29.6.2020 Ajuy - Fuerteventura - Kanárské ostrovy
Dneska jsem nechala Zdendu maličko vyspávat a nestandartně snídáme až v devět hodin.
Z restaurace nad námi máme docela slušný internet, i když na anténu, ale sláva za něj a Zdenda hluboko do noci ukládal všechno možné na vzdálená úložiště. Takže šel spát hodně pozdě a dnešek je stejně dnem přesunu a potřebujeme si odpočinout.
Přejíždíme jen o pár kilometrů na jih. Opět jedeme skrz Pájaru a jak to tak vypadá, za chvilku jí budeme znát skrz na skrz. S ohledem na to jak je maličká, to nebude vůbec žádný problém.
Jedeme na další hezké místo s velikým parkovištěm Ajuy, kde máme v plánu se koupat, odpočívat a večer grilovat.
Ovšem málem se vše zvrtlo v děsivou noční můru. Co se stalo? Přišli jsme o všechny telefony, teda málem, ale chvíli to vypadalo dost beznadějně.
Zkrátka, šli jsme na pláž a já jsem klasicky vše zabalila do batůžku s tím, že tam nějakou tu hodinku zůstaneme.
Po příjezdu koukáme, že sousedé mají vytaženou markýzu, a tak jsme ji taky trochu vysunuli, hlavně, aby nám nesvítilo sluníčko na lednici.
Kolega odvedle přišel s upozorněním, že normálně markýza být nesmí, to už je kemping, ale na jídlo jí mít můžeme.
Zdenda si ještě dělal legraci, že pro něj jíst tři hodiny není problém, ale moc děkujeme za upozornění a skutečně po jídle jsme jí hodně stáhli, jen na pár centimetrů a jdeme na pláž. S ohledem na to, že jsme usoudili, že jsme tak blízko auta, že se ani nevyplatí se na pláži rozkládat a že nám bude lépe u auta a na vykoupání si těch pár metrů dojdeme. Takže všechno vybalit a s ohledem na to, že tu není telefonní signál vůbec žádný, jsme ani nezaregistrovali telefony. Mezitím si Zdenda poklábosil s panem sousedem a jdeme se znova koupat. K večeru jsme chtěli jít na procházku jen kousek po útesu. Hned vedle nás je ohromná jeskyně a moc hezky upravená cesta k ní. Lákal nás i západ slunce, protože tentokrát zapadá přímo proti nám. Tak bereme jen foťák a telefony, ale ty nikde nejsou.
Prohledali jsme celé auto, ale po telefonech nikde ani vidu ani slechu a díky tomu, že tu není signál se ani nemůžeme prozvonit, ale i kdyby byl, tak by pro změnu nebylo čím. V tu chvíli je jasné, že jsme přišli o tři telefony. Já mám jeden starší, kteří mi věnovala po poslední krádeži kamarádka a Zdenda má dva, jeden se Španělskou kartou a jeden s Českou kartou. Jeden má nový a jeden starší, který mu pro změnu věnovala Andulka. Představa, že budeme muset zase přiznat další krádež tentokrát všech telefonu byla děsivá. Vůbec si nedovedu představit, co už by si o nás naše Andulka myslela, protože už nám ukradli dva telefony od ní a teď by to byl třetí. Příšerný. Pátráme, kde jsme je měli naposledy a kde nás mohl někdo okrást. Když jsme je měli na pláži v batohu, tak tam jsem měla i čtečku a pochybuji, že by jí zloděj nevzal.
Kdyby byl někdo v autě, tak zase na stole byl Zdendy počítač, je neopatrný, a to by nebral jen telefony, ale i počítač. Tak nevíme, ale nálada je na bodu mrazu, marně lovíme v paměti, kdy jsme měli telefony naposledy v ruce. Dáváme do kupy rezervní sim karty a vymýšlíme jak a co uděláme.
No a v tu chvíli, jak si Zdenda sedl na svoje místo, tak se rukou opřel o druhou sedačku a tam si hověly všechny tři telefony skované pod přehozem sedačky.
Zkrátka, Zdenda je tam skoval, když jsme se šli podrué koupat, a protože jsme je nepotřebovali, tak pod tím lajntuchem byly celé odpoledne až do večera a Zdenda na to, že je tam schoval úplně zapomněl.
Obrovská úleva! Máme šťastný a spokojený večer. Nebyli jsme okradeni ani vykradeni, jen jsme zapomnětlivý, což je taky průšvih. Že by stáří? Jestli ano, tak potěš pánbů.
Dnešní trasa je: 26km
