23.11.2022 Trie-sur-Baise - Ancizan - Okcitánie - Francie

Počasí se definitivně zkazilo.

Vlastně to není ani na procházky, protože jen dojít kousek od auta, aniž bychom při té příležitosti řádně nezmokli je výkon. Je to škoda, těšíme se na přejezd Pyrenejí a ty jsou kompletně v mlze. Opravdu, je znát každý den, kterým se přibližujeme zimě.

Celý den prší a prší, a i Růženka má problém vyvenčit pejsky, aby nebyly jako koule bahna. Tak se snažíme stát na asfaltu, protože všude je ohromné množství vody. Louky jsou už děsně podmáčené, strouhy plné vody a olověná obloha.

Ani fotit se vlastně nedá. Dojeli jsme do městečka Ancizan, odkud už bychom měli jet do hor, ale nám se nechce. Přátelé by zase rádi co nejdříve hory přejeli, ale nám je to líto.

Tak jsme se rozdělili s tím, že se setkáme u Pepy a Hanky na Ebru. Budeme to mít poněkud náročné. Celou noc pršelo a pršet má tři dny.

Až v sobotu má být sluníčko, pokud se ovšem předpověď někam neposune. Stojíme na slušném parkovišti, hned vedle nás je prodejna potravin, vody máme dost a plyn jsme natankovali, takže houby zle. Jen to sezení v autě je poněkud nepříjemné.

Na procházku se jít nedá a vytrvalý déšť už začíná být otravný. Všichni nám radí, abychom vydrželi a počkali si na sluníčko, ale ono se to hezky říká, jenže vydržet sedět v autě, poslouchat bubnování deště a vidět ty příšerný závoje mlhy, která se všude kolem nás válí je děsná otrava. Naštěstí máme spoustu knížek, postahovaných filmů a celkem se zabavíme.

Myslím, že za ty léta jsme už vycvičený, vytrénovaný, a tak nějak už se dokážeme s několikadenním stáním vyrovnat. Je to asi to nejobtížnější na cestování, když je ošklivé počasí a my jsme uvězněný několik dnů v autě.

To pak je strašně důležité umět se zabavit a neprudit toho druhého. Tak i těch pár fotek z posledních dvou dnů mluví za vše.

 Trasa 22.11. je: 

Trasa 21.11 :