7.2.2022 Gibraltar - Anglie
Kousek od nás je hranice, Španělsko x Anglie Gibraltar. Jedeme na kolech, protože si chceme celý projet.
Tento kus země je bývalá koloniální základna, které se běžně říká „Skála“ méně už Gibraltar, ale ve skutečnosti je to Skála, kterou všichni znají a kam se hrnou každoročně statisíce turistů.
Ze Španělska projdeme na pas nebo občanku, překonáme letištní plochu a jsme už ve městě. My jeli na kolech, ale to bych nikomu nedoporučovala. Na Gibraltaru se na kolech zkrátka nejezdí. Všichni jezdí buď v autech nebo na mopedech, ale za celý den jsme potkali jen dva cyklisty, a to mluví samo za sebe.
Tím, jak jsou silnice úzké a my samozřejmě překážíme a zdržujeme, tak i styl aut která nás potřebují objet a předjet je dost adrenalinová záležitost. Kopec je to příšerný a vyjet ho byl opravdu zážitek.
V některých úsecích jsem už nebyla schopná kolo ani vytlačit, a tak mě Zdenda přikurtoval a vytlačil nás svým kolem.
Nejvyšší vrchol Skály je 426 m nad mořem, ale my jsme se dostali kousek níž, nicméně i tak to bylo dost náročné. Na Skálu vede lanovka a určitě bych doporučila jet nahoru lanovkou, pak si projít dva zpřístupněné tunely a hezky z kopečka sejít až dolů.
Hlavně, je velký problém v silničkách, které vedou nahoru. Ty jsou z velké části jednosměrné a vyznat se v nich je unikum. Další průšvih je, že silnice jsou průjezdné pouze pro jedno auto a my nemáme šanci někam uhnout, pokud už jedeme špatným směrem v jednosměrce, kde nemáme co dělat.
No a pak, když sesedneme, abychom uhnuli, tak už nemáme šanci znovu nasednout a kolo rozjet. Takže, žádný zvláštní zážitek to pro mne nebyl. Hned na kraji Skály je pokladna a platíme 13 liber za osobu, naštěstí šlo zaplatit kartou, ale jsem velmi zvědavá na přepočet.
Prvním tunelem je tunel WWII, který je vyloženě pro ty, které zajímá, co vše se v tunelech odehrávalo a jak vlastně se tady obráncům žilo. Je nutné si nejdříve říct, že celá Skála je protkána 80 km tunelů.
První tunel začal vznikat v roce 1779 během čtyřletého obléhání Španěly, kdy se znovu pokoušeli Gibraltar od Anglie získat. Zpočátku nebyl záměr z tunelu udělat opevnění, tunel měl sloužit jenom jako sklad, ale byla potřeba udělat otvor pro ventilaci no a jakmile byl otvor vytvořen, tak se tam hned strategicky hodilo dělo.
Do konce obléhání bylo postaveno šest takových postavení, ve kterých byla instalována čtyři děla. A tím se ukázala velká možnost hloubit při dalších šarvátkách další a další tunely. Skála je prokopaná skrz na skrz, 80 km je docela slušná porce.
Pro turisty je zpřístupněna jen malá část a my můžeme vidět, jak se v takovém tunelu žilo.
Po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 bylo civilní obyvatelstvo, většinou ženy a děti, evakuováno z Gibraltaru mimo jiné do Spojeného království, na Jamajku a na Madeiru, aby bylo možné opevnit Gibraltar v případě německého útoku.
V roce 1942 bylo na Skále více než 30 000 britských vojáků, námořníků a letců.
Systém tunelů byl rozšířen a skála se stala klíčovým bodem pro obranu námořních cest ve Středozemním moři.
V tunelech byly jídelny, kuchyně, nemocnice, operační sály a samozřejmě veliké prostory jako ložnice, kde se spalo převážně na zemi na matracích, sklady potravin a další a další.
Bylo to takové živoucí město ve skále. Až vzadu byly motory, které vyráběly proud.
Jen jsme si říkali, že i když bylo proražena spousta větracích otvorů, tak tady musel být docela slušný zápach od vaření, lidí, od nemocnice, a nakonec od ohromných mašin, které vyráběly proud.
Na vedlejší skále bylo pro změnu další zařízení, které obsluhovalo ohromná děla.
Tady se taky vyráběl proud pro obsluhu děl.
Ale, povězme si ještě nakonec něco málo o historii, jak vlastně Gibraltar přišel ke svému jménu.
V roce 711 se v Gibraltaru vylodil muslimský místodržící Tangeru Tárik ibn Zijád, čímž zahájil arabskou invazi na Pyrenejském poloostrově. Název Gibraltar pochází od označení Džabal al-Tárik, Tárikova skála. Kastilii Arabům Skálu vyrvala až v roce 1462. Což nám dává nějakých 750 let kdy zde Arabové byli.
Poté se během války o španělské dědictví zmocnila Gibraltaru anglicko-holandská flotila. Španělsko, chtě nechtě postoupilo skálu Velké Británii, ale nikdy se nevzdalo snah získat jí zpátky. Následovalo Velké obležení v letech 1779 o kterém jsem se už zmínila maličko výš. Trvalo 4 roky a v tuto dobu se započalo s budováním tunelů. Španělé nakonec obléhání vzdali a Skála zůstala v rukou Anglie.
A teď malá perlička. V roce 1969 proběhlo hlasování o tom, pod koho si obyvatelé Gibraltaru přejí spadat, jestli pod Anglickou korunu nebo pod Španělskou.
Vždyť je to koruna jako koruna, ale není. 12 138 obyvatel hlasovalo pro Anglickou královnu a jen 44 obyvatel toužilo spadat pod Španělského krále a nová ústava zajistila Gibraltaru vlastní vládu.
Až v posledních letech se Španělsko s Gibraltarem a Anglií dohodli na společném využívání letiště, pak telekomunikací a dalších důležitých věcí, ale Gibraltar si vždy velmi důsledně hájí svoji nezávislost v trojstranných jednání.
Nicméně Gibraltar jsou také opice, které se pohybují hlavně u lanovky, kde je dostatek turistů, kteří je krmí anebo, si to opice vezmou sami.
Musím podotknout, že nejsem milovnice opic a makakové, kteří jsou na Gibraltaru mi zrovna jako milé opičky nepřipadají.
Když jsem fotila výhled do dáli opřená o kamennou zídku, tak jsem si dávala velký pozor, jestli se nějaká opice nepohybuje v mé blízkosti. Než jsem zaostřila a udělala pár fotek, seděl u mě obrovský samec a tupě na mě zíral. Příšerně jsem se lekla, samozřejmě dost nahlas a uskočila dobrý metr od zdi.
Lidi kolem mě měli povyražení a docela se bavili. Opice pohrdlivě prošla, já posbírala zbytky ztracené důstojnosti a odvahy, lidi se mi přestali smát a sotva se otočím, na mém kole sedí dvě opice a snaží se dostat do tašky na nosiči, kde mám samozřejmě oběd a věci.
Sebrala jsem na zemi kus klacku, oběd jsem ochotná bránit vlastním tělem, a křikem jsem opice vyhnala. Samozřejmě, kolo spadlo, porazilo ještě Zdendy kolo, ale opice jsem zahnala a oběd zachránila.
Ještě závěrem Gibraltarská Skála byla vyhlášená jako přírodní rezervace a je zařazena na seznam světového dědictví UNESCO jako přírodní biosféra zvláštního významu.
Dojeli jsme zpět a zodpovědně mohu říct, jsem ráda, že tuto atrakci mám za sebou.
Každopádně, na kolech se na |Gibraltar jezdit nevyplatí. Příšerný provoz, úzké uličky, systém jednosměrek a hlavně, řidiči na Gibraltaru se rozhodně nějakou velkou ohleduplností vůči cyklistům nevyznačují.
Zkrátka, cyklista na Gibraltaru nemá co dělat a podle toho se i řidiči aut a mopedů chovají. U vjezdu by měla být cedule se zákazem vjezdu cyklistům a byl by klid.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Po Gibraltaru jsme ujeli krásných 28. km
