3.3.2022 Ayamonte - Andalusia - Španělsko

Než se tam dostaneme do Portugalska, tak si ještě projedeme zbytek trasy Via Verde Litorial, tentokrát z Aymonte do Lepe.

Už jsme si tuto cyklostezku projeli z Gibraleon dolů na Cartaya a nebylo to opravdu nic moc. Skutečně, varování ze stránek ministerstva výživy, rybolovu a zemědělství, které je zřizovatelem a správcem těchto cyklostezek je varování, že "cesta nemusí být průjezdná".

Skutečně, ne všechny Via Verde jsou průjezdné a hlavně, jak jsme se celou cestu Španělskem rozplývali, hezké s většinou kvalitním povrchem. Via Verde de Litorial je opravdu nejhorší cyklostezka, co jsme zatím projeli.

Trasa z Aymonte vede mokřady, kde je spousta vodního ptactva a už se sem vrátili čápi, kterých je tady všude kolem nás velké množství. Cesta, no co budu povídat, na vrchní úsek jsem docela hudrala a ten spodní není o nic lepší.

Kamenitá, písčitá, občas tak písčitá, že i vést kolo je docela náročné. Několikrát jsme zapadli i s koly a vyrvat je z písečných dun byla dřina.

Nakonec jsme se několikrát uhnuli na silnici, protože cyklostezka zkrátka byla nesjízdná. Bohužel, dneska je od rána pod mrakem a je jen otázka času, kdy se spustí déšť.

Kus cesty jedeme kolem skleníků s jahodami. Tak takto se pěstují jahody ve Španělsku.

Jsme v oblasti, kde jsou hektary a hektary fóliovníků plný jahodníků. Obrovské jahody už tu sklízí několik žen. Koukala jsem na to, jak se jahody sklízí. Každá žena má takový zvláštní vozík, který tlačí před sebou a trhají ty obrovské jahody, jak je vidíme v obchodech.

Tady kilo jahod teď stojí 4–5 eur, což je dost. Na jaře jsem kupovala jahody kilo za 2,5 eura. Ale jahod se tu vypěstuje ohromné množství.

Jen se s nimi musí zacházet hrozně opatrně. Pár jsme si jich utrhli, ale pokud nejdou hned do krabičky, tak se příšerně otlačí. Jsou hrozně měkké, ne jako ty naše klasické zahradní jahody, jak jsme zvyklý.

Chutnají moc dobře, dokonce i voní po jahodách, ale jak říkám, jsou hodně měkké a musí se okamžitě sníst.

A ještě, stará nádrž na vodu pro parní lokomotivy. Asi jediný kloudný pozůstatek železnice na této Via Verde.

Naštěstí začalo lejt jako z konve až když jsme přijeli k majáku v Isla Cristina a tam se strhl pěkný slejvák, vyloženě průtrž mračen. Nakonec jsme se skovali pod pergolu na předzahrádce, ale akorát zavírali krám. Starší pán, který s kamarádem seděl u vedlejší stolku, viděl, že jsme si chtěli koupit kávu, ale nedostali jí. Tak se zeptal, jestli chceme ještě kávu, my že ano a on nám došel do vedlejší restaurace pro dvě kávy, pak zase zpět do restaurace s penězi, přinesl vrácené peníze s vizitkou restaurace a pak teprve si sedl k vedlejšímu stolečku a pokračoval s kamarádem v konverzaci. Mysleli jsme si, že ta vedlejší restaurace je zavřená a hlavně, neměli jsme kam tam ukrýt kola, protože neměli pergolu. To je právě na těch španělácích naprosto jedinečné a úžasné. Nikde jinde by si nás nikdo ani nevšiml, ale tady se hned nabídnou a pomohou, a to je Španělsko. Podobně jsme se cítili v Turecku a na jihu Itálie a pak až tady, ve Španělsku. Přestalo pršet, sedáme na kola a jedeme domů. Máme to 11 km a za těch pár kilometrů jsme se dvakrát skovávali před deštěm. A samozřejmě, dojeli jsme k autu, nebe se roztáhlo a je modrá, blankytně modrá obloha a po dešti ani památky. Jen naše stání je na takovém jemném písečku a boty máme obalené bahnem. Ani jsme tentokrát nezaplachtovali kola a odjíždíme do Mercadona, kde Zdenda kola zaplachtuje.

Já se chystám na velký nákup, protože v Portugalsku je dráž než tady, ve Španělsku. Jsme na hranicích s Portugalskem a veliké parkoviště před Mercadona je plné, doslova nacpané auty s portugalskou SPZ. To docela určitě o něčem svědčí. Minimálně o tom, že se Portugalcům nákup ve Španělsku vyplatí.

Taky jsem tak vykoupenou Mercadona nezažila. Všichni mají nacpané nákupní koše potravinami, že jim doslova přetékají. Portugalci berou úplně vše. Olej, mouky, maso, mléčné výrobky, zkrátka jdou podle regálů a skládají do koše pomalu co jim padne pod ruku. Zřejmě došlo v Portugalsku k citelnému zdražení, protože jak si pamatuji z loňska, tak sice Portugalsko bylo maličko dražší, ale nijak tragicky.

Nakupovali jsme klasicky v Lidl, a to mělo ceny téměř totožné, jako Španělský Lidl. Psala nám kolegyně, která je v Portugalsku, že třeba plynová flaška je ve Španělsku za 15 eur, ale v Portugalsku už za 30 eur, nafta je kolem 1.8 eur a v Algarve je stále velké množství pro nás zákazových značek.

V Portugalsku budeme necelý měsíc, tak bude dost času vše zjistit.

 Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.

 Dnešní trasa na kolech byla 34 km.

 Dnešní trasa na start Via Verde.