int(1)

Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

             do 15.04.2024

klikni na modrý odkaz níže pro plné funkce nutný účet u GOOGLE a přihlášení

smile

Tady jsme dnes 

 toto vidíme okolo nás



7.8.2023 Kárané Česko

Ze srdce se omlouvám všem, kteří nás občas čtou, za dlouhou odmlku. Budiž mi omluvou, že pilně pracujeme a hlavně, užíváme si naší báječnou vnučku, což je v tuto chvíli pro nás to nejhlavnější.

Img_20230722_181733

Od všech babiček, které mají vnoučata staršího věku slyšíme „ jen si užijte holčičky, dokud je malá, pak už zájem o Vás mít nebude. Bude mít jiné, svoje zájmy, aktivity a Vy už nebudeme tak důležitý „ a přesně v tom duchu teď a dalších pár let žijeme a žít budeme. Timišku máme vždy pár dnů v týdnu, vykrýváme školku a jsme šťastný.

Img_20230723_143449

Ostatně, nacourali jsme se za těch 9 let až hrůza a je akorát čas, maličko ubrat. Zároveň rekonstruujeme naší základnu a to nám také zabírá hodně času, sil a co si budeme povídat i peněz.

Img_20230706_161640_3

Finance na cestách - díl první

Jo jo, peníze, důchod a cestování. Věčné téma, které je strašně těžké uchopit, je strašně těžké poradit a už vůbec neexistuje žádný návod, jak na to. Jak jenom s důchodem cestovat, jestli si ponechat nějaké zázemí, jestli prodat vše co mám, koupit auto, odjet a žít jen z důchodu.

Img_20230725_135808

To jsou otázky, na které spousta lidí hledá odpovědi a nejsou to jen čerstvý důchodci nebo ti, kteří se aktuálně do důchodu chystají. I mnohem mladší, kteří splnili svoji povinnost vůči dětem a cítí, že by to chtělo změnu, že by bylo fajn celou zimu trávit někde na jihu, v teple, a mají možnost si takovou myšlenku uskutečnit.  

 Img_20230602_123709

Nedávno, je to pár dnů nás navštívil budoucí kolega, který měl sepsanou A4 dotazy jak a co udělat, aby mohl jezdit po Evropě tak jako my, aby mohl projet Evropu křížem krážem a nedostal se do problémů, myšleno finančně, a protože už jsme zase obdrželi několik velmi podobných dotazů, pokusím se na ně odpovědět, pokusím se třeba někomu otevřít oči anebo jen se pokusím tady sepsat pár našich zkušeností, možná jen k zamyšlení.

 Img_20230713_105950

O všem, co zde teď napíšu, o všech tématech, které se stále přetřásají jsem už na stránkách psala ať už v cestopise, nebo v deníčku, ale chápu, je toho už hodně a prokousat se tím, začíná být nad lidské síly. Však taky naše stránky neměly být pro širokou veřejnost, pro kolegy cestovatele nebo pro lidi, kteří se naučili s námi a skrze naše stránky poznávat země, kam se sami nepodívají. Prapůvodně jsme začali psát a vkládat informace jen kvůli tomu, abychom měli nějakou každodenní náplň, povinnost a hlavně, abychom si sami pro sebe do budoucna uchovali vzpomínky, abychom až budeme mít čas, chuť a náladu, až budeme starý tak abychom se skrze stránky mohli podívat, kde všude jsme byli, co jsme tam viděli a přečíst si, co se nám tam líbilo, co nás zaujalo a tak podobně. Pane, to bylo slávy, když jsme na stránkách měli první stovku návštěvníků, a to jsme předpokládali, že to jsou všechno návštěvy kamarádů, rodiny a přátel.

Snimek-obrazovky-2023-08-07-125031

A když jsme se přehoupli přes první tisícovku, nevěřili jsme vlastním očím. Stále a pořád nás udivuje, že to naše psaní vůbec někoho zajímá, ale asi ano, a hlavně díky návštěvní knize víme, že opravdu jsou lidé, kteří se na nás nějak napojili a působí jim radost, že si mohou něco málo z toho našeho cestování užít s námi. Ať už díky fotkám anebo díky mému chatrnému popisu místa v cestopise. Ale to jsem odbočila.

 Pa120188

První, co si musíme ujasnit je, jak chceme vlastně cestovat, dál, čím chceme cestovat a  pak a nakonec jsou na prvním místě a to vždy finance. V posledním cestopisu, kdy jsme se loučili s našimi čtenáři jsem téma financí nakousla, napsala jsem, že se k tomuto vrátím a jak už mi bylo několikrát připomenuto, už jsme v slíbeném rozvinutí otázky finance na cestách  nepokračovala a jak jsem pochopila, je to téma, které zajímá víc, než která místa navštívit, kam se podívat a čím cestovat.

 P7260251

Finance na cestách - díl první

Předně si musíme dát do kupy svoje priority a odrazit se od toho co chceme, jak si to svoje cestování představujeme a pak teprve, jestli na ty svoje spády máme dostatek financí a jestli jsme schopni to co bychom rádi ufinancovali. Pokud bychom rádi strávili převážnou část roku na cestách, tak si musíme sednout a opravdu pečlivě začít plánovat, než začneme podnikat kroky, které jsou mnohdy nevratné. Blok a tužka nám na prvních několik měsíců plánování bude bohatě stačit, víc nepotřebujeme. A začínáme psát, sepisovat, vymýšlet, upravovat, seškrtávat, přidávat, ubírat a zvažovat a uvažovat, kam až jsme ochotný zajít a co vše jsme ochotný obětovat, jak jsme ochotný se uskromnit a jak moc nás to bude bolet. A nebo jsme střelci a vrhnem se do víru cestování bezhlavě s tím, že to nějak dopadne. Skutečně jsme poznali několik takových lidí, kteří vše prodali, koupili si auto a vyjeli, bez plánu, bez rozmyslu, bez propočtů a nedopadlo to dobře.

 P7280113

Takže, dáme si na jednu stranu příjem, jaký máme, je jedno jestli je to z důchodů, z pronájmů anebo z práce na dálku. Do další kolonky dáme majetek, který si musíme rozdělit na zbytný a na nezbytný. To znamená, který můžeme časem nebo hned prodat, využít, vyčerpat a který si chceme nebo musíme ponechat. No a pak je asi nejdůležitější kolonka výdaje.

P6280036

Tady je to velmi ošemetné. Mnoho lidí si vůbec neuvědomuje, že cestování na delší čas sebou nese výdaje, které při krátkodobém výjezdu neřešíme. Ty řešíme doma, po návratu a do cestování zahrnuty nejsou. Pak máme velmi zkreslený plán předpokládaných výdajů, a to nás může v budoucnu nepříjemně zaskočit. Samozřejmě, velmi důležitá je rezerva, která by měla být dostatečná s ohledem na stáří našeho vozu, na výměnu opotřebovaného zařízení a tak podobně. Nemůžeme kdesi na odpočívadle stát dva měsíce, než našetříme na novou autobaterii. To je jen příklad, musíme počítat s tím, že se nám cestou něco rozbije a my to musíme hned, okamžitě řešit a pojistka je nám v tu chvíli k ničemu anebo to jednoduše neřeší. Příklad, v Itálii se nám rozbila v kuchyni vodovodní páková baterie, máme jí se spínačem. Jistě, mohla jsem to vyřešit, že baterii používat nebudu a veškerou vodu si budu tankovat z kanystru, to jde chvíli, ale ne dalších 6 měsíců, které byly před námi. V Albánii se nám rozbila tryska u lednice a z Dethleffs ji za námi posílali. Měli jsme před sebou ještě celou zimu a bez lednice je cestování docela náročné. Plác ho, a máme 6 tisíc v háji. Takových situací je spousta. Nákup nezbytného musíme řešit hned, za pochodu, za jízdy. Nemůžeme si myslet, že to nějak vydržíme, že to nějak dáme. Nedáme anebo nám to velmi znepříjemní cestování a my přece chceme, aby se nám to cestování líbilo. Zde bych doporučila kouknout se na odkaz Naše auto, kde Zdenda rok po roku popisuje co vše na cestě na našem autě opravoval. 

 P7090211

Pokusím se postupně probrat jednotlivé kapitoly Financí na cestách.

Začala jsem rezervou, ale ono je to jedno, čím začneme propočítávat naše budoucí výdaje. Sepíšeme si vše, co nás napadne, za co běžně utrácíme, protože v tom stejném gardu se budou odvíjet i naše výdaje na cestách. Hlavně se nesmíme zamýšlet, za co jsme utráceli při poslední dovolené, nebo jen maličko delším výjezdu. Musíme myslet na běžný životní náklady. Jenom taková blbost jako jsou boty. Doma jich určitě má každý spoustu, a tak není problém vyhodit staré prošlapané a z botníku si vzít jiné a ty donosit. Odsuneme tak nákup nových bot a v podstatě jsme momentálně ušetřili. V obytném autě máme jen velmi omezený počet bot, jejich množství se nám musí smrknout na konkrétní použití. Máme trekové boty na výlety do přírody, máme pantofle na chození kolem auta, máme jedny lepší tenisky do města, sandály na léto, žabky nebo něco podobného na léto k vodě a jedny pohodlné prodyšné boty na kolo. Tak a tím výčet a množství bot končí. Pokud se nám nějaká bota rozbije, rozlepí, zničí tak jí musíme briskně nahradit a to, že máme další podobné boty doma je nám k ničemu. Zase to je jen příklad a my musíme být na takovou eventualitu připravený v rezervě. Jíme všude, doma i na cestách, ale jsou země, kde jsou potraviny opravdu hodně drahé. Je dobré si vyhodit nějakou sumu kterou měsíčně hodláme za potraviny utratit. A to nejen za potraviny. Takto si sepíšeme všechny výdaje. Kultura – chceme se občas někam podívat, a ne všude je vstupné zdarma. Sport – občas si zajdeme do bazénu, nebo do sportu zahrnuji výdaje spojené s cyklistikou. Nové pláště, je potřeba vyměnit brzdy a tak podobně.

 Pokračování následuje.

P7090149

8.8.2023 Kárané - Česko

Finance na cestách - díl druhý

 V prvním díle, Finance na cestách jsem se snažila probrat otázku finanční rezervy a poukázat na to, jak je důležitá v plánování. Ale, když si tak uvědomuji, jak jsme před lety uvažovali a plánovali, začala jsem hodně od prostředka. Asi nejdůležitější je, kde na to cestování vzít a až pak si rozvrhnout výdaje včetně té rezervy. Je strašně důležité, jakou máme startovní čáru. Máme už svoje auto? Staré, nové nebo budeme teprve něco kupovat. Jaký máme majetek? Kterou jeho část můžeme do cestování vrhnout a kterou si musíme nebo chceme ponechat.

Img_9842

Máme něco našetřeno, nebo budeme jen spoléhat na příjem z důchodu, pronájmu nebo pracujeme na dálku a spolehneme se na mzdu za odvedenou práci. To jsou všechno otázky, které si musíme prvotně zodpovědět. Musíme si promítnout, kolik nás stojí udržení domu, ať už je velký nebo malý a naopak, kolik stojí režie bytu. Asi nám z toho vypadne, že režie bytu je nesrovnatelná s režií domu, ale ne všichni jsou ochotný prodat dům a odstěhovat se do bytu. A i pokud to uděláme, má smysl mít celý rok byt prázdný anebo ho pronajmeme a máme další příjem.

P4090090

Na druhou stranu, je potřeba mít nějakou základnu, kam se vracíme nebo kam se můžeme vrátit ať už v případě nemoci anebo jen proto že chceme. Ale je pravda, že mnoho lidí žádnou základnu nepotřebuje a opravdu si vystačí jen s obytným autem. Neexistuje rada, doporučení. Právě pro to, že jsme každý jiný, každý to má v sobě nějak nastavené, máme jiné priority, jiné tužby, zájmy a očekávání. Domnívám se, že je ale vždy strašně důležité počítat i s dobou až přestaneme jezdit třeba jen díky stáří, nemocem a já nevím co vše se může vyskytnout a co my? Máme staré auto se spoustou najetých kilometrů, žádný zázračný příjem z prodeje nemůžeme očekávat, prodali jsme vše, co jsme měli a kde nakonec skončíme? Nemáme byt, dům a vlastně ani žádné velké peníze a na domov důchodců se běžně čeká i několik let. Asi by bylo dobré myslet i na to, že jednou skončíme, budeme už v nějakém pokročilejším věku a spoléhat se na to, že se o nás postarají děti? To by asi nebylo dobré, protože i ony mají už dneska starosti se splácením hypoték, s rostoucí cenou všeho, na co se jen podívají. Takže bychom měli myslet na to, mít takový majetek, abychom měli kam hlavu složit. A je jedno, jestli je to malý domek, garsonka, chalupa, chata. Důležité je, aby nám zůstal nějaký, byť malý majetek, který v závěru života budeme moct prodat a zaplatit si třeba právě ten domov důchodců, kde se o nás postarají. A právě, než se pustíme do nevratných transakcí a kroků je důležitý další propočet nákladů spojených s cestováním a nákladů, které se k cestování přímo nevztahují. Tady by mohla pomoci moje tabulka cestovních nákladů, kterou vedu od začátku našeho cestování. Ale musím dodat, že tam jsou náklady jen z cesty, a ne z pobytu doma. V původním rozpočtu samozřejmě náklady na pobyt v Čechách zahrnuté máme. 

 Img_2862

Můžeme se posunout dál. Víme už jak velký máme finanční obnos k dispozici, s čím můžeme kalkulovat. Víme naše měsíční příjmy a pokud nám to aspoň trochu vychází, můžeme počítat dál a plánovat.  Auto, to je v tuto chvíli největší jednorázová položka a samozřejmě, investice do vybavení auta pro co nejpohodlnější život. Na dlouhodobější pobyt, mám na mysli víc jak tři měsíce, je asi lepší mít auto poněkud větší, ale zase, je to velice individuální. Někteří cestovatelé preferují nenápadné vestavby někteří integrály a někteří potřebují opravu hodně prostoru a pak sáhnou po alkovně nebo opravdu velkém autu nad 3,5 tuny s tím, že mají vlastně celý prostor plně k dispozici. Velká obývací část je určitě největší deviza. Uvědomme si, že ne vždy a stále svítí sluníčko. Stačí několik dnů deště nebo silného větru a pak nám přijde vhod větší pohodlí, prostor, kde se můžeme volněji pohybovat a lépe přečkáme nepřízeň počasí.

 P1160095

Osazení auta solárními panely by asi měl být základ, my si hned dokoupili plnící plynové láhve a pak ještě spoustu dalších drobností, které Zdenda dodělal těsně před odjezdem. Televize, satelit, pro někoho nezbytnost, pro někoho totální zbytečnost. Zde nesmíme zapomenout na měsíční platby, které nejsou úplně zanedbatelné. My jsme si postupně dokupovali další vybavení jako je například dobíjecí booster až když jsme zjistili, že ho opravdu potřebujeme. Strašně záleží na tom, na co vše budeme elektřinu potřebovat. Od toho by se mělo odvíjet naše vybavení. Doporučovala bych si vybrat jednu firmu podle recenzí nebo na základě doporučení a s tou bych vše konzultovala. Není dobré, když se nám v autě vrtá víc firem. Nefungující nebo špatně provedenou práci hází jedna na druhou a pak se v tom vyznejme. Nám od úplného začátku, od první konzultace, než jsme naše auto koupili radil Tomáš a Zdeněk Brabcovi. Tomáš má společnou firmu se svým otcem Zdeňkem, Karavany Pro a po první práci, osazení solárními panely, kdy jsme byli s kvalitou práce, rychlostí, komunikací i cenou velmi spokojeni jsme se pro ně rozhodli a od té doby, devět let, nám montují, opravují a vylepšují vše co potřebujeme. Opět bych zde doporučila odkaz Moje auto a opravy a úpravy.  

 P3190038

Výdaje na cestě můžou být velmi vysoké anebo také velmi nízké. Záleží jenom na nás, jak se budeme chovat a jak budeme utrácet, co vše jsme ochotný oželet a s čím jsme ochotný se vyrovnat anebo se jenom lehce uskromnit. Jsou ale položky, které nemáme moc šancí ovlivnit. Například cena nafty a plynu, cena potravin, cena za vodu, kterou musíme na cestě koupit. Neovlivníme toho spoustu, něco málo ovlivníme, a to co nemáme šanci ovlivnit, tak s tím se musíme naučit pracovat. Nafta je obvykle nejdražší položkou na cestě. Vždy jsem psala o tom, jak drahé je jízda do cíle anebo návraty. V tabulce je to naprosto jasně patrné. Platba za naftu pak vždy několikanásobně vyskočí oproti ostatním měsícům. Čím jedeme dál, tím je samozřejmě cena vyšší. Můžeme zvolit strategii, kdy máme vyhozeno na měsíc třeba jako my 3000.- Kč což je v přepočtu kolem 1000 km měsíčně. To není mnoho, ale ani málo. Rozhodně bych doporučila nějako vhodnou aplikaci na vyhledávání čerpacích stanic s nejlacinější naftou v okolí místa, kde se právě nacházíme. Jedna taková skvělá aplikace je na našich stránkách v sekci RPC – Praktické. Díky této aplikaci, kterou používáme už několik let  jsme ušetřili spoustu peněz. Pokud se vracíme ze Španělska, tak by nám to vycházelo na tří měsíční návratovou cestu, ale to nám zase koliduje s počasím. Pokud bychom měli striktně dodržet naplánované, tak bychom v zimním období jeli tři měsíce na jich Španělska, tam bychom se měsíc rozkoukávali a můžeme se otočit a jet zpět, protože nám další tři měsíce bude trvat, než se dostaneme domů. Jenže, má to jeden háček. Museli bychom jet téměř tou samou cestou zpět, protože vlastně už přijíždíme do Španělska v zimně, a naopak vracíme se domů zase v zimě a ve vnitrozemí ať už Španělska, Francie, Německa už padá sníh, mrzne a trávit v autě zimu je s ohledem na spotřebu a cenu plynu nesmysl.

Pa050075

Takže, pokud se chceme ohřát musíme jet rychle dolů na jih a na jaře se v zrychleném módu vrátit. V létě chceme přeci už být na severu. Řešením je, stát na jednom místě co nejdéle to jde. Hodně kolegů to tak řeší a vlastně i my jsme zimu, která je za námi takto řešili. Ne, že bychom stáli vyloženě 4 měsíce na jednom místě, ale stát na jedné pláži 14 dnů nebyl žádný problém a pak se zase kousek dál přesunout na jiné hezké místo. Ale není to tak úplně jednoduché a představa, že si najdeme pěkné místo u moře a tam budeme stát týdny neřkuli měsíce je hodně iluzorní a jde to jen na hrstce míst, a i ty už jsou obyčejně v hledáčku místní policie. Specifika stání na divoko ve Španělsku zde teď nebudu probírat. Teď jsou na pořadu dne finance.

