20.10.2022 - Mont Saint Michel - Normandie - Francie

Návštěvě ikonického opatství musí předcházet dokonalé naplánování a promyšlená strategie.

Pokud ovšem nám není jedno, kolik zaplatíme za stání, což není zrovna náš případ. Takže nejdříve probereme strategii. Máme několik možností. Jet na kole, což se ukazuje jako nevhodné, protože těsně před branou do opatství je místo, kde se dají dát kola do stojanů, ale nejsou nijak hlídaný.

Místo pro kola je dost stranou na takovém malém kamenném nádvoří a stále se tam někdo někde potuluje. Ani těm našim mega řetězům nevěřím a s autem musíme stát opravdu hodně daleko, abychom unikli pozornosti zlodějským partám, které lákají takovéto oblasti jako vosu na sladkou limonádu. Podotýkám, že se většinou takovýmto atrakcím vyhýbáme, právě z důvodů krádeží, ale Saint Mont Michael si zkrátka nechceme nechat ujít.

Takže jsme se nakonec rozhodli pro poslední možné parkoviště asi 5 km od opatství s tím, že ráno přejedeme na placené parkoviště už u opatství a na památku dojdeme pěšky nebo se svezeme autobusem. Láká nás představa, že budeme stát v chumlu obytek a kolegiálně si auta tak nějak vzájemně pohlídáme. Hlavně, co jsme si načetli, funguje na parkovištích jakási hlídací služba, ale na to nelze spoléhat. Na parkovišti můžeme stát 24 h za 14 eur, takže i čas příjezdu je dost důležitý. Strategicky jsme se rozhodli pro všední den a příjezd jsme stanovili na včasné dopoledne, asi tak mezi 10–11 což nám dává pohodlně dost času na prohlídku a zároveň druhý den nás to nevyžene brzo z postele.  Potud pečlivé naplánování a důležitá strategická rozhodnutí. Dalším krokem je pečlivě sledovat předpověď počasí, protože courat se někde v dešti a tady ještě docela určitě ve větru se mi teda nechce. Takže, počasí má být ideální, a den D nastal. Vše je připraveno, pečlivě zváženo, rozhodnutí padlo, ale od třech hodin ráno opět leje jako z konve. Déšť a vítr je tak velký, že nám to obytkou hází ze strany na stranu a občas mám pocit, že na nás někdo vylil cisternu vody. Prší ještě v sedm hodin ráno. Zdendu jsem nechala spát do devíti, protože nemělo cenu vstávat dřív. Ale, najednou se objevila modrá obloha, sluníčko a mraky jsou bůhví kde. Balíme a jedeme. Jsme jen kousek od parkoviště a vstupu na kýženou památku.

 

Parkoviště pro obytná auta je veliké, vejde se sem spousta obytek, ale dneska je téměř prázdné a těch pár kolegu se tu skoro ztrácí. Jedeme do chumlu a hned vyrážíme na cestu.

Do opatství se jde pěšky ale komu se nechce nebo mu chůze dělá problém, 

může se svést kyvadlovým autobusem,

který jezdí každých deset minut a je zdarma. Celá hora s překrásným opatstvím je obklopená krásně modrou oblohou a teplota se už k poledni hravě dostala přes dvacítku.

 

Máme štěstí, protože jen málo lidí jde dovnitř do opatství, a tak je nás uvnitř jen hrstka návštěvníků. Všichni jsou různě v uličkách, na ochoze anebo v restauracích. Těch je tady totální převaha, všude je nějaká restaurace a v době oběda se mnohde čeká fronta na volný stůl.

My ale jdeme, poctivě jako správný turisti, na prohlídku. Platíme krvavých 11 eur na osobu.

Domáhala jsem se seniorské slevy, protože nám je oběma 60 pryč a párkrát jsem už uspěla, leč marně. Tady si na nějaké seniory nehrají.

 

Podle legendy se roku 708 sv. Aubertovi, biskupu v nedalekém Avranches, zjevil archanděl Michael a přikázal mu, aby zde postavil modlitební kapli, což – po určitém odporu – v následujícím roce udělal.

V roce 966 daroval Richard I., vévoda z Normandie, kapli benediktinům, kteří tu založili opatství, významné poutní místo a jedno ze vzdělanostních center západní Evropy. K poslednímu odpočinku zde byl uložen bretaňský vévoda Conan I. a jeho syn Geoffroy.

Od 11. století sloužila hora též jako pevnost pro vojáky, kteří měli být k dispozici opatství, a králi. Na počátku 15. století, v době stoleté války mezi Anglií a Francií, se Angličané snažili třikrát dobýt Mont-Saint-Michel – nepovedlo se.

I přesto ale klášter začal postupně mocensky a finančně upadat; velkou ránu jeho duchovnímu vlivu pak zasadila reformace.

 

V časech Francouzské revoluce bylo opatství Mont-Saint-Michel zrušeno a stalo se vězením. To stát zrušil roku 1863 a o 11 let později (na nátlak kulturní veřejnosti) byla hora prohlášena za národní památku.

Až v roce 1966 bylo opatství symbolicky navráceno benediktinům u příležitosti oslav tisíciletého výročí jeho vzniku. Komunita benediktýnů zůstala v opatství až do roku 2001.

Nevím, jestli jsou zde benediktýni i nyní, ale je to možné, alespoň podle fotografií, které jsou v prostorách kláštera vystavené.

 

Opatství zůstává majetkem státu a je spravováno Národním centrem historických památek a prostor.

Nachází se zde četné historické památky (klášterní kostel z 11.–16. stol., gotické klášterní budovy, opevnění z 13.–15. stol.).

Ostrov, záliv i klášter na území o rozloze 6,560 ha jsou od roku 1979 zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO.

 

Le Mont-Saint-Michel, česky Hora sv. Michaela, je žulový 80 metrů vysoký přílivový ostrov. S pevninou byl od r. 1879 spojen náspem.

Protože docházelo k vysychání zátoky a hlavně hrozilo, že už to nebude ostrov, ale poloostrov, postavil se zde moc hezky řešený most.

Takže příliv a odliv může nerušeně probíhat a záliv se nezanáší. Rozdíl výšky mořské hladiny při přílivu a odlivu je cca 15 m (nejvíce v Evropě), takže buď je „hora“ obklopena tekutými písky, nebo „plave v moři“.

Odlivem se obnažuje mořské dno do vzdálenosti 10–15 km od pobřeží. Tolik praví odborná literatura, ale nám se těch až 15 km zdá moc. Přeci jenom, oceán i při vrcholícím odlivu v dálce vidíme.

 

No a na závěr návštěvy této jedinečné, ikonické francouzské památky, jsme si dali výbornou kávičku v restauraci přímo na ochozu opevnění.

 

Došli jsme k autu, Zdenda oživil droníka a vrátil se k opatství natočit pár záběrů. Myslím, že jsou fantastický.

 

Přeji všem, krásný večer.