25. srpna - Kárané - Brdy - Česko

Čtyři měsíce utekly jako voda, až se mi to zdá neskutečné.  

Hodně jsme pracovali na chatě, kterou se snažíme vylepšit a samozřejmě uzpůsobit k delšímu letnímu pobytu.

Jen na té troše stavebního materiálu, který jsme potřebovali, vidíme, jak se vše pekelně zdražuje. Mám pocit, že některé materiály se nám zdražují přímo před očima.

Než si vybereme třeba palubky, než propočítáme, kolik jich budeme potřebovat a než nastane čas objednání, což byl třeba měsíc, tak ty palubky jsou o 20 % dražší, a tak je to se vším.

Stále se nám potvrzuje, že jsme se rozhodli dobře.

Odložit koupi pozemku a nechat si postavit malý domek na dobu, než se situace uklidní a zrekonstruovat to co máme k obrazu svému a pohodlnějšímu životu.

Hlavně jsme se věnovali naší malé Timišce, kterou jsme měli hodně u sebe a vypomáhali rodičovstvu, jak jen potřebovali. Je zajímavé, že i když jsme pracovali, tak malá Timi nám ráda pomáhala, šlo jen o to, vymyslet vhodné nářadí na práci v podobě malého kladívka, metru a třeba hrabiček.

Takže ano, i tak se to dá a samozřejmě, po práci se jdeme vykoupat do Labe. To se v průběhu let obdivuhodně vyčistilo. Máme tady raky, veliké škeble a ohromné množství ryb včetně vynikajících sumců.

Do Labe se vrátila spousta druhů, které zde byly dřív, než se Labe průmyslem znečistilo tak, že vykoupat se v Labi nebylo zhola možné, pokud člověk nechtěl riskovat nějakou ošklivou vyrážku.

Je skvělé, že i když letos bylo všude sucho a řeky vysychaly, tak Labe mělo stále vody dost, kvalita vody se nijak nezměnila a hlavně, byli jsme bez sinic. Udivilo mě, že spousta řek asi i tím, jak se snžoval průtok a hladina, tak mnoho řek bylo napadeno sinicemi a nedalo se v nich koupat. 

 

Setkali jsme se s přáteli Zdendou a Alenkou a podnikli dva výlety na kolech v oblasti bývalého vojenského prostoru Brdy.

Střední Brdy v minulosti pokrýval vojenský výcvikový prostor, který byl pro veřejnost nepřístupný. V roce 2016 vojenský újezd Brdy zanikl a na jeho místě vznikla Chráněná krajinná oblast Brdy.

Na velké části středních Brd musela proběhnout pyrotechnická asanace, tedy čištění oblasti od nevybuchlé vojenské munice. Asanace skončila v roce 2017 a pročištěné oblasti jsou zpřístupněny veřejnosti nově vyznačenými pěšími i cyklo trasami.

Přesto některé oblasti, jako dopadové plochy (vysoké množství nevybuchlé munice) a těžko přístupná místa nešla vyčistit a je do nich trvalý zákaz vstupu.

 

Zpřístupňování vojenského újezdu Brdy začalo již v roce 2007. Jeho okrajové části byly o sobotách, nedělích a státem uznaných svátcích vždy od 7 do 21 hodin na základě výnosu přednosty újezdního úřadu přístupné pro pěší a cyklistickou veřejnost v režimu takzvaného dočasného zpřístupnění.

No a dneska jsou už Brdy běžně zpřístupněné a množství silniček uvnitř ohromného bývalého vojenského prostoru je ideální na výlety na kolech. Ohromně nás překvapilo, jak jsou silnice značené a většinou velmi slušně upravené. Tak si můžeme dát několik pěkných okruhů.

Parkovat můžeme na velmi příjemném parkovišti u obce Strašice, kde nejsou žádné zákazy a máme to jen pár metrů k hranici CHKO Brdy a první bývale vojenské závoře a budce, která je dneska samozřejmě prázdná.

Jen je ještě občas část lesa pro veřejnost uzavřená z důvodu možnosti nevybuchlé munice, a tak se asi vyplatí zákazové značky respektovat. Vyjeli jsme na nejvyšší vrchol Brd Tok a ve dvou výletech jsme najeli nějakých 90 km a projeli hezký kousek Brd.

Příští rok si projedeme zase kousek. Brdy jsou překrásné a vřele je doporučuji k návštěvě.

 

Se šípkovou, nebo se zelím? Kersko, které máme kousek od chaty a báječné setkání s rodinou bylo příjemnou změnou v naší nekončící práci na zvelebení chaty.

Sjelo se k nám kousek příbuzenstva a samozřejmě, hned jsme jeli na docela dlouhý výlet. První den to ještě šlo, ale druhý výlet byl už poněkud náročnější. Cílem byla ikonická restaurace Hájenka, kde jsme, tak jako v Hrabalově předloze k slavnému filmu Slavnosti sněženek řešili dilema, co si objednat.  

Restaurace Hájenka je úžasná, vynikající obsluha, výborné jídlo a slušné ceny. Vojenský prostor Milovy a několikakilometrová jízda po kočičích hlavách byl zážitek.

Cyklostezka vede napříč areálem, kde jsou totálně vybydlené paneláky, spíše už torza paneláků. Mluvilo se o tom, že když Rusové objekty opouštěli, brali si sebou i umyvadla, toalety a vše, co šlo odšroubovat.

Hlava mi to nebere, ale co si budeme povídat, hlavně že skončil jejich „dočasný pobyt“ a jsou už pryč.

Tak jsme si prožili nádherný prodloužený víkend a můžeme se odpočatý opět pustit do práce, abychom mohli odjet vyčerpaný fyzicky i finančně, ale spokojený.

Udělali jsme kus práce a příští rok na jaře bude pokračování. Čeká nás ještě spousta práce, ale to bude až příští rok a co bude za rok, tak to se uvidí. Hlavně, hodně jsme se věnovali naší Timišce, udělali jsme spoustu práce a já jsem si odpočinula od cestování.

Přiznávám, bylo toho na mě poslední dobou poněkud víc než hodně a cestování mi už nepřinášelo takové potěšení jako dřív. Jistě, je to délkou pobytu v autě a na cestě.

Samozřejmě, roky přibývají, kupodivu, neubývají a přeci jenom jsem zatoužila mít kloudnou kuchyni a udělat o maličko, o pár kroků víc z kuchyně do obýváku anebo do ložnice.  Naše malá Timiška je takové sluníčko.

Všechny sousedy už zdraví familiárním zamávání rukou a žádné dobrý den, ale ahoj. Pejsky už zná podle jména a pana rybáře miluje.

Ten jí vždy ukáže nějakou rybu a občas i nějakou dostane, včetně čokolády, kterou půl dne nosila v ruce a všem, vykládala, že jí dostala od pana rybáře. To jsou nádherné momenty, které si užíváme s obrovskou láskou.

Ranní blbnutí v posteli nám bude hodně chybět, ale čas tak strašně rychle letí, že se ani nenadějeme, bude zase jaro a my se jako tažní ptáci vrátíme a budeme zase pracovat a hlídat. Příští rok si už Zdenda koupí povolenku a bude taky rybařit.