12.1.2022 Playa del Arroz - Murcia - Španělsko
Konečně jsme vyzdravěný, jen Zdenda léčí zoubek, ale snad to bude v pořádku a nastal čas na rybolov za pomoci droníka.
Už na jaře jsme viděli, jak si rybáři vypomáhají s dopravou návnady daleko do moře pomocí kajaku.
Funguje to tak, aby se návnada dostala, co nejdál od pobřežních kamenů, tak rybář na břehu odvíjí vlasec a kolega na kajaku zaveze návnadu co nejdál, alespoň 200 m.
Jako návnadu jsme viděli velkou sépii. Zdendovi to stále vrtalo hlavou, jestli by na to zanášení návnady nešel použít náš droník.
Silný je dost na to, aby zvedl a odnesl návnadu i s kamenem, ale jak se jí zbavit? Droník nějak musí návnadu pustit. Na jaře jsme to trénovali, kdy Zdenda vyrobil jakýsi postroj, na který byla návnada zavěšená,
když byl droník kousek nad zemí, to byla moje práce a pak drona vypustil, držela jsem prut, vlasec se odvíjel a dron letěl daleko do moře. Jenže, pak nastala nejobtížnější část, kterou Zdenda trénoval na břehu, zhoupnout drona tak, aby droník návnadu pustil.
Bylo velké riziko, že se vlasec zamotá do vrtule a dron hupne do moře. Jednou se to nedařilo a nedařilo, návnada s těžkým kamenem stále visela na dronu a mohu všechny ubezpečit, že jsme byli řádně nervózní, aby se droník úspěšně návnady zbavil a v pořádku se vrátil. Přeci jenom, stál nás dost peněz, máme ho rádi a dneska už je to vlastně člen rodiny.
Nicméně, jsme konzumní společnost a stále se vymýšlí blbosti, které člověk velmi nutně ke svému životu potřebuje, tak jako drony a samozřejmě, už jsou vymyšlený a za mrzký peníz prodávaný speciální postroje na vlečení návnady dronem. Hned jsme udělátko objednali, přivezli s sebou a dneska má premiéru. Úžasná věcička, která na signál kamery návnadu pustí. Je to vlastně tak, že západka je napojená na kameru, ta od vzlétnutí stále natáčí a v okamžiku, kdy se kamera vypne, uvolní se západka a ta návnadu pustí. Jak jednoduché.
Jenže, to by nebyl Zdenda, aby kolem sebe nepotřeboval vojsko pomocníků, ale na druhou stranu, postaral se všem o skvělou zábavu. Koupila jsme v Mercadona čerstvé sépie, dvě velikosti, protože samozřejmě nevím, co těm rybím potvorám bude chutnat, Ivon přivezla ještě velmi nutné duté vlasce, postroj je na droníkovi, kameny jsou provrtané a navázané.
Nejdříve je ještě potřeba do sépií vpravit něco, co je nadzvedne ode dna, aby je hned krabi nesežrali. Špunt od vína nebo kousek z polyesterové destičky. To se nacpe do břicha sépie a zašije nití.
A šou může začít. Podotýkám, že je to plně kolektivní práce.
Jirka sedí v křesílku a má na starosti obsluhu prutu, Zdenda S musí naprosto přesně zavěsit návnadu, Alenka přidržuje vlasec, aby se náhodou nezachytil něčeho na zemi, já obsluhuju fotoaparát a osmíka, Růženka s Pavlou nafasovali každá jednu stranu moře a hlídají racky.
Roman je v záloze, kdyby nějaký člen, naprosto sehraného týmu, vypadl vyčerpáním, aby ho mohl okamžitě nahradit. Jakmile je droník ve vzduchu, Zdenda S přebírá roli navigátora a s dalekohledem u očí naviguje, Zdenda J hlásí vzdálenost droníka z displeje a Zdenda S s dalekohledem naviguje a upravuje odchylku v trase, jestli víc vpravo nebo vlevo a potvrzuje shoz návnady.
Chytáme na tři pruty a při třetím vzletu jsme už naprosto sehraný tým, který by se tímto způsobem rybolovu mohl živit, ale to by tu museli nějaké ryby být.
Co naplat, ryby tady, na tomto kousku moře prostě nejsou, a to jim ještě Alenka koupila, speciálně pro ně, naprosto úžasné veliké vyloupané krevety, které chutnají všem, kromě ryb.
Potvory, ani si jich nevšimly. Kdyby se alespoň ze slušnosti na ten pitomý háček jedna rybka pověsila, ale to ony ne.
