29.11.2022 Xerta - Ebro - Aragon - Španělsko
Rybaření u Pepy s Hankou na Ebru skutečně nebylo možné.
Jedině, odjet hodně daleko, kde je ještě možný vstup do vody a samozřejmě mít loď. Ze břehu se zkrátka chytat nedá, protože původní břeh je i 20 metrů od vody. Mnoho metrů hlubokého bahna, než se dostaneme k vodě se nedá překonat. Padlo rozhodnutí, že pojedeme do Xerty a pokusíme se ulovit nějakou rybu až tam. Jirka s Růženkou už tam jsou a hlásí, vody je dost, tam s vodou není problém. Nevíme, proč je vody v přehradách tak strašně málo.
Nikdo nepamatuje tak nízkou hladinu, vlastně, hladina na přehradách skoro žádná není, jen malá řeka protéká údolím. Údajně Španělsko nahodilo elektrárnu, nebo zvýšilo výkon elektrárny na přehradě, další důvod je, velmi suché léto a deště, které jsou teď v Pyrenejích, ještě nestihly Ebro naplnit a pak, samozřejmě, v deltě Ebra je rozsáhlé zemědělství, které vodu z Ebra potřebuje. A i proto byly přehrady vybudovány, aby zadržely vodu a tu v letních měsících zemědělství poskytly. Je to složité, ale i zde se projevují zvýšené letní teploty právě v podobě prázdných přehrad na vodu a rybáři pláčou.
Tady na fotce je pěkně vidět, kde byla původně voda.
Voda běžně sahala až k tomu kamennému ostrovu, který je uprostřed, tam chodil Zdenda chytat candáty. Když bylo vody dost, tak sahala až pod rybářský dům a chytalo se z terasy domu, dneska se tam pasou ovce. A aby toho nebylo málo, velmi se zpřísnili podmínky rybolovu.
Na to, na co se smělo chytat už se nesmí a na co se už dříve nesmělo se velmi tvrdě pokutuje.
Je to takový začarovaný kruh a osobně si myslím, že pokud bude situace s vodou na Ebru taková, jaká je, je rybaření velmi náročné. Jedeme tedy do Xerty, kde už jsme dvakrát byli a kde byl Zdenda úspěšný.
Opět, jak jinak jedeme těmi nejzapadlejšími silničkami. Jak Zdenda říká, to jsou silnice, které jsou vidět jen při největším přiblížením mapy, a i holky navigátorky mají občas problém. Nejhezčí je, když jedna jede kdesi po poli a vytrvale hlásí „přepočítávám trasu“ a stále jede kdesi daleko od silnice a druhá hlásí „cesta nenalezena, otočte se zpět“ a my dál jedeme mezi poli a jen tiše zíráme, kde jsme se to ocitli.
Dneska byla silnice opravdu zajímavá. Ohromné závěje bejlí, které vytrhal vítr a nahromadili se u kdejaké vyvýšeniny.
Naštěstí keře nemají ostny, což bývá v těchto končinách běžné, a tak se ty největší překážky dají rukama odházet, ale je to hodně nebezpečné. Kdyby se nám jeden takový keř zaklínil někde v oblasti výfuku, který je řádně horký, mohl by chytnout a my shořet. Tak když projedeme takovou hromadou, Zdenda musí zkontrolovat spodek auta, jestli za sebou něco nevláčíme.
Pár kilometrů jedeme opravdu krokem a opravdu hodně dlouho. Ale zase, co si budeme povídat, zajímavý zážitek a o tom to cestování je. Samozřejmě, musí být čas, který už naštěstí máme, abychom si mohli dovolit skotačení mezi hromadami suchých keřů. Kupodivu, jsme za celou cestu nepotkali jediné auto.
Tak, kdo by tady co hledal. Místní vědí, že silnice je skoro neprůjezdná, a tak se jí vyhnou a cestovatelé jí zase skoro nemají šanci objevit. To jen Zdenda začíná být expert na ty nejzapadlejší silnice, které nikdo nepoužívá. Nikdo s normálním autem. Možná občas traktor, který obdělá pole, poseká louku a pak si zase silnice může žít dál svým zavátým životem.
Máme nádherný den. Malá města jsou úžasná. Španělsko je vůbec úžasné. Konečně jsem byla na nákupu a nestačím se divit.
Řekla bych, že řada běžných potravin, které jsem vždy nakupovala je maličko dražší a kupodivu, řada potravin je výrazně dražší než v sousední Francii. Tak to mi už rozum vůbec nebere.
Francie, vždy nejdražší země na tranzitu do Španělska, ve Francii jsme taky projeli komplet celé pobřeží podél středozemního moře a teď i dokončili cestu po pobřeží Atlantiku, a tak už mám v oku ceny takových těch základních potravin, které stále dokola nakupuji a vždy byla Francie výrazně dražší oproti Německu a o Španělsku ani nemluvím. Ve Španělsku bylo vždy velmi lacino, ale letos se situace změnila.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Trasa :
