7.8.2020 Orzola - Lanzarote - Kanárské ostrovy
Pomaličku, polehoučku se nám čas strávený na Kanárských ostrovech chýlí ke konci a my už 16. srpna definitivně opustíme ostrovy věčného jara. Je to neuvěřitelné, jak vše strašně rychle uběhlo.
Jedeme směrem na Orzolu, kde bychom rádi den, dva zůstali. Pokud najdeme nějaké kloudné místo na grilování, jsme domluvený s Jitkou a Vráťou, že bychom společně grilovali. Zdenda by mohl chytit nějakého žraloka, udělala bych bramboráčky a poseděli bychom.
Zatím se nám nepodařilo najít kloudné místo na grilování, myšleno takové, kde nehrozí, že nám vítr v nejlepším případě odnese jen gril. Tady je to zkrátka problém, permanentní vítr nedovoluje nejen grilování, ale spousta krásných míst je pro nás na stání nevhodná.
Buď jsme vyloženě jako na větrné hůrce, tak jako včera, nebo zase pokud jsme maličko stranou a dalo by se pěkně stát, tak zase se vítr permanentně točí a to, že ráno vane od moře ještě neznamená, že tomu bude tak i večer.
Nicméně, aby to nevypadalo, že si stále stěžuji, tak teploty se umravnili a opět je kolem příjemných 28°C s tím, že večer padají ke krásným 20°C a někdy i méně, což je fajn.
Lanzarote je zvláštní tím, že v severní části ostrova je téměř každý den celé dopoledne pod mrakem anebo i celý den, což je velmi příjemné, protože v letních měsících, které jsou drobet teplejší, než zimní si jeden od sluníčka odpočine a na druhou stranu, velké díky za vítr,
protože když náhodu a vyloženě naprosto výjimečně přestane foukat, tak se hned ohromně zvedne teplota vzduchu a je vedro. Takže, na jednu stranu je vítr nepříjemný, ale zase jsou díky chladivému oceánskému větru teploty snesitelné.
Cestou na sever ostrova do Orzoly jsme se zastavili ve skalním městě, které nenese žádné jméno, ale podle toho, že tu všichni zastavují, tak jsou to asi dost známé samozřejmě jak jinak, lávové útvary. Neodolali jsme a samozřejmě, to musí být, taky se párkrát vyfotili, ohřáli si oběd a jeli dál.
Orzola je maličké městečko, nejsevernější na Lanzarote a hlavně, odtud se pluje na vedlejší maličký ostrov La Graciosa, který jsme měli v plánu, ale nakonec jsme se rozhodli, že tam nepojedeme.
Jedná se o to, že na ostrově, jak jsme se koukali nejsou žádné zpevněné cesty a terén je to na horská nebo trekingová kola. Naše městské verze by hodně trpěli a na velkou pěší turistiku Zdendu stále bolí noha. Bude si muset nechat nohu pořádně vyšetřit, protože nemá cenu, aby při každém pěším výletu trpěl a cestou si bral brufeny proti bolesti.
Orzola a parkování je také úsměvné. Celá Orzola je jedno velké parkoviště s tím, že všude pobíhají hlídači a výběrčí.
Některé parkoviště jsou hlídané a placené a jedno veliké na okraji městečka je zdarma, ale primárně pro parkování aut, jejichž majitelé odjeli na La Graciozu.
My si stoupli stranou, ale stejně přišel hlídač s tím, že tady se neparkuje, pokud nejedeme na ostrov a strčil tám do ruky leták s cenami a časy odjezdů a příjezdů.
Zdenda šel večer na ryby, ale zítra popojedeme kousek stranou. Nechceme, aby na nás hlídači a výběrčí koukali skrz prsty, že tu stále stojíme a naháněli nás na trajekt.
Dnešní trasa je: 55 km
