21.1.2022 Cabo de Gata - La Fabriquella - Cabo de Gata - Andalucía - Španělsko

Včera jsem nabírali síly, odpočívali  a přesunuli jsme se do Cabo de Gata - La Fabriquella. Dneska výlet nebude tak dlouhý, zato však v některých pasážích hodně náročný.

Už jen to, že mě na mapách trasa házela hodně bokem a až když jsem změnila silniční kolo na horské, tak teprve můžeme jet cestou kterou chceme.

V oblasti Cabo de Gata je několik malých měst a skoro všechny jsme je projeli. Ať už jsme tam stáli nebo je projeli na kolech.

 

Zítra bude odpočinkový den, budeme se přesouvat, a tak jsem si říkala, že by bylo dobré postupně jednotlivá městečka představit. Ale to si nechám na zítra.

Dneska stojíme v La Fabriquella, kde je poměrně velké stání pro obytná auta a jak jinak, už je téměř kompletně zaplněné. a jedeme na kolech do San José, což je nějakých 17 km a pokud budou síly, tak bychom jeli ještě kousek dál, ale moc to nevidím.

Hlavně, hned před námi je ohromný krpál, který musíme zdolat jako první. Jedeme naštěstí po asfaltce, to se vyjet dá. Nejhorší je šotolina, tak tu vůbec nemám ráda. Zadek je naklepaný jako řízky na neděli, ruce bolí a vyhrkaná jsem vždy až hrůza.

Hlavně to pro mne není žádný kloudný požitek z jízdy, ale na druhou stranu, dotaneme se na nádherná místa, které bychom jinak minuli. Zdenda Sedláček opět naplánoval skvělou trasu, která je naprosto unikátní, nádherná a vůbec. Nějak mi docházejí superlativy. 

Z kopce se jede pomalu, krokem a do kopce je to obvykle děsná dřina. To ještě tak udusaná prašná cesta, ta bývá mnohem příjemnější. Stoupáme a stoupáme k majáku a hned padáme dolů. Jedeme po cyklostezce EuroVelo 8.

Ovšem už je varující to, že nás navigace kusem trasy nepustila, pouze horské kolo, ale my horská kola nemáme!

Tak jedeme a ono to nějak dopadne. Opět a jak jinak, překrásná příroda je všude kolem nás. To se zkrátka nevidí. Rozeklané skály která hrají barvami, všude spousta palem vějířovitých a jako bonus maják Cabo de Gata.

K němu jsme nezajeli, protože by to byla výšková ztráta a maják je obehnaný plotem, takže bychom se k němu stejně nedostali.

Ovšem, několik vyhlídek cestou nám vynahradily veškeré útrapy na cestě. Ale vážně, převýšení 2x více jak 200m sklon silnice, cesty 10 % je docela dost, ale dalo se to jak sjet, tak vyšlapat. EuroVelo8 je občas velmi zrádné a nelze se spoléhat na to, že to bude pohodlná cyklostezka.

Samozřejmě, při sjezdu dolů do městečka San José je poměrně dlouhý úsek plný kamenů, a to je pak pekelná jízda. Naneštěstí mě kolo na jedné odpočívce upadlo, špatně jsem ho postavila a stojánek mě nepříjemně uhodil do holeně. Mám tam velký šlinc a je to celé bolavé. Vypadá to, že budu ráda, když sjedu do San José a dojedu zpět.

Noha pekelně bolí, ale je to jen uhození, tak snad to rozhýbu. Nicméně, městečko San José je kouzelné.

Všechny domky jsou zářivě bílé a hlavně, je to tu malé, žádné veliké domy, všechny jsou maximálně jednopatrové. Ale stejně je jich spousta prázdných. Čekají na letní hosty a zrovna tak čeká spousta restaurací a kaváren.

Tak, v zimě je tu poměrně málo návštěvníků. Maličký přístav a samozřejmě, sem tam luxusní jachta. Na konci přístavu jsme objevili vytažený kus mola, která je v poledne už moc hezky vyhřátý.

Ideální místo na lehký oběd, než pojedeme dál. Ve městě jsme se zase setkali se Zdendou a Alenkou a dali si v hezoučké hospůdce, venku s výhledem do zátoky vynikající kávičku.

No a už to obracíme a jedeme zpět. Hlavně už víme, co nás čeká a nemine.  

Bohužel, asi odražený kámen mi poškodil něco v zadním kole.

Nejdříve si kluci mysleli že se dostala nečistota do brzdy, ale ta vypadá po demontáži v pořádku. Nakonec to asi byl hnutý blatník a drát, který ho připevňuje k rámu se dotýkal někde a někdy kola.

Naštěstí je krásně, jsme pár metrů od vrcholu kopce,

takže výhledy a pohledy na Capo de Gata jsou neskutečné a vlastně, i času je dost, tak houby zle.

Kluci mě zadní kolo zase složili zpět, závada odstraněna a můžeme jet dál. Noha zdá se v pořádku, bolí, ale je to klasická odřenina nebo spíše naraženina a ta musí jen odeznít.

Hlavně, že jsem si nezničila legíny od dcery. Dostala jsem naprosto úžasné legíny Lellosi a to by mě hodně mrzelo. Copak noha, ta sroste, ale legíny by byly zničené. Jak já říkám, mě nikdo nemusí bít, protože já se pobiju sama.

 

Naše parkoviště v La Fabriquella se zaplnilo do posledního místa. Vedle nás už od včera stojí obrovské nové Morelo, což nám už vůbec rozum nebere. Tolik obytných aut je na cestě a ve Španělsku. Kempy jsou plné, stání jsou plné, a dokonce i ty nejnemožnější místa jsou zaplněné.

Policie zdá se maličko rezignovala a nechává obytky stát i na zakázaných místech. Tak jako na stání v Rodalquilar, správci parku tolerují přespání a stání jeden den, což se dříve, ještě na jaře nemohlo, ale pak nekompromisně vykážou cestovatele, kteří se zase hnou na jiné místo.

Myslíme si, že vždy jednou za čas, třeba jednou za týden z běžného parkoviště, kde je sice zákaz, ale není v národním nebo přírodním parku nechají obytná auta pár dnů v klidu a pak celé parkoviště vypoklonkují, už starousedlíci odjedou a najedou další obytná auta. Myslíme si, že je to hlavně z důvodů dlouhodobého stání, aby jim tam lidé nestáli třeba měsíc. „škatulata hýbejte se“. Je to takové zvláštní a uvidíme, jaké to bude mít důsledky.

Možná že vůbec žádné, protože tak jako jinde je i zde ekonomika dost pošramocená a přeci jenom tady kupujeme naftu, plyn, chodíme nakupovat do potravin, spousta kolegů jde do restaurace na oběd nebo večeři a tak dál. Zkrátka se domnívám, že obytná auta sem přivážejí tolik potřebné peníze a přeci jenom, je zima, není letní sezona, na kterou se ve Španělsky vždy s nadějemi čeká.

Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz. 

 Dneska jsme na kolech ujeli 35 km.