21.3.223 Vía Verde Alcoi - La Font Salada - Alicante - Španělsko
Dnešní den byl neskutečný na zážitky a také dneska jsem se za jízdy nejvíce bála za celou naší devítiletou cestu.
Ale hezky popořádku.
Ráno jsme přejeli na další úsek Vía Verde a ta je tentokrát pod jménem Alcoi, která je ohromně zajímavá.
Krátká trasa, a přesto je tady 10 tunelů a 3 viadukty. Na deseti kilometrech trasy tolik tunelů, tak to jsme ještě nejeli.
Veliké a pohodlné parkoviště na startu na okraji města Alcoi, kde můžeme ponechat auto a už jedeme na krátkou leč zajímavou cestu.
Je to druhá část včerejší Vía Verde, ale protože se v průběhu let, kdy byly železniční tratě všelijak zrušený, bylo na nich postaveno městečko, nebo jen byla půda zabraná na stavbu silnic a tak podobně, tak se spousta bývalých tratí ztratila.
Ale ohromné množství tratí bylo přeměněno právě na kouzelné a námi milované Vía Verde.
Odkaz na stránky Vía Verde je v sekci RPC na cestu – Jedeme na kole – Španělsko, ale pro uživatele, kteří nemají sebou na cestu počítač je tady horká novinka a to aplikace do mobilu z 3. 3. 2023. Zde je pár slov z domovské stránky Vía Verde Nová aktualizace aplikace Vías Verdes APP
Nová verze 1.6 APP "Vías Verdes" byla právě aktualizována v Obchodě Google Play, ve kterém je 133 španělských Greenways zřízených ve Španělsku vzdáleno jen jedno kliknutí.
Ve verzi 1.6.0 APP „Vías Verdes“ pro Android bylo začleněno 18 nových tras a 11 zelených stezek bylo aktualizováno, celkem je uživatelům k dispozici 133 zelených stezek.
V současné době již aplikaci používá téměř 8 000 aktivních zařízení Android. Hodnocení aplikace je 3,9 (z 5), což je skóre, které se nepochybně zlepší s touto novou aktualizací, na kterou mnoho lidí čekalo.
Pokud si chcete stáhnout, ať už kvůli aktualizaci, nebo ji mít poprvé, můžete to udělat zdarma z obchodu Google Play >>
Je zajímavé si připomenout, že v roce 2019 získala Nadace španělských železnic za tuto aplikaci
Zvláštní cenu IX. ročníku European Greenways Award za aplikaci „Greenways and Natura 2000 Network“, kterou uděluje Evropská asociace zelených stezek (AEVV).
Některé tunely byly opravdu hodně dlouhé, do zatáčky a dva nejdelší tunely měly dokonce 900 a 1000 m.
Takže, sice skoro většina tunelů byla nasvícená, tak některé tonuly ve tmě a bez světla na kole nebo baterky si jízdu v nich neumím představit.
Jedině, slézt z kola a opatrně jít, protože v tunelech, které jsou jen maličko do zatáčky je neskutečná tma. No a pak se nám naše báječná cyklostezka začíná začíná měnit povrch.
A pak už se ztrácí v louce a to už je její konec.
Obracíme a téměř bez jediného šlápnutí si to svištíme dolů k autu.
No a už se pomaličku dostávám k dnešní perle dne. V plánu je vyhlídková cesta směrem na La Font Salada, přírodní termální koupaliště, kde si chceme jeden den odpočinout.
Jedeme po silnici CV 70 a naším cílem je vyhlídka Mirador del Xap a budeme dál pokračovat na městečko Benialí.
Jsme v ráji cyklistů, těch, co šlapou do kopce jako zběsilý, což teda zrovna můj šálek kávy není, ale spousta značek nám předepisuje velkou opatrnost při předjíždění.
Samozřejmě, jak jinak, silnice je jen na jedno auto a cyklisti před námi. Naštěstí je u skály občas místo na vyhýbání a nebo jako tady zpevněný odtok na vodu, kam můžeme vjet a cyklisty bezpečně předjet.
To mi připomíná situaci, kdy jsme kdysi dávno, to už je pravěk, jeli na kolech na Kanárských ostrovech a pod námi bylo přesně tak hluboký baranco a já se příšerně bála jet vpravo, kde jsem měla správně jet.
Bála jsem se, že mě někdo při předjíždění moc natlačí k pangejtu a já spadnu dolů ze skály. Tak jsem tvrdošíjně jela vlevo, teda v protisměru. Nic se nedělo, protijedoucí auta, ale bylo jich maličko se mi vyhnula a já se nebála. I tak se dá řešit strach z bezohledných aut. Ale na to samozřejmě musí být podmínky.
Nádherná, zajímavá, smutná krajina a skutečně, mirador, vyhlídka byla luxusní.
Jen cestou vidíme, jak tady hořelo. Ohromné území vyhořelé. Stromy, keře, vše, co ohni stálo v cestě. Tak to je hodně smutný pohled. Ale lesáci se snaží pokácet a vytahat ohořelé borovice ke kraji silnice a budou je nejspíše odvážet.
Někde jsem četla, že se vždy po požáru čeká rok, dva, jestli se aspoň nějaké stromy nevzpamatují a pak až se začne s kácením. Tady to přežily palmy.
Úplně ohořelé, černé kmínky a zelené listy. Tak to nás hodně zaujalo.
Mirador del Xap nám posloužil na odpolední kávičku, Zdenda ještě zkontroloval trasu dolů, na View Street jestli tam tam google projelo a vypadá to, že budeme mít sice náročnou, ale krásnou cestu dolů.
No, silnice se dál zúžila a na velmi dlouhém úseku bychom neměli šanci se vyhnout komukoliv.
Zdenda jen prohodil, že jestli bude někde nějaký problém, tak jsme v háji. 13% sklon s několika zatáčkami bychom zkrátka nevycouvali.
Jsme hodně těžký a spojka by to nejspíše nedala. Respektive možná dala, ale asi by to byla její poslední akce.
Pod námi jsou dvě veliké nádrže na vodu, jedna má bílou střechu.
No a po dvou, třech zákrutách vidíme před sebou spadané kamení, ale protože je to v další zatáčce, nevypadá to, že by šlo kamení přes silnici.
Z dálky to vypadá, že silnice normálně zatáčí. Tak bohužel.
Kamenná lavina zahradila komplet celou silnici a my nemáme kde se otočit.
Svah pod námi je děsivý, silnice zpět prudká a my musíme velký kus odcouvat. Bohužel, celou akci jsem nevyfotila. Zdenda bravurně odcouval, ale rychle. Nechal pracovat spojku a ta, jak všichni vědí je u těchto Fiatů velmi silná.
Takže na můj vkus rychle couváme a do toho dvě zatáčky, než jsme se dostali na maličko širší místo u nádrží na vodu. Strašný. Opravdu jsem se strašně bála. Jednou rukou jsem si přikryla oči a druhou pusu. Akorát bych Zdendu znervóznila, protože se absolutně soustředil a mě se udělalo děsně špatně.
Když jsme se u nádrží otočili na několikeré couvání a popojíždění, kdy Zdenda vyloženě balancoval na okraji srázu, tam byly centimetry, já hlídala cisterny, abychom do nich nenacpali kola, tak se mi udělalo nevolno, strašně mdlo a myslela jsem, že omdlím. Sedla jsem si do stínu a tiše trpěla, úpěla i slzička ukápla. Máme zajištěný kola kameny a necháváme vychladnout spojku. A já se mohu aspoň vzpamatovat.
Pokračování do La Font Salada už proběhlo v pohodě. Opět obdivujeme vše okolo nás. Maličko jsme se motali ve městě Pego.
Obě dvě navigace nás navedly špatně a ve finále jsme se ocitli v samém centru městečka. Bylo hezké, ale na náš vkus dost úzké. Nic jsem nestihla vyfotit, ale jen jsem hledala uličku, kde nebyl zákaz vjezdu. Tak ještě pár fotek z cesty dolů.
Systém jednosměrek zůstal utajen i našim navigacím. Bez mrknutí oka nás obě vytrvale cpaly do uliček, které buď byly vyloženě úzké, nebo pěší zóny anebo bychom si museli zahrát s protijedoucími auty na přetlačovanou.
V jedné chvíli nás jedna navigace poslala do zákazu vjezdu, druhá si vybrala směr přímý, tam pro změnu začínala pěší zóna a do jediné možné odbočky se ani jedné nechtělo, protože byla pro nás moc úzká.
Naprostým zázrakem jsme zadkem auta nesmetli nějaké okrasné patníky, neodřeli jsme si Flíčka a neurvali někomu zrcátko a kupodivu, nedostali od nikoho vynadáno.
La Font Salada byla už taková třešnička na dortu.
Naprosto úžasné video z celé cesty bude za chvíli nahrané na Jou Tube a hned ho vložím.
Dnešní trasa byla:
