30.12.2021 La Azohia - Baterie Castillitos - Španělsko

Jedeme na velký výlet nad Cartagenu, kde je velké opevnění Baterie Castillitos.

Jen musíme maličko počkat, než se roztrhá mlha. Teď tady začala panovat velká inverze.

U moře je mlha a stačí vyjet jen kousek výš a jsme jako v pohádce.

Pod námi se válí bílé neprostupné chuchvalce mlhy a my jsme zalitý sluncem. Ale je to stále dokola. Vyjíždíme nabalený, protože pod mlhou je poněkud zima, kolem 12–14°C, ale jakmile vyjedeme výš, do slunce, okamžitě se svlékáme až končíme jen v krátkých kalhotách a tričkách s krátkými rukávy.

Jenže, zajedeme za roh kopce, odvrácenou stranu ne měsíce, ale kam slunce ještě nesvítí a nastává opětovné oblékání.

Holt, přeci jenom je konec roku, prosinec a můžeme být rádi, že je alespoň takovéto počasí. Se slzou v oku vzpomínám na loňskou zimu, na severu Španělska a je mi z toho hodně úzko.

Bylo to příšerné, nekončící, deštivé, studené, větrné dlouhé období, kdy nám lilo a vůbec, raději nevzpomínat. Zvládli jsme to, ale bylo to hodně, hodně, náročné. Teď máme sluníčko, stále a pořád, akorát se poslední dny maličko počasí zhoršilo, ale to je díky inverzi a většinou se k poledni mraky roztrhají a je zase krásně.

Teplota moře je od 15 do 18°C jak kdo uvádí, ale změřené to nemáme. Zdenda se skoro vždy a všude koupe, ale tentokrát ještě tomu dává čas.

Vystoupali jsme skoro do 300 m nad mořem a jak je vidět, slunce, slunce, slunce! Obranná pevnost Baterie Castillitos není nijak stará, ještě před pár lety lety byla plně funkční.

Pravda, nejdříve jsem si myslela, že se jedná o turistickou atrakci, ale pak Alenka zalovila v Google a hle, máme tu raritu, která ještě před pár lety byla obsazená vojáky. Strmé místo, kterému dominují útesy a odkud je vidět celý záliv Cartagena bylo vysloveně strategické.

Baterie byla postavena a vyzbrojen mezi 1933 a 1936 podle toho, jak se předpokládalo v roce 1926, v průběhu programu o poskytnutí obranného pásu ke strategickému Plaza de Cartagena od diktatury Primo de Rivera .

Castillitos byl vybaven dvěma pobřežními děly od britské firmy Vickers-Armstrong , modelu 38,1/45 cm (patnáct palců ).

Tyto kusy byly dostatečně silné, aby vypálily téměř tunový projektil na 35 kilometrů.

Úkolem děl bylo chránit vstup do zátoky Cartagena a spolu s jejím dvojčetem, baterií Ash umístěnou na mysu Negrete byly útočníci vystaveni křížové palbě, která bránila vstupu nepřátelských lodí do zátoky.

V roce 1942 byl přidán nový směr střelby, ale nakonec zůstala baterie ve službě až do roku 1994.

Od té doby, baterie byla opuštěna a postupnou devastaci a chátrání zastavilo až v roce 2009 Ministerstvo životního prostředí, které se rozhodlo pro investici, s níž bylo obnoveno opevnění a zpřístupněno návštěvníkům. Každopádně, lidí sem chodí dost a dost a řekla bych, že investice se vyplatila. Jen mě maličko udivili hradby, které působí jako rekvizita historického filmu.

7. srpna , 1997 baterie byla vyhlášena UNESCO památkou jako kulturní památka.

Nádherný výlet, nádherný den a my se spokojený vrátili zpět na La Azohia. Dneska už nás dojela Morava, Tomáš s Ivon.

Akorát, Ivon má stále pochroumanou nohu a tak se jen belhá, ale je to statečná to žena a tak se s drobnými ústrky v podobě bolavé nohy vypořádá. Hlavně, má nový prut a Zdenda jí bude zítra učit rybařit, respektive, základy rybaření.