27.11.2022 Ponzano - Přírodní park Guara - Ebro - Aragon - Španělsko
Dnes jsme měli den plný krásných zážitků a dobrodružství.
Hlavně, projeli jsme nádherný přírodní park Sierra y Cañones de Guara, který je největší chráněnou přírodní oblastí v Aragonské přírodní síti.
Rozkládá se na 47 637 hektarech a pokrývá celkem čtyři kraje a patnáct obcí. Nachází se v centrální části pohoří Sierras Exteriores Pyreneas. Krajinu tady vytvarovaly ledovce a řeky a jejich ustupování. Kraj je plný velmi hlubokých kaňonů.
U těch nejhezčích jsou vyhlídky a samozřejmě, spousta perfektně značených turistických tras. Jeho slavné „kaňony“ s úzkými a hlubokými kaňony, kterými protékají řeky, jejichž vody mají nápadně tyrkysovou barvu a vytvářejí působivé vodopády, sifony a jeskyně voda je opravdu velmi čistá.
Jeho strategická poloha mezi Ebrem a Pyrenejemi, s klimatem mezi Atlantikem a Středozemním mořem, se odráží ve velkém rozdílu mezi vegetací severních a jižních svahů tohoto přírodního území.
Zastavili jsme se na několika místech, kde jsou nádherně připravené turistické stezky dolů do údolí anebo kolo převisů nad nimi.
V této oblasti Pyrenejí žijí různé druhy orlů a supů. Měli jsme štěstí, že jsme viděli velké hejno těchto nádherných ptáků,
jak krouží vysoko nad námi a jak se po chvíli snáší dolů na vysoké skály do svých hnízdišť.
Na konci parku jsme si prošli malebné maličké město, spíše vesnici Colungo v provincii Huesca. Vesnice je místem, kde sídlí místní legendární palírna „Aguardientes y Licores Colungo“.
Právě zde se nejlépe zachovala a dál přenesla lihovarnická tradice brandy vyráběné po předcích v Alto Aragón, která přetrvala v průběhu času a dnes je známá pod jménem „Anís de Colungo“.
Dodnes tato palírna vyrábí ze svých destilačních přístrojů a sudů další nezaměnitelné lihoviny. Aguardiente, základní prvek všech produktů, se získává destilací vína prováděnou v samotném lihovaru tradičním alembickým způsobem.
Tímto způsobem se také získávají výlisky, jejichž hlavním materiálem jsou jednou zkvašené hrozny Somontano.
Je to prostě alchymie, která končí výbornou pálenkou. Na konci naší dnešní trasy jsme ještě náhodou objevili krásný most, který byl postaven kolem 13. století a je jedním z nejstarších dochovaných v Somontanu, a také jedním z nejkrásnějších.
Oboustranný profil mostu, tvoří „oslí hřbet“ charakteristický pro středověké mosty, dodává mu štíhlou a elegantní siluetu umocněnou značným rozpětím a výškou jeho jediného oblouku.
A to už se pomalu spouštíme k řece Ebro, na kterou se tolik těšíme. Přátelé nám volali, že v Ebru není voda. Dost děsivá představa, ale bohužel, měli pravdu. V Ebru, v jeho přehradách skutečně voda není.
Ikonická řeka Ebro, dlouhá skoro tisíc kilometrů láká množství rybářů, kteří se sem každoročně sjíždějí, aby ulovili trofejního sumce nebo candáta. Ryb je v Ebru ohromná spousta a pokud ryby vyloženě nemají náladu pozřít naši návnadu, úspěch v podobě ulovené ryby je téměř zaručen. Ale nejdříve si řekněme něco málo o řece Ebru.
Pramení na jižních svazích Kantabrijského pohoří a na horním toku protíná v hluboké dolině severovýchodní část Starokastilské vrchoviny. Na středním toku protéká Aragonskou rovinou, kde se koryto místy dělí na jednotlivá ramena. Do Středozemního moře se vlévá deltou o rozloze přibližně 250 km², jíž řeka protéká v napřímeném regulovaném korytě, jehož břehy jsou lemovány hrázemi.
Rio-Ebro získala proslulost hlavně díky přehradám. Horní přehrada Embalse de Mequinenza o délce více než 100 km dosahuje hloubky až 60 m a šířky od několika desítek po stovky metrů. Střední přehrada Embalse de Riba Roja má na délku něco přes 40 km a hloubky se zde pohybují od absolutních mělčin po zhruba 30 m. Spodní přehrada Embalse de Flix je nejmenší a pro svou polohu (leží v průmyslové oblasti) nejméně navštěvovaná.
Obě přehrady, na kterých se rybaří tedy Mequinenza a Riba Roja mají svá veliká úskalí – na horní přehradě není díky její rozloze problém zabloudit a pochopitelně pro neznalého rybáře najít dobré místo na ploše desítek kilometrů čtverečních, je výkon téměř nadlidský. Spodní přehrada vznikla zatopením údolí s rozsáhlými ovocnými sady, které se nikdo neobtěžoval odstranit, rybám tak vzniklo dokonalé útočiště, ale pro rybáře je to peklo.
Dojeli jsme k přátelům Pepovi s Hankou, kteří zde mají v péči rybářskou základnu a jak to tak vypadá, letos si tady Zdenda nezachytá. To, kde dříve byla voda je nyní písek a bláto a jen malá říčka kdesi v dálce je řeka Ebro. Nádrže jsou prázdné.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Trasa:
