25.10.2022 Cap Fréhel - Plévenon - Pléneuf Va André - Bretaň - Francie
Na jihu Francie máme Azurové pobřeží, to už jsme si zaplať pánbů projeli a teď po vzoru jihu jsme na Smaragdovém pobřeží přesně u majáku Cap Fréhel neboli Mys Fréhel.
Celá oblast jsou mokřady a vřesoviště, neobydlená a ráj ptactva. Však je to tu velká ptačí rezervace a cesty mezi křovinami jsou mnohdy ohraničené, vymezené drátěnými zátarasy, aby návštěvníci nemohli vřesoviště podupat.
Mimochodem, Smaragdových pobřeží máme několik, na Sicílii v Mexiku a určitě by se ještě někde nějaký našly, ale nám ke štěstí stačí to naše.
Údajně se mu říká smaragdové podle barvy oceánu, který tady naráží do vysokých útesů. Několik cest vřesovištěm vede na všechny strany a také, na pláž pod námi. Je to osvěžující podívaná, i když dolů nejdeme, tady je oceán normální.
Určitě příliv pracuje tak jako všude jinde, ale odliv není tak dramatický. Na druhou stranu, protože je tady značná hloubka a odliv a příliv se vlastně děje na malém území, pracují tady velmi nebezpečné spodní proudy, které jakékoliv koupání trochu dál od břehu mohou udělat velmi nebezpečným. Všude vidíme varující značky na nebezpečí při koupání.
Fréhel patří mezi nejpůsobivější mysy v Bretani: skalní masiv se zvedá do výšky kolem 70 metrů nad mořem. Stezka mezi vřesovišti označená GR 34 vytváří okruh kolem mysu.
Při dobré viditelnosti je možné odsud spatřit anglo-normandský ostrov Jersey. Měli jsme slušnou viditelnost, ale nic jsme nespatřili.
Dosud zde stojí starý maják (neboli Vaubanova věž) ze žuly. Starý maják byl postaven za vlády Ludvíka XIV. v roce 1701 francouzským stavitelem Siméonem Garangeauem. V té době se svítilo zejména za pomoci rybího tuku.
Na místě, kde dnes stojí současný maják, byl v roce 1836 postaven modernější maják, který byl v roce 1886 elektrifikován. Byl zničen německými vojsky v srpnu 1944. Současný maják byl postaven v době od začátku roku 1946 a uveden do provozu v roce 1950: měří 32 metrů a jeho světlo má dosah na moře na vzdálenost 103 metrů. Za jasného počasí je jeho světlo však vidět ze vzdálenosti více než 100 kilometrů.
Bohužel, i tady na karavanisty moc nemyslí. Jasná tyč ve výšce a trochu stranou, kde aspoň nějak můžeme stát, tak je hned značka s popisem, že přespat zde nesmíme ani náhodou.
Ale na druhou stranu, alespoň jsme zde tolerovaný přes den a můžeme si to tu v klidu prohlédnout.
Ráno jsme ještě dotankovali vodu a máme zase tak na týden klid. Ovšem dneska jsme přišli k úrazu. Ale Zdenda je šikulka a zrcátko se mu podařilo opravit. Silnice nebyla až tak úzká, jeli jsme po mnohem užší, jenže proti nám jela jiná obytka, která prostě neuhnula.
My jsme na naší straně měli dřevěné patníky a víc uhnout jsme nemohli, ale oni tam měli travnatý pruh vedle asfaltu. Normálně bychom se vešli, jenže kolega se bál, jel hodně uprostřed a v tu chvíli jsme se na silnici společně nemohli vejít. Rána jako z děla a máme po zrcátku.
Zastavujeme a Zdenda se hned dává do opravy. Naštěstí má s sebou zásobu všelijakých šroubků, a tak se podařilo zrcátko zprovoznit.
Velká klika byla, že i protijedoucí kolega jel hodně pomalu, jinak by nám klidně boční zrcátko, tak jak se zaklaplo mohlo nárazem do okna okno rozbít. Naštěstí vše funguje, jak má.
Funguje natáčení zrcátek a i vyhřívání. Tak jsme stáli na kraji silnice dvě obytky a oba dva řidiči spravovali zrcátka.
Musím smeknout klobouk před kolegy, protože paní přiběhla s dotazem, jestli je vše v pořádku.
Další moc pěkné stání pro obytná auta je sice také zpoplatněné, ale platební automat nefunguje. Uvidíme, jestli někdo přijde a bude chctít zaplatit.
Nemusíme tu stát, v záloze máme plán B, parkoviště 3 km odtud, které je zcela určitě zdarma.
Jen jsme z místa a plánu A udělali plán B.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
