17.3.2022 Beja - Alentejo - Portugalsko
Kalima nás už opouští a my jsme celý od jemňoučkého písečku. Žlutou oblohu vystřídala tmavá šeď. Sluníčko dneska nevyjde, to ani náhodou. Ale předpověď hlásí na zítřejší odpoledne výrazné zlepšení, tak uvidíme.
Žlutou oblohu vystřídala tmavá šeď. Sluníčko dneska nevyjde, to ani náhodou. Ale předpověď hlásí na zítřejší odpoledne výrazné zlepšení, tak uvidíme.
Zdenda trpí jako kůň, jeho milované autíčko je jako prase a jakmile pomine to nejhorší, hned jedeme do myčky. Bohužel, neviděli jsme tu ani jednu myčku s rampou, v Portugalsku to zřejmě moc nepoužívají, a tak mě opět čeká střešní akrobacie.
Jinak se bohužel střecha umýt nedá a nemá cenu mýt auto z boků a nechat střechu plnou prachu. První sebemenší deštík nám na autě vytvoří naprosto příšerné zrzavé krápníky. Jedeme do městečka Beja.
Už jsme opustili Algarve a jsme v dalším Portugalském regionu a tím je Alenteja. A opět tu máme spoustu korkových dubů, jak já jim říkám „hambatý stromy“.
Když jsem je poprvé viděla a viděla jsem, jak jsou stromy vyloženě svlečené z kůry, jak je jim ubližováno, zděsila jsem se.
Ale vše je jinak a dub korkový má neuvěřitelnou schopnost obnovy své kůry a tato odrůda dubu je k tomuto účelu jako stvořená.
Ale o tom bude ještě dost času pár slov napsat.
Tady by to už mohlo být mnohem klidnější, co se týká parkování. Aspoň minulý rok to tak bylo, tak uvidíme.
Značně ubylo obytných aut. Beja je malé město, které má opět svojí historickou část obklopenou hradbami. Jak je vidět, tady už si můžeme parkoviště vybírat.
Poněkud zmizely zákazové značky, jako by byly výsadou Algarve. Tak parkujeme hned u vstupu do města a jdeme si protáhnout nohy. Beja tak nějak není ničím až tak zajímavá.
Je to příjemné město, to určitě, čisté a v slunečném počasí bude působit jistě lépe. Tak to je. Šedivá obloha nepřidá na kráse.
Spousta dlouho zavřených obchodů a poněkud omšelejší domy, než jsme zvyklý vídat. Hodně domků je na prodej a hodně jich je i zadarmo drahých.
Zkrátka, Beja je jen na krátkou procházku a jet dál. Ale, my dál nejedeme, protože na okraji města je několik velkých obchodů, kde jsme zahlédli kontejnery s pračkou. Sláva, snad některý kontejner bude fungovat, hlavně potřebujeme, aby fungovala sušička.
Zdenda potřebuje nové brýle na čtení, staré mu už odešly do věčných lovišť a pokud to půjde a najdeme kloudnou myčku, umyjeme auto. Je tu taky McDonald’s, a to je v tuto chvíli jediná možnost, jak se připojit na internet.
Hlavně, abychom se podívali na poštu, jestli nám konečně po 4 dnech odpoví Vodafone. Máme jejich starou sim kartu, ale obáváme se, že nám jí už neoživí.
Moc jsme je prosili o pomoc, protože hned bychom nastartovali tarif, který nám kolegové doporučili a který se jeví jako pro nás
Pereme a pereme. Zdenda se zhostil úkolu vyprat prádlo za zhruba dva měsíce dokonale, ostatně má už velkou praxi a já jsem se mohla vydat na lov brýlí a okouknout jaké jsou tu ceny potravin.
Nakonec jsme použili dvě velké pračky a několik sušících cyklů. Ceny za praní nejsou mírné, ale taky nejsou závratné.
Na cestě, když nejde vyprat v ruce a prádlo hezky usušit na sluníčku je to jediná možnost, jak se zbavit špinavého prádla a hlavně, vyprat povlečení, ručníky a utěrky. Těch se nám nakupilo už dost a je spíše problém, kam našpiněné prádlo dát, kde ho uskladnit.
Večer jsme přejeli ještě k McDonald’s, jestli nám náhodou neodpověděl Vodafon, ale neodpověděl.
Asi mají klientů dost a dost, a tak je nějací Janáčkovi nezajímají. Napsala jsem ji rozhořčený dopis, ale obávám se, že mi to bude prd platné.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz a nezapomeňte zakliknout pod videem "odebírat".
Dnešní trasa je:
