10.4.2022 ostrov Île de Ré - Nová Akvitánie - Francie

Dalším překrásným ostrovem na pobřeží Atlantského oceánu je ostrov Ile de Ré.

Maličko jsme si počkali na počasí, protože ostrov je mnohem větší a pěšky by rozhodně nešel obejít.

Ostrov na délku měří 30km, na šíři 5 a je vskutku úžasný. Jsme už v Nové Akvitánii u města La Rochelle.

Ve starověku bylo na místě Île de Ré souostroví tří menších ostrovů, které se postupně spojily a vytvořily jeden ostrov.

Roku 1627 byl na několik měsíců z velké části obsazen Angličany, jejichž sbor se pod velením vévody z Buckinghamu neúspěšně snažil dobýt zdejší pevnost Saint-Martin-de-Ré.

Zajímavá už je cesta na ostrov. Máme přepychové parkování přímo u mostu, který je dlouhý skoro 4 km a nejdříve jedeme do kopce, dosáhneme vrcholu mostu a pak pádíme z kopce.

Pokud je maličko silnější vítr, je to docela náročné. Naštěstí most je koncipovaný tak, že z jedné strany jsou za bariérou cyklisti a z druhé strany chodci.

Ač se to nezdá, tak na mostě permanentně někdo chodí a samozřejmě, je tu spousta cyklistů, ale když tento most projektovali, zcela evidentně u toho přemýšleli, což je fajn. Pro cyklisty je pruh tam a pruh zpět, a tak se vzájemně neohrožujeme a zároveň, nemusíme se vyhýbat chodcům.

 Na ostrově je ohromná spousta půjčoven kol, a protože je hezké počasí, tak je samozřejmě všude výletníků na vypůjčených kolech, a to ještě zdaleka není sezona. V létě to tu musí být zážitek.

Malebné domečky jsou veskrze určené na pronájmy. Však se píše, že hned začátkem roku, kdy se spustí rezervace ubytování je speciálně zde během týdne vše obsazeno na celé léto.

Tak, má to logiku. Určitě tady díky Atlantiku nebude nijak závratné teplo, ostrov je placka, a tak se tu dá jezdit na kolech křížem krážem a spousta pláží a malých zátok umožní skvělé koupání.

Rybářský přístav a jedna restaurace vedle druhé. Všude, všude jsou cyklostezky a jak říkám, i v mimosezoně neuvěřitelné množství cyklistů.

Dobrou zprávou pro cestovatele je, že na ostrově jsme zahlédli minimálně dva kempy pro obytná auta a že jich tam bylo. Kempy byly prakticky plné.

Cestou zpět začal foukat mnohem silnější boční vítr a přejet most bylo hodně náročné.

Nicméně, zvládli jsme to a nakonec jsme ujeli ne avizovaných 30 km, ale krásných 44. Klasika.

Už to tak nějak máme, že trasa je vždy minimálně o 1/3 delší, než je v plánu.

Pokud se vejdeme do 50 km, což považuji za hranici, kdy je výlet ještě příjemný, tak mi to nevadí. Zítra zase kousek popojedeme.