4.8.2020 Mirador Guinate - Lanzarote - Kanárské ostrovy

Další bujná noc je za námi. Stáli jsme hezky stranou, abychom nikomu nepřekáželi, vedle nás palmy a vítr fouká hezky od nás a příjemně se prohání ve větvích palem, které mi krásně ševelí do spánku.

Ovšem někdy kolem půlnoci se vítr obrací a palmy už neševelí, ale začínají se otírat o střechu. Někde mám ucpávky do uší, našla a říkám si, Zdenda dodělá své nové dílo z dnešního výletu na kolech a určitě někam popojede, o našeho Flíčka se nebude nic otírat, to přímo nesnáší. Usínám. Špunty do uší mi vypadly, je hluboko po půlnoci, Zdenda dál střihá film a vítr, jak to vypadá se neotočí, dál palma nad námi nepříjemně škrábe po střeše, a protože má Zdenda v uších sluchátka, to aby mě nerušil, tak samozřejmě nic neslyší.

Hledám kdesi v peřinách jeden špunt a sláva, mám ho a mohu se pokusit zase usnout. Vítr se opírá do střešního okna to zase nemám ráda já, protože se bojím, aby se okýnko, i když je zajištěné neutrhlo z pantů. Zavírám okno. Opět ztrácím jeden špunt, probouzím se hlukem větru, který už palmy nečeše, ale snaží se, nějakou tu větev urvat. A začne další hledání, nalezení a pokus o usnutí a spánek. Konečně blaženě usínám. Zdenda dokončil kratičký filmík o našich dnešních eskapádách a sundal sluchátka a zděsil se. Vítr ještě zesílil, Zdenda okamžitě přejíždí blíž ke hřbitovu, jenže jsem samozřejmě neměla zajištěná šuplata v kuchyni plná hrnců, pánví a příborů. Všechny šuplata s hrozivým zvukem, ba přímo kraválem vyjely a pak se zase spokojeně s rachotem zasunuly. Tady nepomohly ani špunty do uší. Vstávám a jdu překontrolovat škody, zajištuji šuplata a jdu si lehnout. Zdenda zajel jen přes parkoviště ke zdi. Otevírám okno, je příšerné vedro. Spíme krásně schoulený u hřbitovní zdi a ráno se samozřejmě nemůžeme probrat.

Příjemně se ochladilo, vítr nepolevil, nezměnil směr a my spíme jako mimina.  

Před pár dny jsem se tu rozepsala, jak úžasně Kanářani pečují a veřejnou zeleň,

jak je všude čisto a zatím co jsem líčila moje noční dobrodružství tak tady je jen malá ukázka vesnického, nebo maloměstského hřbitova.

Někdy mám pocit, že městečka mezi sebou soupeří, závodí, kdo bude mít hezčí a lépe upravené náměstí, klíčový kruhový objezd,

park a samozřejmě, bělejší kostelík. Jsme v relativně chudé zemi, ostrově, které je živo skoro výhradně z turistického ruchu

a ten je speciálně na Lanzarote, hodně malý.

Tak ať mi někdo vysvětlí, proč to nejde i u nás, proč nemůžeme mít krásné hřbitovy, kde jsou lavičky, spousta keřů, kde si může člověk ve stínu posedět,

odpočinout, rozjímat, proč naše parky vypadají jak vypadají a to už vůbec nemluvím o kvalitách místních silnic.

Stále jsme ubezpečovaný, jak je naše ekonomika v dobré, neřkuli úžasné kondici, ale asi někde bude chyba.

 Odjíždíme směrem k oceánu. Naším cílem je mirador – vyhlídka Guinate. Samozřejmě, silnice je úžasná a s postupujícím časem se vylouplo sluníčko, a tak se hezky jede. Kolem nás je sopka vedle sopky a stále je na co se koukat a co obdivovat.

Zítra budeme mít návštěvu a hledáme místo na stání, kde bychom mohli vyndat stoleček a křesílka. Jenže, místo, které má Zdenda vytipované, velké parkoviště kryté velkou horou a pod palmami je uzavřené, tan teda nemůžeme až jsme dojeli do našeho dnešního cíle, na mirador Guinate,

kde je sice hezky, ale sedět venku se nedá.

Samozřejmě vítr fouká od oceánu a abychom se skryli před větrem, museli bychom postavit auto na štorc, což by bylo špatné.

Přeci jenom, turisté pomalu přejíždějí a sem na vyhlídku přijíždí stále nějaké auto, sice na chvíli, ale občas se tu promítne auto z půjčovny, a to by bylo od nás bezohledné.

Jedeme na kolech na plánovaný výlet na další vyhlídku, která je kousek od nás.

Pravda, vítr je silný, a tak jsem hodný kus kolo vedla, protože nestojím o další pád, ale i tak jsme se moc hezky projeli.

Na zítra jsme pozvali Jitku a Vráťu k nám na oběd a ke kávičce budou muffiny,

čokoládové s oříšky, rozinkami a samozřejmě nahrubo nasekanou čokoládou.

Myslím, že se mi povedly, vypadají, voní a chutnají přímo úžasně. Recept na jednoduché muffiny jsem už dávno dala do mé cestovní kuchařky, a tak kdyby byl zájem, stačí se jen prokliknout na vedlejší odkaz.

Máme opět jedno z nejkrásnějších možných míst na stání. Jsme vysoko, nějakých 500m nad oceánem, večer nikde nikdo, ticho a klid a přenádherný výhled do dáli.

Přímo proti nám je ostrov La Gracioza, kam jsme chtěli jet na výlet, ale nepojedeme. Naše kola nejsou tak úplně vhodná na prašné a kamenité cesty a tam není kousek asfaltu. Rozhodně si nedělám iluze.

Prašné cesty jsou tady dost náročné a naše hodobožová městská kola by trpěla a my s nimi. Tak, nemůžeme mít všechno.

 Dnešní trasa je: 8 km 

 Výlet na kolech : 12 km