5.8.2021 Stein am Rhein - Bodamské jezero - Švýcarsko

Vypadá to, že bychom mohli mít dneska když ne hezky, tak alespoň drobet lépe než předešlé dva dny.

Je to děsný, tady už spadlo tolik vody, že pole s obilím jsou téměř nesklizená, protože už je to zralé na pásák. Koukáme, jak se občas někdo pokusí dostat do pole, chvíli zápasí s podmáčenou zemí a pak marný boj vzdá.

V hlubokých kolejích by se mohly děti koupat. Jakmile kombajn vyjede, tak se koleje okamžitě naplní vodou. Vody už je tolik, že si říkáme, jak je možné, že Bodamské jezero je stále neskutečně čisté, a přitom do něj vtéká spousta kalných rozvodněných potoků a malých říček. Jen je škoda, že se moc nedá koupat. Hlavně, teplota včera klesla pod únosnou hranici 16 °C a večer jsme si přitopili. Jak říkám, nejsem lední medvěd a abych večer seděla s knížkou v ruce a při tom drkotala zuby, tak to nemusím a topení je od toho, aby se občas pustilo.

 

Přejeli jsme o pár kilometrů dál jen kvůli lepšímu zaparkování. Hlavně potřebujeme odtud alespoň na den odjet, abychom nestáli dlouho na jednom místě. Jedeme na velký výlet.

Zdenda říká, že to naplánoval na 30 km, ale to jeho plánování jsem už dávno prokoukla. Z 30 km je to v tu ránu 40–50 protože tu je objížďka anebo musíme jet jinudy, protože cyklostezka není cyklostezka a hlavně, díky podmáčeným cestám, které jsou plné bahna a ohromných louží, musíme občas jet mimo plánovanou trasu.

Takto se nám do cesty vloudil les plný popadaných stromů a potůčku na cestě.

Museli jsme se obrátit a kopec, který jsme vyšlapali sjet a vyjet na ten samý kopec jinudy, po silnici, abychom se dostali na chvíli do Švýcarska na hrad Hohenklingen. Vlastně, to byl až třetí kopec za dnešní den, který mě už totálně odrovnal.

První kopec byla odbočka na jakousi vyhlídku do dáli, kde je krásné grilovací místo a bílá vyhlídka.

Myslíme si, že jsou zde místní studny. Jo, tady mi bylo ještě hej. 

Další kopec jsme zdolali po poledni, kdy jedeme do kopců nad Bodamským jezerem.

 

Vydupali jsme 4,5 km stálého stoupání a nahoře jsme myslela, že už sesednu a budu tlačit. tady už mi do zpěvu zrovna nebylo. 

 Zkrátka, jsem slabá, fyzička je v háji a elektrokolo není to co bývalo. Tady musím šlapat, hodně šlapat a na to nejsem zvyklá. Mám už najeto přes 800 km za maličko víc jak měsíc, ale stejně jak tak pozoruji, žádnou moc velkou fyzičku jsem nezískala, a to šlapu jako zběsilá.

Maličké městečko nám posloužilo jako místo na oběd, chvilku odpočinku a jedeme dál. Mohu potvrdit, včera upečený cibulový koláč je i studený vynikající.

Zdenda to měl dobře naplánované, měli jsme jet po vrstevnici, ale cesta vede lesem. Podmáčená půda dělá paseku nejen na polích, ale i v lese. Spousta vyvrácených kmenů nám znemožnila další cestu.

Hlavně, miliony komárů nám vlastně ani nedovolí do lesa vstoupit, protože jakmile sesedneme z kola, okamžitě začne vybíjení místní komáří populace, samozřejmě s nulovým úspěchem.

Takže prcháme z lesa a vracíme se dolů, abychom k hradu vyjeli po silnici, a to už jsem opravdu hodně unavená.

Na hradě nás ještě chytnul déšť, ale naštěstí jsme se schovali i s koly pod jakýsi přístřešek.

Na hradě je, jak jinak, luxusní restaurace s překrásným výhledem do dáli.

I my z podzámčí máme krásný výhled, sice o pár metrů níže, ale i tak máme starobyle město Stein jako na dlani. Z výšky je krásně vidět, jak se staré město jakoby choulí okolo vysokého kostela.

A taky je vidět, kde už končí Bodamské jezero a kde už vytéká v podobě Rýna. Cesta dolů do městečka Stein nad Rýnem mě aspoň na chvíli probrala a hlavně, městečko je překrásné.

Jsme ve Švýcarsku a takto tu je vyzdobené městečko Stein.

Nádherné staré město je hlavně o podlouhlém náměstí, kde je na jednom konci radnice,

ze všech stran nádherně pomalované a na druhém konci je vstupní brána.

Skoro všechny domy jsou starobyle pomalované, je zážitek klíčovat, co na kterém domě je namalováno a proč. On totiž skoro každý dům má na sobě namalovaný nějaký příběh, nebo odkazuje nějakým způsobem na majitele.

Prošli jsme si celé město křížem krážem. Všechny uličky jsem procaprtali a jen obdivujeme, jak se jim, a ne jenom jim a tady, ale jak se jim podařilo uchovat tak staré domy v tak úžasné kondici až do dnešních dnů.

Některé hrázděné domy jsou z let 1500 a výš. Samozřejmě, prošly určitě mnohou rekonstrukcí, ale vždy majitelé zachovali původní ráz domů.

Uvnitř mohou být domy sebemodernější, to není vidět, ale z venku jsou nádherně starobylé. Jedeme zpět a já už jsem jako robot, příšerně unavená.

Odjeli jsme něco po desáté, a kromě zastávky na oběd, dešťové přeháňky a podobně krátkých prostojů jsme byli na cestě více jak 6 hodin, skoro sedm, a to je hodně. Zdenda to samozřejmě tak nevnímá, protože když se mu nechce šlapat, použije plynovou páčku, kterou jsem také měla, ale už nemám.

Ale na druhou stranu, jízdní vlastnosti kola jsou tak skvělé, že bych neměnila a starý silný motor postrádám jen v takovémto případě, když už jsem opravdu hodně unavená, kdy už máme hodně najeto a s vysokým procentem dlouhého šlapání do kopců.

 Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.

 Dnešní trasa je: