19.3.2022 Elvas - Alentejo - Portugalsko
Dneska už snad bude opět sluníčko. Před námi je další město UNESCO a tím je skoro u hranic se Španělskem Elvas.
Město Elvas je proslavené největším systémem hradeb, systémem opevnění se suchými příkopy na světě.
Působivé opevnění lemující příjemné malé městečko bylo v roce 2012 zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. Jedeme sem ze dvou důvodů, vlastně ze tří.
Jednak si chceme prohlédnout, co je na hradbách tak úžasné, že jsou v UNESCO, kousek, nějakých 15 km je Španělsko, a tudíž levnější nafta, kterou už potřebujeme dotankovat a doplnit potraviny, které by podle mého měly být ve Španělsku lacinější.
Jak se říká, „peníze jsou až na prvním místě“ a co si budeme povídat, každý ušetřený centík je dobrý. V případě nafty je to více jak 25 centů na litru a při plné nádrži to nějaké euro hodí.
Už při příjezdu do města nás ohromí místní akvadukt. Nesmírně ambiciózní akvadukt se stavěl skoro 100 let. Jeho oblouky a mohutné podpěry začínají 7 km před městem.
Voda se přiváděla do městské fontány už od roku 1622. Na fotkách akvadukt nepůsobí až tak monumentálně, ale až když stojíme pod jedním z oblouků a zakloníme hlavu. Je to neskutečné dílo.
Hrad je bohužel akorát zavřený, ale aspoň si ho na chvilku můžeme prohlédnout jen z nádvoří.
Mohutné hradby mnohokrát čelily několikanásobné přesile útočníků a dneska se suché příkopy proměnili
v zahrady plné oliv, pomerančů, parků a zelené plochy.
Prošli jsme si malé městečko uvnitř hradeb, ale je tady znát trochu větší chudoba oproti Španělsku.
Spousta domů je vyloženě v dezolátním stavu. Propadlé střechy, prázdné domy s chybějícími patry, které pohltil čas.
Množství cedulí hlásajících, že právě tento dům je na prodej. Řekla bych, že i zadarmo jsou některé domy předražené.
Ale na druhou stranu jsou tu samozřejmě krásné domy a kouzelné uličky, ale těch ošklivých je možná víc.
I o tom je cestování. Spousta lidí by řekla, tak tam nepojedu ani náhodou, vždyť je to ztráta času!
Samozřejmě, každý má vidění jiné a každému se líbí něco jiného. Proto si myslím, že návštěva a prohlídka města, které není až tak pěkné nás docela určitě obohatí. Aspoň poznáním.
Jedeme tedy pro naftu a na nákup. Nafta je hned v prvním španělském městě skutečně o 27 centů levnější, ale museli jsme zmermomocňit stojan, který funguje jen na platební karty a hovoří pouze španělsky. Někdy je to oříšek a stačí špatně zakliknout okýnko a jsme zase na začátku. Jenže, španěláci jsou velice ochotní lidé a hned pan řidič u vedlejšího stojanu nabízí pomoc.
Máme natankováno a jde se naplnit lednice. Oblíbený Lidl zeje prázdnotou a ze zeleniny a ovoce mají akorát citrony a zelí. Naprosto nezvykle totálně vyprázdněné regály a v chladícím pultu se nechoulí ani jeden jediný balíček masa. Ohromné chlaďáky jsou úplně prázdné. Netuším, co se děje, ale říkám si, že třeba se chystá rekonstrukce této prodejny, a tak už neobjednávají nové zboží. Vedlejší Mercadona je asi díky nabídce Lidlu dost vykoupená. Je sobota a ve Španělsku jsou v neděli potraviny zavřené, takže zase jsem moc úspěšná nebyla. Nevadí, alespoň jsem moc neutratila a koupila jen to nejnutnější.
Vracíme se zpět do Portugalska a osamoceně spíme hned naproti města u maličké pevnosti Forte de Santa Luzia.
Pevnost je opravdu jen malá pevnost obehnaná mohutnými hradbami z poloviny 17. století.
Ale je tu příjemné parkoviště s výhledem na město Elvas. To je před námi a je tu klid. Když jsme odpoledne jeli okolo, stáli tu tři kolegové, ale než jsme se vrátili, někam odjeli. Tak jsme tu sami přespali, což je paráda. Zdenda se ještě k večeru chystal vylétnou s droníkem nad město a naši pevnost, ale dost se rozfoukalo. Tak zůstal droník doma. Provětráme mu křídla jindy.
Dnešní trasa je:
