16.1.2022 Cabo de Gata - Andalucía - Španělsko
Na velkých stáních jako je například Playas de Vera je hezky patrné, jak dochází k obměně aut, která tu parkují.
Stále někdo přijíždí a odjíždí, hledá to podle něj nejhezčí místo, snaží se zajet co nejvíce stranou anebo se naopak se svými krajany druží. Je tu prakticky téměř celá Evropa. Stačí se projít tam a zpět a jsme jako na obrovské přehlídce typů obytných aut.
Je to k neuvěření, ale ani dvě obytky nejsou stejné, každá je úplně jiná. Udělali jsme si velký výlet po pláži do vedlejšího městečka, kde jsme už na jaře stáli. Spíše jen ze zvědavosti a jestli je tam stále u zavřené restaurace kohout s vodou, protože bychom tam přejeli dotankovat vodu. Kohout je pryč, takže voda není, a tudíž ani není důvod sem přejíždět. Holt budou muset kluci nanosit vodu z pláže.
Jedeme do Přírodního parku Cabo de Gata, kde to bude asi maličko problém s parkováním. Obecně se v přírodních parcích parkovat nesmí, ale letošní rok je tak nějak výjimečný a může se parkovat, nebo spíše je tolerováno parkování i vysloveně pod zákazovou značkou.
Zastavujeme na oběd na krásném místě, kde už jsme jednou stáli.
Cabo de Gata je kus nádherného území a my máme v plánu si ho co nejvíce projet na kolech. Toto je hlavní cíl. Máme tu několik tras na kola, ale jedna z nich vede centrální částí po bývalé železnici.
Už jsem se o tom tady několikrát zmiňovala, že tady ve Španělsku opravili, vytvořili nové cyklotrasy z bývalých tratích, které dopravovali zboží nebo materiál k přístavům nebo do velkých měst na další přepravu. Většina těch tratí vznikla na přelomu minulého století tedy roku 1900 a byly provozovány jen několik desítek let. Pak se postavily silnice, které byly samozřejmě mnohem méně náročnější na údržbu a železnice skomíraly, až úplně zanikly. Některé železnice se snažili místní udržet coby výletní, ale i ty neměly dlouhého trvání. Pak železnice chátraly a chátraly, až se rozhodlo, vybudovat na některých cyklotrasy s odpočívacími místy. Znamenalo to vytrhat koleje, položit nějaký kloudný povrch, vybudovat odpočívadla a zabezpečit mosty. Některé trati mají spoustu tunelů a jsou velmi hezké.
Cestou jsme si říkali, že bychom mohli třeba zaparkovat na nějakém odlehlém místě, ale zase na druhou stranu, chceme odjet na celý den a to jsme pak příliš velké lákadlo pro náhodného nenechavce. Jak se říká, příležitost dělá zloděje. V maličkém městečku Aqua Amarga se vždy stálo ve vyschlém korytě řeky, ale protože koryto se jednou za čas naplnilo vodou z hor a asi bylo příliš nebezpečné, tak je zde zákaz parkování, což už byl na jaře. Aby se náhodou někdo neutrhl a neparkoval tam, tak tam dali tyč ve výšce a mohou v korytě parkovat jen osobní auta, která na noc odjíždějí. Nicméně, víme, že hned kousíček je kemp za docela rozumné peníze a pokud nebude zbytí, zajedeme tam. Jak se ukázalo, tak skutečně, žádné vhodné místo jsme cestou neobjevili, v Aqua Amarga stát nikde nemůžeme, a tak jedeme do kempu.
Mají tady kde co, včetně pračky, sprch a elektřiny, to za peníze, ale vodu a odpad je zde v rámci platby. Kupodivu tady neřeší ani osoby. Platba 12 eur za 24 h je slušná a poslední tři místa nám nedávají mnoho prostoru na mudrování, jestli se ubytujeme nebo ne.
Zítra pojedeme na velký výlet. Budeme to mít skoro 70 km, což je dost, ale tak snad to zvládneme. Otočit a jet zpět můžeme vždy. Hlavně, cesta je z poloviny do velice mírného kopce, 35 km pojedeme stále do vnitrozemí a pak se zpět jen povezeme. Není to až tak o fyzičce, protože šlapat a pomáhat kolům musíme, ale spíše mi odejde první zadek, lokte a pak zápěstí.