14.1.2023 Rota - Murcie - Španělsko
Ujíždíme za přáteli zpět do Roty, kde jsme si plánovali několik výletů na kole, ale vypadá to, že jen přespíme a přesuneme se do Caravaca de la Cruz a poslední etapu Vía Verde, španělské cyklostezky po bývalých železnicích.
Ale nepředbíhejme a uvidíme, jak to celé dopadne. Kam vlastně pojedeme. Fantastické na tom našem cestování je, že když se nám na jednom místě líbí, tak tam zůstaneme klidně několik dnů, týden a když je místo nehezké, prašné, větrné tak se holt přemístíme jinam. Důležité je umět se přizpůsobit.
Já vím, teď se mi to říká, ale když si vzpomenu na cestování po severním Španělsku podél Atlantiku, dodnes mě z toho jímá hrůza. To bylo opravdu děsné, projíždět pobřeží Atlantiku v zimě je holý nesmysl. Permanentní ostrý a velmi studený vítr a slunečné dny by se daly velmi lehce spočítat.
Nicméně, my už máme splněno, objeli jsme komplet Evropu a celé Turecko podél pobřeží a teď už nikam nepospícháme, teď už si jen a jen užíváme a tak, když je v jedné zátoce větrno, tak holt přejedeme do jiné, která je před větrem chráněná. S deštěm neuděláme nic, ale naštěstí na jihu Španělska moc trvalé deště nehrozí.
Důležité je, ujet před zimou, protože ta je v obytném autě hodně drahá. Plyn nám na měřáku mizí přímo před očima a my nestíháme tankovat plyn do flašek. Spali jsme na dnešek v Girona a měli jsme lehce pod nulou. Na trávníku je jinovatka a dobře izolovaná přední okna mají námrazu, na kterou se dá psát. Žádná sláva, tak honem, honem na jih. Tady není o co stát.
Cestou peču oběd. Máme před sebou hodně kilometrů, na nás něco neobvyklého a tak peču za jízdy. Je to jednoduché.
Ráno do remosky nahážu vše, co máme rádi a máme výborný, čerstvý oběd. Tentokrát jsem večer vyndala z mrazáku kuřecí stehna. Ráno jsem je jen trochu naporcovala, byly hodně velké.
Na čtvrtky brambory a na větší kolečka, spíše špalíky mrkev. To vše posolím nebo posypu grilovacím kořením, podle toho, na co máme zrovna chuť.
Pokapu olivovým olejem, maličko podleji vodou. Používám takovou puklici z alobalu. Vždy jednou za čas si vytvaruji novou.
Jídlo je rychleji udělané, měkké a nepřipaluje se. Pak puklici na chvíli odundám, to kvůli kůrčičce a jakmile kolem poledne někde zastavíme, můžeme jíst.
Přátelé, zatímco jsme byli pryč podnikli výlety po Vía Verde, které jsme chtěli taky projet, ale nic není ztraceno, trasu projedeme příště.
Zítra ráno uděláme servis a přesuneme se na další stání pro obytná auta, a to do městečka Caravaca de la Cruz.
Roman píše, že dneska ujeli nějakých 300 km a Fordík je v pohodě. Vypadá to, že oprava se zdařila. Zatěžkávací kilometry už má za sebou, a tak už snad bude vše v pořádku. Roman musí pracovat a dojedou nás později.
Celková trasa :
