Dneska máme opět dálkovou. V plánu je nějakých 200 km, což je hodně. Tak, ono to až tolik není, ale stejně, abychom byli drobet v klidu je to tak akorát.

Máme už vyzkoušeno, že denní porce by měla být maximálně do 300 km. Abychom v klidu odjeli, v klidu se naobědvali, pak si dali eventuelně... číst dál

Pršelo celou noc a i ráno, když vyjíždíme stále prší. Ráno, vlastně dopoledne. Nechala jsem Zdendu trochu přeležet, ale ne moc.

Zdenda je noční sůva, nedělá mu potíže jít spát kolem jedné, druhé hodiny noční ale pak by dokázal v pohodě spát do jedenácti, ale to už jsme si vyzkoušeli, celý den... číst dál

Docela jsem se už těšila na slibované sluníčko, ale jak to tak vypadá, je někde hodně vysoko a mezi ním a námi je totálně neprostupná mlha.

Jedeme směr Le Havre, ale skončíme nakonec v Rouen, které bychom si rádi prohlédli. Město Rouen je veliké, ale nás zajímá jen staré město. Každopádně... číst dál

Předpověď na dnešek vypadala slibně, a tak jsme zůstali v Rouen s tím, že si město prohlédneme.

Jedná se vlastně o pár uliček s naprosto úchvatnými hrázděnými domy, obrovskou katedrálou a jedinečném místě. Zde upálili Johanku z Arku a na místě hranice dneska stojí modernistický kostel... číst dál

onečně opouštíme Rouen a dneska snad už dosáhneme Le Havre a Atlantik. Už z toho začínám být nemocná.

Pořád mluvím o Le Havre, jak se sem musíme vrátit a dokončit naši cestu podél evropského pobřeží a stále je to kýžené město nějak moc daleko.   

Jedeme podél Seiny, počasí není nic moc... číst dál

Sláva, sláva, sláva Atlantik. Cesta byla několikaletá, plná nástrah, útrap, odříkání a ústrků, ale nakonec jsme to zvládli.

Jedeme podél pobřeží silničkami a maličkými vesnicemi, že už blíže jet nemůžeme, neb už blíže žádná silnice nevede.

Malá města jsou krásná, vše se nese v duchu... číst dál

Čekáme na teplo, což je kolem poledne a po lehkém obědu, vlastně jen slepičí polívce s kapáním jedeme směr město Caen vyslovujeme „ka“ s malým n na konci.

Nevím jak se to přesně čte, ale takto to uvádějí. Nádherná cyklostezka vede od našeho stání 20 km tam i zpět. Vzpomínali jsme na výlet... číst dál

Den D, 6.červen 1944, kolem 6.30 zaútočilo na pět pláží šest divizí, které byly podporovány nepředstavitelným množstvím 6000 plavidel a neskutečných 13 tisíc letadel. V první vlně se vylodilo asi 45 tisíc mužů.

Nicméně, trocha historie ještě nikomu neublížila, tak tady je pár informací... číst dál

Pomalu projíždíme celé území operace Overlord a pláže které dostaly krycí jméno Sword, Juno, Gold, Utah a Omaha.

Na pláži Omaha naše putování po stopách bitvy o Normandii končí. S kódovým označením operace Neptun, často označovaná jako Den D, to byla největší námořní invaze v historii.

... číst dál

Dneska je překrásný den, škoda, že nebyl včera. Ale jak se říká, každý den není posvícení a buďme vděčni za to co je.

Než začnu s dnešní psaním, tak bych chtěla hlavně poděkovat za opravu mé velké chyby v popisu cesty. Před pár dny jsem se rozplývala nad nádhernými domy se slaměnou střechou... číst dál

Projeli jsme si poslední pláž Utah, kde bylo v roce 1944 vylodění spojenců.

Samozřejmě, všude je stále spousta pomníků, vlajek a všelijaké bojové techniky. Padlo tady ohromné množství lidí. Vojáků i civilistů.

 Ale, my už pláže Sword, Juno, Gold, Omaha a Utah opouštíme a jedeme dál... číst dál

Opět je několik dnů za námi a já zase píšu pár řádků do cestopisu.

