak, do velké 2l termosky dávám jen jeden sáček čaje, tedy máme velice slabý čaj, který jen slabounce osladím a já si do něj ještě krájím kolečka citronu, nebo pomeranče a to pak sním.

Na vrcholu sopky je opět pěkná nová vyhlídka a docela slušná kolonie pouštních veverek. Podle všeho je tu lidé krmí, protože veverky se vůbec nebojí, naopak.

Stačí si sednout na kámen s jídlem v ruce a už je máme kolem sebe. Veverka pouštní, nebo taky pruhovaná veverka, zemní veverka a ještě jeden název, který mě teď zrovna vypadl z hlavy, zkrátka je to maličký savec, který je v těchto končinách velice potřebný.

Jak jsem se dozvěděla, nejen, že je důležitým článkem v potravním řetězci větších predátorů jako jsou káňata, poštolky, ale díky svému systému ukládání potravy na horší časy do děr nebo zahrabávání do písku, roznášejí semena rostlin a keřů po okolí, které pak v období dešťů vyklíčí a mají větší šanci vyrůst.

Tyto veverky jsou všežravci, a tak jsme si s nimi podělili o část oběda. Veverky jsem postupně podělila plátkem celozrnného chleba, pytlíkem mrkve,

a nakonec jako zákusek dostaly skoro celý pomeranč, která jsem jim dávala po kousíčkách.

Tak ten jim chutnal nejvíc. Kousky pomeranče, ze kterého teče slaďoučká šťáva. Nakonec mají plná bříška, a protože už nic nemáme, tak o nás pomalu a jistě ztrácí zájem a vrací se pod vyhlídku.

Sopka Hondo v plné kráse. 

My jsme se vrátili k našemu Flíčku a jedeme k moři. Zdenda našel pěkné místo hned u oceánu a jdeme do vody, protože ve vedru, které s odpolednem nastalo se stejně nic jiného dělat nedá. Oceán je nádherný, bouřlivý a koupat se dá jen v zátokách, protože jinak je koupání hodně nebezpečné.

Hlavně, veliké vlny a ostré rozeklané útesy, i když nejsou nijak vysoké, tak jsou velmi nebezpečné. Stačí když přijde nenápadně vypadající vlna, která s námi dokáže velmi mocně smýknout a odřeniny jsou pak hodně ošklivé.

Několik jsme jich už hlavně u mládeže viděli, když si mysleli, že vlny zvládnou a pak odcházeli se zakrvácenou odřenou nohou. Takže, není radno oceán podceňovat, a to nemluvím o nebezpečných proudech jen pár metrů od břehu.

Většinou jsou v místech častého koupání výstražné cedule s nebezpečím pro plavce, s tím jsme se už mnohokrát na ostrovech setkali, ale v místech, kde se nepředpokládá koupání, takovéto cedule nebudou a pak je to sázka do loterie.

Takže já osobně dávám přednost klidným zátokám, kde je bezpečné koupání a i když si myslím, že jsem dobrý plavec, dokonce jsem kdysi absolvovala záchranářský kurz a zkoušky, tak zdravý respekt z oceánu mám. Je to něco úplně jiného než koupání v moři.

Oceán je zkrátka ohromný živel a obrovské vlny budí zasloužené obavy.

 Dneska opět a pro změnu grilujeme. Tentokrát jsem stihla už před výletem naložit masíčko, a tak máme dobroučkou večeři. Zdeneček hrozně rád griluje a mě to ušetří práci s večeří.

Opět fouká jako o život, ale naštěstí tady nikdo parkovaní obytných aut neřeší, a tak se můžeme natočit tak, abychom seděli za větrem, ovšem prachu v autě máme stejně dost. Tady to asi, jak to tak vypadá, bude o věčném větru. Bylo by dobré si na to co nejdříve zvyknout.  

 Dnešní trasa je: 6.3 km