27.6.2020 Puerto Molinos a cesta do Betancurie - Fuerteventura - Kanárské ostrovy

Včera jsme měli den odpočinku a přesunu. Paráda a nebýt neutuchajícího větru bylo by vše perfektní. Zdenda vyspravil jednu zástěnu z kamenů a udělal perfektní pěšinku do oceánu abychom si nelámaly nohy o kameny, které sice jsou malé, ale o to víc bolavé.

Já jsem dodělala do stránek vše, co jsem měla v restech. Zaplatili jsme trajekt zpět, protože už nám přišla faktura, a tak už máme pevné datum návratu. Z Lanzarote odjíždíme 16. srpna v 01:00 hodin a v Cádiz budeme v pondělí ve 12 h. Cena je téměř stejná, jako jsme jeli sem, ale až na La Palma 796 eur auto 7-8 m. Bohužel, nelze zadat 7,5m což je naše délka, tady je rozmezí jednoho metru a hotovo. Když jsme jeli sem, tak jsme preventivně dali kola dovnitř, ale to z důvodu, aby nám je někdo na trajektu nepoškodil, ale mezi auty bylo hodně místa, tak to bylo možná až zbytečné. Uvidíme, jak se velitel vozu rozhodne, jestli je znova uklidíme, ale problém to není. Odpoledne, příšerně zaprášený odjíždíme od majáku, vycachtaný, vysluněný a jedeme rovnou do myčky.

Na moje upozornění, že pokud budeme s takovou intenzitou jezdit k myčce, protože tady jsme obalený prachem během dopoledne a jestli by nebylo lepší, zakempovat někde u myčky anebo se na nějaké myčce finančně spolupodílet, protože investice by se nám rozhodně vyplatila, tak Zdenda prohlásil, že mýt musíme, protože se jinak prach zažere do povrchu auta a už nikdy ho dolů nedostaneme. Uznávám, to je pádný argument a bez reptání běžím k pokladně, vyměnit papírovou bankovku za mince.

Dnešním cílem je vesnice, městečko Los Molinos. Jedeme z Faro del Tostón přes opět La oliva, kterou už známe jako své boty a míříme na jih a u města Tefia uhýbáme k oceánu na Las Parcelas a končíme v Los Molinos.

Na mapě Los Molinos je středně velké město, ale s ohledem na to, že téměř všechny města jsou maličká, tak neočekávám nějaké velké město. Spíše menší, potřebuji něco málo dokoupit do lednice, a tak by mě přítomnost potravin jen potěšila.

Jedeme opět naprosto jedinečnou krajinou a po chvilce už padáme z náhorní plošiny barankem dolů k oceánu. Příjemné parkoviště a nafouká! Po několika dnech nefouká, respektive fouká, ale tady nefouká. Takže jsme hned vzali hadry, kýbl s vodou a saponátem a uklízíme, vytíráme, zbavujeme se nánosu prachu a špíny a jdeme se vykoupat.

Konečně po několika dnech spíme s otevřenými okny, luftujeme a bez houpání. Mám ráda, když boční vítr maličko kolíbá autem, to se mi pak hrozně moc hezky spí, ale to, co bylo v minulých dnech už byl problém, hlavně, nedalo se moc větrat, a to je v teplu průšvih.

Takže vše je zapomenuto, odpuštěno, napraveno a Fuerteventura je opět kouzelným ostrovem. Ráno spíme jako šípkové Růženky a užíváme si chladného rána. Zdenda na dnešek naplánoval krátký výšlap,

který se nakonec díky neodbočení tam kam jsme měli a šli jsme kam jsme neměli maličko protáhl na výsledných více jak  8 km.

Dostali jsme se na náhorní plošinu a jdeme kousek od nádherných hor a sopek a pomalu se stáčíme k oceánu.

Ten je někde hluboko pod námi. Oceán je skutečně pod námi a my stojíme na ohromném kompaktním útesu.

Vysoké lávové útesy jsou úžasné, hluboko pod námi bouří oceán a vlny se tříští o skaliska.

Je to úžasná podívaná. Ke svačině jsem vzala jen pomeranče a schovaný za skálou jsme si odpočinuli a jdeme zpět.

Docela ucaprtaný a natěšený na koupání. Myslím, že dneska si skotačení ve vlnách plně zasloužíme.

Los Molinos je vesnice o 25 maličkých domcích, 4 popelnicích a hejna kachen, tím končí sčítání. Jen bych zapomněla z celkového počtu vyjmout 4 domky zřízené jako restaurace.

Za námi je rokle – baranko Molino, kde kupodivu teče potok. V této totálně vyprahlé oblasti vidět potok, který teče je opravdu ohromná rarita.

Zdenda prošel kouskem baranca a přišel nadšený. Opět je vidět, co dokáže trocha vody, a dokonce tu máme maličké vodopády!

V jedné tůňce žijí maličký akvarijní rybičky.

Něco úžasného.

 

Ovšem pláž mají úžasnou, příjemnou s dlouhou písečnou mělčinou. Blbneme ve vlnách, Zdenda se naučil po vzoru místních hlavou jít proti velké vlně tak, že jako proplave vlnou. Ono se to těžko popisuje.

Ta černá tečka uprostřed jsem prosím pěkně já! 

K večeru přejíždíme do Betancurie, která je zase pro změnu ve vnitrozemí.

Opět co více říct, nádhera, je tu krásně, zajímavě. Něco úplně jiného, než jsme zvyklý, než známe nebo než jsme viděli. 

Toto jsme neviděli nikde a rozhodně, místní krajina má své podmanivé kouzlo.

Jsme v jiném světě, jiné dimenzi, někde, kde je to pro nás exotické, zajímavé, udivující, výjímečné zkrátka jiné, ale nádherné a neskonale krásné.

Fotek se sem vejde hrozně málo, ale kdo by měl chuť a náladu, nechť se koukne do fotogalerie. 

Stačí nakliknout zemi a hledaný den a tam je vždy vše, co jsme ten den nafotili a myslíme si, že jsou to ještě koukatelné fotky.

Betencurie je přímo před námi. 

Parkujeme na městském parkovišti a zítra jedeme na velký výlet na kolech.

Zdenda to naplánoval na 52 km, ale jestli bude hodně silný vítr, což nejspíše bude, tak by bylo dobré trasu asi zkrátit, pokud to ovšem půjde.

Vyjíždíme hned po ránu. K obědu jsem ještě teď večer uvařila rizoto, to jde jíst i za studena a máme to rádi, k tomu několik pomerančů a samozřejmě, dostatečné zásoby vody.

 Dnešní trasa je: 8,4 km pěšmo

Dnešní trasa je: 25 km