10.2.2022 Tarifa - Španělsko

Velký den nastává, jdeme najít středisko, kde nás zaregistrují a pak už snad konečně dostaneme tu třetí dávku, respektive, my druhou.

Zdenda nabral směr, jdeme přes celé město na středisko, kde nás velice hezky a s úsměvem vyhodili, že musíme na polikliniku. Jak jinak, je opět na druhé straně Tarify, a jdeme dál. Polikliniku jsme po dlouhé štrapáci našli, potud je to v pořádku.

Pochopili jsme systém pořadníků, našli strojek na vydávání pořadových lístků a za součinnosti několika hodných Španělů stojíme ve správné frontě k okýnku, respektive ke stolku a nebo do kanceláře, kde by nás měli zaregistrovat.

Zahlédla jsem, že v prvním patře je vakcinační centrum, tak hurá na to. Opouštíme frontu a šplháme do prvního patra, odlovili jsme sestřičku, která nás opět ubezpečila o nutnosti registrace a odvedla nás do fronty, kterou jsme opustili.

Píšu fronta, ale před námi je jen pár lidí, ve velikém rozestupu, takže to vypadá, že k okénku to máme na celý den. Ale okénka jsou tři a za chvíli usedáme do kanceláře k pracovnici, která nás má zaregistrovat.

Máme vše připravené. Příprava je důležitá a nesmí se podcenit. Takže máme v košilce vytištěné potvrzení o očkování, kartičky pojištěnců, občanské průkazy, a ještě vyplněné formuláře, které nám poslala Vendulka s tím, že by nás měli oočkovat jen na číslo pojištěnce. To vše máme ještě pro případ nouze v digitální podobě na flešce. Zdenda v ruce telefon s překladačem, co chceme, co potřebujeme.

Paní si to přečetla a hned nám napsala taky do překladače, že ve Španělsku očkují jen svoje občany a rezidenty. Rezident je ten, kdo zde má práci, přechodné bydliště, nájemní smlouvu anebo zde vlastní nemovitost, zkrátka někdo, kdo je nějak spjatý, spojený se Španělskem.

Říkáme, že už jsme ve Španělsku tak dlouho, že bychom si rezidenturu přímo zasloužili. Možná jsme se ještě mohli zmínit, že máme zabraný kus půdy na Kanárských ostrovech, třeba by to pomohlo, ale pochybuji. Tak jak jsme plný optimismu vstoupili, tak jsme jako cukráři vypadli. Bohužel, ani na upozornění, že si vakcínu zaplatíme paní neslyšela. Stále se jen omlouvala, že to tak je a ještě nás na náš poslední dotaz, jestli toto platí pro celé Španělsko, jestli není třeba v jiném regionu jiná možnost, nám bylo sděleno, že takto to je po celém Španělsku. Takže nehrozí třeba v regionu nad námi v Extramaduře, kam pojedeme, že by tam měli pravidla hry maličko jiná a že bychom tam třeba uspěli.

Vzdáváme se a jdeme si aspoň prohlédnout město. Tarifa je krásné městečko, hlavně její stará část. Bílé domky jsou jako ze škatulky. Krásné uzoučké uličky mnohdy plné květináčů, ze kterých přetékají různé rostliny a kytky.

Je to tu moc hezké a na krátkou procházku určitě moc fajn. Staré město má převážně islámský původ. Tarifa může být stejně stará jako fénický Cádiz a zcela jistě byla římskou osadou.

Tarifa získala jméno od Tárif ibn Málik jenž sem vedl muslimský nájezd v roce 710, tedy rok před hlavní muslimskou invazí. Osi nejzajímavější na Tarife je, že je tu rozmoří či jak to místo nazvat.

Krátká šíje, která vede k pevnosti je rozdělovník Středozemního moře a Atlantického oceánu. Když jdeme z pevniny k pevnosti, tak po pravé ruce máme Atlantický oceán a po levé Středozemní moře.

Na což je Tarifa náležitě hrdá, a právě sem míří nejen turisté, ale hlavně milovníci vodních sportů. Windsurfing a hlavně kitesurfing.

Permanentní vítr, příjemné teploty, a hlavně vlny už Atlantického oceánu dělají z tohoto místa skvělou základnu pro tyto sporty.

Dlouhé pláže, příjemné prostředí, a tak nějak veskrze úžasná atmosféra.

A protože jsme ušetřili za vakcínu, tak si dáváme v báječné kavárně naprosto výbornou kávičku.

Nachodili jsme skoro 10 km a máme splněno. Zítra zase jedeme o kousek dál, ale hlavně, bude servisní den.

Ještě jsem zapoměla dodat, že aby toho nebylo málo, tak restaurace na pláži, odkud jsme měli internet je zavřená a internet má samozřejmě vypnutý. To jen na okraj.