24.10. 2022 Saint Jacut, Plévenon - Bretaň - Francie
Opět, po pár dnech se dostávám k cestopisu. Propracovali jsme se už do Bretaně a pomaličku si to suneme ke Španělsku.
Máme dojed až do Bordeaux, kde jsme na jaře skončili a tam už se definitivně stočíme na Španělsko s tím budeme mít Evropu definitivně projetou. Zdenda slibuje nějakou krásnou cestu přes Pyreneje a pokud bude aspoň stejně tak hezká jako ta loňská, tak budu velmi spokojená.
Jinak Atlantik mě osobně nijak valně neuchvátil. Problém je velmi silný odliv a samozřejmě, velmi rychlý příliv. Pro nás je to dost tristní pohled na bachraté lodě, jak se při odlivu válí v bahně řek, kde je silně vidět, kam až moře vystoupí a písku pobřeží.
Odliv je veliký. Jsou místa, kde uvádí až 15 km, ale to se mi moc nezdá. Nicméně, my máme zrovna kliku, že je odliv od zhruba 9 hodin ráno.
Během tak hodinky moře ustoupí až kamsi a pak příliv začne okolo čtvrté odpoledne a během hodiny máme moře do plných. Záleží na místě, ale podle viditelné hranice na kamenech to dělá dobrých pět výškových metrů. Pokud jedeme kolem přístavu, kde parkují větší lodě, tak tam jsou většinou vybudované odlivové vrata nebo stavidla, které udržují výšku vody v přístavu. Lodě, které jsou mimo přístav už leží za odlivu na boku. Říkala jsem si, že to musí být docela otrava si sem zajet na dovolenou s tím, že se budu koukat na moře, poslouchat šplouchání vln anebo se rovnou v těch vlnách proskotačit a ráno zjistím, že abych se mohla věnovat mořským hrátkám, tak si musím vzít svačinu na cestu a vydat se na dlouhou túru k moři.
Hodně mi to připomíná slavné Vatové moře na severu v Německu a jihu Dánska. Vatové moře je dokonce zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO a velmi dobře si pamatuji, jak jsem byla zaskočená ošklivostí pobřeží. Představovala jsem si, že tam budou třeba chomáče mořské pěny, nebo že moře bude jakoby nadýchané a od toho vniklo slovo vatové, ale nic takového.
Byli jsme tam v létě, na letní cestě, kdy jsme objeli a projeli celé Dánsko a pokračovali do Německa a podél pobřeží na Nizozemí. Bylo mi tenkrát vyloženě líto letních dovolenkářů, kdy děti si tam hráli v dolících ve dně se zbytky mořské vody a tam bylo pobřeží hodně rovné a moře ustoupilo opravdu hodně daleko.
Několik dnů jsme jeli po pobřeží čehosi, co vůbec moře nepřipomínalo. Nicméně tak jako tady i tam bylo odhalené dno velmi tvrdé a dalo se po něm pohodlně chodit.
Tak alespoň to bylo příjemné korzování po mořském dně. A co si budeme povídat, když nic jiného, tak mořský vzduch je strašně příjemný, obzvlášť pro nás, suchozemce.
Dneska jsme viděli placené stání pro obytná auta, kde dotáhli kontrolu placení za stání k absolutní dokonalosti. Jediný možný vjezd a nainstalované dvojí vrata. Zřejmě se jim nechtělo chodit každý večer kontrolovat kdo má zaplaceno a dohadovat se s neplatiči.
Přesto, že stání stojí pouhých 10 eur na noc, tak tady si vyzvednete ve stojanu lístek a otevřou se jedny vrata. Vjedeme dovnitř, vrata se zavřou a otevřou se druhá vrata a ty nás vpustí na vysněné parkoviště. Při odjezdu je postup stejný. Zaplatíme a otevřou se vrata. Vjedeme do meziprostoru, vrata za námi se zavřou a otevřou se výjezdová vrata a jsme volný. Cedule upozorňuje, že je možný vjezd pouze pro auta do 8 metrů, větší se do meziprostoru nevejdou.
Byli jsme svědky, v Norsku a nebyli to Češi, kdy dvě auta jela velice těsně za sebou a na jeden lístek projeli, tak tady se to nepodaří. Moc se mi líbí, jak někteří stále hudrají, jak jsou Češi nevychovaný, jaký jsou podvodníci a jak se neumí chovat. Mohu zodpovědně říct, že za těch osm let jsme viděli a poznali, že opak je pravdou. Podvádějí všichni kdož můžou, kromě teda Němců.
Ty by si nedovolili nezaplatit a raději budou pobíhat po stání a donekonečna zjišťovat, kde mohou zaplatit. To Francouzi jsou jiná cháska. Ty si s placením a dodržováním pravidel starosti moc nedělají. Dneska stojíme na parkovišti, které je také placené, ale mají rozbitý automat.
Takže všichni stojí vesele bez placení, včetně nás. Jen je v takovém případě dobré, jak nám vysvětlila, ruka noha, jedna kolegyně francouzsky, abychom si ceduli vyfotili, pro případnou kolizi s rukou zákona. Většinou jsou to stání, která patří městu a mohlo by se stát, že někdo přijede a bude se čehosi dožadovat, ale moc mi není jasné, jak by někdo mohl chtít doklad o zaplacení z automatu, který je rozbitý.
Ale mohl by přijít večer nebo ráno zaměstnanec města a regulérně nás všechny zkasírovat. I to už jsme zažili. To bylo v Národním parku Europa na severu Španělska. Nádherné místo, nádherný kraj a jediná možnost parkování na úpatí hor v maličkém městečku. Placené stání, ale možnost platby jedině přes jakousi jejich aplikaci.
Zdenda se celý večer mořil s tím, abychom měli zaplaceno, druhý den jsme jeli do hor na výlet na kolech a věděli jsme, že nebudeme celý den u auta. Báli jsme se abychom nedostali pokutu, protože jsme tam skutečně jeden den stáli a zaplaceno jsme měli mít.
Nicméně jsem říkala, že není možné, aby platbu postavili jen na placení přes jakýsi městský portál a aplikaci města, protože spousta cestovatelů vůbec internet mít nemusí.
Vyplácali jsme spoustu dat, abychom zjistili, že se nám to nepodaří. Nicméně ráno přišla paní z města a s milým úsměvem nás zkasírovala a rozhodně jsme nebyli sami, kdo neměl zaplaceno přes jejich portál.
23.10.2022 Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
24.10.2022 Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
