1.8.2020 La Geria - vulkán Los Cuervos - Teguise - Lanzarote - Kanárské ostrovy

Z Arrecife se vracíme zpět směrem na Yaza, ale tam nedojedeme,

uhýbáme do vnitrozemí do oblasti La Geria, která nás zajímá. Už jsem před pár dny psala o místní raritě, vínu Malvasía a dneska se jedeme podívat do oblasti, kde se toto víno pěstuje ve velkém.

Jen pro oživení znalostí, protože ty jsou pro dnešní výlet dost důležité, uvedu pár podrobností, i když jsem část už jsem do Cestopisu před pár dny napsala.  

Během vulkanické erupce roku 1730, kdy ze země sršel oheň 2 053 dní, došlo na 18 km dlouhém pásmu k vytvoření 32 nových sopek. Toto pásmo se dnes nazývá Ohnivé hory, tam už jsme byli, vzpomeňme na horké průduchy u restaurace na vyhlídce poblíž sopky Timanfaya,

Foto vypůjčeno z Google.

ze která na zemský povrch stále sálá takové teplo, že se velmi snadno vznítí suché křoviny anebo si můžeme u průduchu opéct buřtíky.

Ostatně sopka Tymanfaya je jednou ze sopek, která zapříčinila zkázu téměř celého ostrova, kdy se jednou pro vždy změnil život lidí, kteří tu po staletí žili a snažili se uživit ať už pěstováním plodin, chovem koz a podobně nebo rybolovem.

Nicméně, v době vulkanické aktivity se podařilo téměř všem obyvatelům uprchnout na sousední ostrovy, ale po návratu našli úplně jinou tvář krajiny, se kterou se museli naučit spolupracovat, žít. Tak vzniklo pěstování vína a dalších plodin díky vulkanickému sopečnému kameni, který udržuje vlhkost ze Země, což je velmi důležité vzhledem k nedostatku vody pro pěstování na ostrově.

Mladé sazenice.

Pěstování hroznového vína se provádí zcela ručně, řemeslným způsobem, protože vzhledem k vlastnostem půdy je mechanizace a zavlažování nemožné a nesleduje tradiční formu vinic v řadě.

Hrozno se pěstuje ve vykopaných jámách zvaných souks v černém sopečném popelu zvaném picón a jsou chráněny malými půlkruhovými stěnami sopečného kamene, které chrání rostlinu před sluncem a permanentním větrem.

Existují také oblasti, kde se kopají zákopy, ale všechno víno je nějak chráněné proti větru, které by okamžitě odválo veškerou vláhu, která se dokáže přes noc zachytit. Tak, a kde se ta vláha bere, když vinice nejsou zavlažované?

Typickým jevem Kanárských ostrovů je vítr vanoucí z Atlantiku přinášející velmi vysokou vlhkost. Záleží, na které straně ostrova jsme a pak se může stát, že máme úplně mokré auto, ze stropní sítě nám odkapává voda do vnitřku auta anebo za námi je tak veliká louže vody, že naší první myšlenkou je, že nám praskla nádrž na vodu.

Základem pro pěstování révy je tedy lávová hmota, která má tu velkou výhodu a zázračnou vlastnost, že v noci do sebe váže vlhkost z ovzduší, a proto jsou všude kamenné zídky, aby se ta vlhkost co nejdéle udržela. V některých oblastech se pro pěstování vína používají přirozené lávové pukliny a aby se k vinným bobulím dostalo sluníčko, přes puklinu se nandají klacky, tyče a víno se přes ně jakoby přehodí nebo přiváže, a to se samozřejmě na klackách pohodlně udrží. Jinak se víno plazí po lávové zemi.

 

Odrůda, která na ostrově převládá, je Malvasía de Lanzarote, odrůda kanárského původu pocházející z křížení mezi Malvasía Aromática (řeckého původu) a Marmajuelo. Je to řada malých bílých hroznů přizpůsobených prostředí, s lehkými aromatickými nádechy, z nichž se vyrábějí suchá, polosladká, sladká i šumivá bílá vína.

Malvasía volcanica je jedinečná odrůda hroznového vína na světě,  která vyniká svými zvláštnostmi, díky kterým je velmi atraktivní pro výrobu vína. Podle slov sommeliérů je Malvasía vulcanica « velmi silné a velmi aromatické hroznové víno , s velmi dobrou kyselostí a dobrou strukturou.

 Je jen škoda, že kromě této oblasti, kde se víno ještě pěstuje ve velkém, tak spousta malých vinic je opuštěná. Lidé zkrátka přesedlali na jiný způsob obživy. Samozřejmě spojený s turismem, což se jim opravdu nedivím, protože pěstování vína tady na Lanzarote je jen a jen o ruční práci a kdo chvíli chodil po lávové půdě, po lávových jemných kamínkách, které se na pěstování používají, tak je to opravdu velmi namáhavá chůze a natožpak práce.

Takže veškeré práce spojené s pěstováním révy a sklizní se provádí zcela ručně, řemeslným způsobem, protože vzhledem k vlastnostem půdy je mechanizace a zavlažování nemožné. Nesetkáme se tu s tradiční formu vinic v řadě a vyvazování.

V oblasti je několik větších vinařských závodů, které mají velmi dlouho vinařskou tradici a samozřejmě, jsou velmi orientovaný na turisty.

Do jednoho takové vinařova ráje jsme se také podívali.

K prohlídce jsou tu i původní soukromé prostory rodiny, původní výrobní stroje jako lisy na víno a plničky lahví a samozřejmě prodejna vína.

Sklep plný sudů je chloubou každého vinaře, a i zde je sklep, jak má být. V prostorách pod domem je chladný sklep, kde v sudech dozrává to nejkvalitnější vynikající víno.

Hned vedle je už moderní a musím říct velmi příjemná prodejna vína a samozřejmě i moderní vinařský závod s nerezovými tanky.

Je příjemné, že za 1 eur si můžeme koupit vzorek vína a postupně ochutnat vše, co se tu stáčí. Je jen na nás, zda koupíme lahvinku na památku nebo jen jako dárek a jak tak vidíme, tak hodně turistů si ne jen jednu lahvinku za nemalý peníz koupilo, teda, včetně nás.

Lehký letní oběd. Salát a na něm jedna opečená brambora na plátky, trocha kuřecího, sázené vejce, paprika a rajče. 

Jedeme dál na výlet na sopku, což je taková třešnička na dortu v místní sbírce sopek.

Jedná se o sopku Los Cuervos a je to vlastně jedna z mála sopek, kam můžeme jít až dovnitř do kráteru.

Udělali tady pro nás krásnou cestu okolo sopky, jen v tom sopečném písku se strašně špatně chodí.

Cesta kolem sopky je krátká, ale ve vedru, které se dneska udělalo a v hodně náročné chůzi po lávě jsme utahaný jako po mnohakilometrové túře.

Jen občas je pevná půda pod nohama. 

Vnitřek kráteru sopky je úžasný a moc si to tu užíváme. Kdy se nám ještě poštěstí stát na dně sopky.

Jedeme do dnešního cíle a tím je městečko Teguise, které si prohlédneme až zítra.

Pro dnešek toho bylo až dost.

 Dnešní trasa je:1. výlet na vulkano 

2. Dnešní trasa je : 62 km