25.11.2022 Barceló Monasterio de Boltaña - Aragon - Španělsko
Obloha je opět zatažená a předpověď se opět posouvá. Začíná pršet, ale podle všeho, na druhé straně Pyrenejí je pěkně.
Probíhá poněkud bouřlivá diskuse, protože, Zdenda by tu klidně seděl dál a já už mám všeho plné zuby.
Zkrátka, už toho mám dost a chci odjet, nemá cenu zde sedět jako kachna na rybníku a čekat a čekat, jestli se náhodou neobjeví sluníčko, což je velmi pofidérní. Nakonec se Zdenda rozhoupe a čekáme do dvou hodin, jestli se počasí vylepší.
No, nevylepšilo, ale stejně jedeme. Máme to pár kilometrů k tunelu, který vede skrz masiv.
Jedeme příšernou mlhou, občas prší a má sněžit. Myslím, že je nejvyšší čas odtud odjet.
Tunel ď Aragonouet – Bielsa je příjemný tunel, kde je doprava jen jedním směrem.
Maximálně chvíli čekáme na semaforu, který nás pustí dovnitř a už si to pádíme do Španělska.
Španělsko nás vítá, jak jinak, sluníčkem!
Bože, jak ráda už jsem tady, na španělské půdě.
Kolem nás hluboké lesy, malebná stavení a horské vesničky.
Je to skutečně tak, Pyreneje na severní, tedy Francouzské straně drží mraky plné deště a sněhu a tady, na jižní straně je krásně. Ale je fakt, že jsou tu hodně kaluže s vodou, tak i tady asi hodně pršelo.
No, a protože už je dobře, jsme konečně ve Španělsku, což já osobně jsem hodně spokojená, tak jsem upekla Zdendovi pizzu, kterou miluje. Pravda, dlouho jsme jí neměli. Mám absolutně jednoduchý recept na těsto, a protože máme baterky dobyté na maximum, mohu jí upéct až k večeru.
Zde je recept: 1 ½ hrnku hladká mouka, droždí, lžička cukru, velký panák oleje, lžička soli. No a pak, vrstvíme, kdo co má rád.
Zaděláme těsto, droždí necháme vykvasit v důlku mouky s trochou vlažné vody a cukru, Měla jsem tentokrát jen sušené droždí, kterému se moc nechtělo.
Čerstvé je mnohem lepší, a to použiju půlku kostky. Vše smíchám, když je těsto hodně tuhé, přileju trochu vody. Těsto nechám tak půl hodinky kynout a rozválím přímo na pečícím papíru.
Opatrně přenesu do remosky. Zvednuté okraje se mi hodí, na náplň. Těsto potřeme čímkoliv, kečupem anebo jako já, italskou směsí papriky, rajčata, cibule.
Skleničku mám na několik pizz anebo zbytek použiju jako omáčku na špagety. Samozřejmě, tvořivosti a kreativitě se meze nekladou.
Dál naskládáme šunku, nebo tuňáka, nebo olivy, rajčata, zkrátka co máme v lednici to můžeme s klidným srdcem použít.
Finále je vždy trocha nastrouhaného sýra. Pečeme a pečeme a pak to celé zbaštíme.
Pizza příjemná změna v jídelníčku na cestách, a přitom je nesmírně jednoduchá a rychlá.
Dojeli jsme k naprosto úžasnému klášteru, který je dneska přeměněný na hotel. Pět hvězd jasně ukazuje, jak je asi kvalitní.
Veliké parkoviště sice není určené pro nás, ale krásně se můžeme postavit hned vedle. Stojíme sice u silnice, ale žádný provoz zde nejspíše nebude.
Zítra už pojedeme zážitkovou cestou Pyrenejemi, na což se už dlouho těším.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
