29.1.2023 Mazaron - Murcie - Španělsko
Právě z Mazaronu vede další cyklostezka Vía Verde, kterou bychom si rádi projeli.
Stání u hřbitova je úžasné. Dalo by se říct, je tu klid jako v hrobě, ale vážně, je to příjemné, pohodové, poklidné stání na jednu, dvě noci.
Včera jsem ukázala, jak je důležité mít na večerní stání dopředu vybrané místo a pak ještě mít nějaké záložní místo jako plán B a v hodně frekventovaných oblastech plán C a D. A i to je někdy málo.
Parkoviště, veliké parkoviště, kde jsme mohli pohodlně stát ještě před 14 dny se změnilo k nepoznání. Vše je vyčištěno, uklizeno a samozřejmě za zavřenou bránou. Není vůbec výjimkou, že se po pár měsících osvědčené parkoviště ztratí pod připravovanou stavbou obytného domu, hotelu a tak podobně. Takže, když jedeme na parkoviště bez záložního plánu, už je večer a my najednou nemáme kde přespat a pak obvykle nastávají problémy.
Hlavně, můžeme přehlédnout značku třeba jen se zákazem stání, nebo objevíme příjemné parkoviště, téměř prázdné a vtipně přehlédneme oznamující ceduli o trhu, který se bude jako na potvoru zrovna zítra konat. I to už se nám několikrát stalo. Ale ne, že bychom ceduli přehlédli, jednoduše jsme si jí nevšimli. Žádný zákaz nikde není, a tak pohodlně s klidem v duši a s hřejivým pocitem, jaké že jsme to našli šikovné místo kde není skoro žádné auto a najednou po ránu začnou najíždět trhovci a rozbalovat své stánky. Je mylné se domnívat, že někdo přijde, zaklepe, že tam bude trh a že musíme odjet. Nic takového. V tu chvíli jsme považovaný taky za trhovce a pak nezbývá než počkat, až trh skončí, protože pokud prošvihneme chvíli, kdy se ještě z trhu dá odjet, tak pak už žádnou šanci na taktické vyklizení pozic nemáme.
Opět je krásný den, za což nestíhám tomu nahoře děkovat. Když se to tak vezme, tak za celý leden jsme měli akorát jeden den, který kompletně propršel a pak dva dny silného větru, která nás uvěznil v autě. Takže bych s čistým svědomím řekla, že tak pěkný leden jsme mnoho let neměli.
Vía Verde je opět stará železniční trasa, která nikdy nebyla dokončená. Opět měla za úkol, dopravit zboží směrem k moři, do přístavu, ale i když už byla vyměřená, zaměřená a práce už začaly, tak velmi rychle skončily.
Nakonec tu zbylo torzo budoucí železnice, které chátralo a chátralo, až se trasy v rámci programu na zlepšení života obyvatel ujal stát a postupně tyto bývalé železnice přebudovává na nám už známé Vía Verde.
Úsek La Pinilla-Mazarrón nedokončené železnice Cartagena-Águilas klesá a lemuje úpatí Sierra del Algarrobo,
až dosáhne jasných barev hornického kopce San Cristóbal v blízkosti Mazarrón.
Tato zelená stezka, Vía Verde byla upravená a financovaná Ministerstvem cestovního ruchu a kultury regionu Murcia.
V okruhu pěti kilometrů je celkem osm přírodních parků. Parádní výlet.
Odpoledne jsme přejeli do většího města Huerca na stání pro obytná auta, kde se mi teda vůbec, ale vůbec nelíbilo.
.
Hlavně, sotva jsme přijeli, tak hned jsem měla konflikt s kolegyní z Německa. Začalo to tím, že jsme přijeli na veliké parkoviště kde už stála spousta obytných aut. Všechny stojí tak nějak v řadách vedle sebe.
Způsobně jsme se postavili do řady. My, Sedláčci vedle nás a dojel nás i Zdenda s Helou a i ti se vedle nás postavili do formace.
No a bokem přímo před námi stojí obytka na štorc a my jí svítili do bočních oken. Než Zdenda stihl podložit kola, tak vyběhl pán s tím, ať to zhasneme, že jim svítíme do auta. Pominu, že jsme s podložením kol nijak neotáleli, že si mohli zatáhnout rolety, ale rychlost, s jakou jsme byli umravněni mě udivila a pak paní, která seděla na sedačce řidiče stále a pořád sledovala, co děláme.
Neomaleně zírala do našeho auta a asi komentovala a s manželem probírala co jsme to za lidi. Tak jsem jí posunkem zase umravnila já, co jako má za problém až vztekle zatáhla záclonu, což mohli udělat hned. No, nejsou všichni na cestách příjemní.
Zítra pojedeme na další výlet na kolech, ale tentokrát jen se Zdendou a Helou.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