Tak, ono není moc o čem psát, nic se neděje. Snad jen, že každý den nám prší. Když ne celé dopoledne, tak docela určitě proprší celý večer. Je to už protivné. Vlastně jsme teď poslední dobou neměli jediný den bez deště. Málem... číst dál

Popojeli jsme hlemýždím tempem zase kousek dál. Přesně zhruba po 30 km za den. Někdy je to více, ale snažíme se.

Občas nás předjede cyklista, přeci jenom, my nikam nepospícháme a s ohledem na permanentně zataženou oblohu, potřebujeme jet co nejpomaleji, abychom dobyli baterku. Sice máme... číst dál

Před námi je konečně opatství Mont-Saint-Michael kam se půjdeme zítra podívat.

Maličko jsme laborovali s tím, kde nechat auto. Celá tato oblast je zaslíbenou zemí zlodějů, a tak je opatrnost na místě. Jedinou a snad, doufám nejbezpečnější možností je nechat auto na placeném parkovišti přímo... číst dál

Návštěvě ikonického opatství musí předcházet dokonalé naplánování a promyšlená strategie.

Pokud ovšem nám není jedno, kolik zaplatíme za stání, což není zrovna náš případ. Takže nejdříve probereme strategii. Máme několik možností. Jet na kole, což se ukazuje jako nevhodné, protože těsně před... číst dál

Včerejší den byl víceméně odpočinkový, i když jsme si udělali velkou procházku po pobřeží v malé vesnici Cherrueix, kde jsme zůstali jen na přespání. V této oblasti je hrozně málo míst na noc.

Parkoviště jsou většinou pro nás nedostupné díky zábranám ve výšce anebo, zákazy parkování. Tato... číst dál

Opět, po pár dnech se dostávám k cestopisu. Propracovali jsme se už do Bretaně a pomaličku si to suneme ke Španělsku.

Máme dojed až do Bordeaux, kde jsme na jaře skončili a tam už se definitivně stočíme na Španělsko s tím budeme mít Evropu definitivně projetou. Zdenda slibuje nějakou krásnou... číst dál

Na jihu Francie máme Azurové pobřeží, to už jsme si zaplať pánbů projeli a teď po vzoru jihu jsme na Smaragdovém pobřeží přesně u majáku Cap Fréhel neboli Mys Fréhel.

Celá oblast jsou mokřady a vřesoviště, neobydlená a ráj ptactva. Však je to tu velká ptačí rezervace a cesty mezi křovinami... číst dál

Opět máme problém s našimi stránkami. K našemu velkému překvapení nám po dvou letech provozovatel našich stránek zprovoznil Návštěvní knihu, ale zase nám nefungoval výměnný bener.

Najednou se ve fotkách, které se mění v horní části stránek objevili fotky staré, které už byly dávno smazané a... číst dál

Další den, další krásné přístavní městečko, pár kamenných domů umocňuje malebnost krajiny, kterou projíždíme.

Bretaň je úplně něco jiného než centrální Francie. Pídili jsme se po tom, jak a proč najednou je tady vše tak hezké. Domy jsou jako ze škatulky, perfektně upravené zahrádky, všude... číst dál

Bretaň je čím dál tím hezčí. Přeci jenom, jak jedeme pomalu k jihu, a jsme už mimo takové ty tradiční místa, kam jedou všichni, tak se tady rozvolňují zákazy a je jich čím dál tím méně.

Což je samozřejmě fajn, ale pláže, kde se dá stát vyloženě pár metrů nad mořem jako ve Španělsku, tak ty... číst dál

Stojíme na krásném místě na břehu Atlantiku a chystáme se na výlet.

Ještě sedíme v autě a najednou ťuk, ťuk a policie. Paní a pán od policie nás upuzorňují, že máme být opatrný a pokud budeme od auta, tak máme mít zavřený okna, lavně střešní, protože zloději někoho vysadí na střechu a ten nás... číst dál

Dneska bylo od rána krásně,

škoda jen že opět foukal vítr a odpoledne se přihnaly mraky a pro změnu prší a prší. Takže jsme zase uvězněný v autě.

Zdenda se byl podívat na jedno stání kus od nás, přes zátoku a přišel pěkně mokrý. Na mě se už s procházkou nedostalo.
 
Odmítám v dešti... číst dál