P4060018

Mýta, ty také neovlivníme, ty jsou daná a například ve Francii jsou i velmi vysoká. Co však ovlivníme je to, že po dálnici jednoduše nepojedeme. Všechny dálnice se dají objet. My jsme zaplatili za 9 let mýto jen párkrát, tuším 2x. Samozřejmě, kromě Norska, tam to ani jinak nejde a Švýcarska, které jsme neprojížděli. Plyn je taky kapitola sama o sobě. Hodně jsem o plynu a jak na něj psala v jednom z posledních cestopisů. Jak co nejvíce ušetřit za plyn? Jednoduše, trávit zimu tam, kde je teplo. Pokud ovšem by někdo měl podobné spády jak my, objet Evropu podél pobřeží s tím, že v zimě bude na jihu a v létě na severu, musí si rozpočet lehce navýšit. A to je další počítání. Rozhodně je nesmyslné lítat z jedné země do druhé, myšleno rychle jet třeba na Sicílii, pak tam být měsíc a honem jet zase zpět, nebo ještě hůř, přeplavit se do Španělska, jet na jih a tak dál. Takže máme další velké téma k zamyšlení, co od cesty očekáváme, co chceme. Někoho nezajímá historie, starobylá města, katedrály, někoho nezajímá pobřeží a rád se courá v přírodě, někoho nezajímá nic a chce jen zimu strávit v teple. To je každého věc, ale i od toho se budou odvíjet naše propočty.

Img_3419

Další neovlivnitelnou položkou je spotřeba plynu. Pokud máme velkou plynovou lednici tak s určitou spotřebou počítat musíme. Musíme na plynu uvařit a pokud máme i plynové topení s bojlerem, tak si i občas přitápíme a taky, chceme se občas v teplé vodě vykoupat. Plyn a spotřeba plynu je poměrně velká výdajová položka, kterou bych rozebrala v dalším pokračování mých úvah jak na finance při delším, neřkuli stálém pobytu v obytném autě.  Co vše jsme museli vzít při propočtech v úvahu než jsme před devíti lety poprvé odjeli za humna.

 P4040001

Pokud někdo bude mít konkrétní dotaz anebo jsem se někde špatně vyjádřila anebo by bylo dobré nějaké téma více probrat, není problém, stačí napsat do emailu, Návštěvní knihy, zavolat. Kontakty jsou na stránkách v horní liště. A jestli se někomu to moje psaní líbí a pomůže v rozhodování, tak napište také, potěší to. Hlavně budu vědět, že se nenamáhám zbytečně. Díky Bobeška

 Další pokračování bude následovat.

11.8. 2023 Kárané - Česko

Finance na cestách - díl třetí

 V prvním a druhém díle jsem se dotkla několika strašně důležitých témat, jako je přesun majetku nebo lépe, předložila jsem na úvahu jaké bychom mohli mít možnosti a jestli je důležité mít nějakou základnu, kam se vracíme. Dále jsem zvažovala úlohu dostatečné finanční rezervy a kde se dá ušetřit ve výdajích za naftu a mýta jejichž cenu neovlivníme, ale můžeme ovlivnit množství. Zatím jsem se dostala jen k naftě a mýtnému, ale podobných položek je v konečném součtu více, a ještě se o nich zmíním. Dostali jsme se k výběru auta, shánění vhodné firmy, která nám případně osadí auto potřebnou technikou, jak s rozvahou procestovat Evropu a jak případně ušetřit na další cestu, ale ještě auto nemáme. Zatím jsme ve fázi plánovaní. Ještě jsme nic neprodali, nic nekoupili. Jen si stále hrajeme s myšlenkou buď strávit pár let cestováním po Evropě anebo jen si užívat mnohaměsíční pobyt někde na jihu Evropy a uniknout zimnímu počasí.

Sníh, déšť, bláto, ledovka, mráz a několikatýdenní obloha bez sluníčka je něco, co většina lidí ráda vymění za slunečnou oblohu někde na jihu Evropy. Ale je pravda, že pokud budeme chtít procestovat v klidu a pohodě jížní země Evropy jako je Turecko, Řecko, Itálie, tak i tam je v zimě sice teplo, ale není výjimkou večerní přitápění. Pokud chytneme studenou zimu, jako byla v těchto zemích ta letošní, tak to taky žádná hitparáda není, ale přeci jenom, je tam lépe. Španělsko je větší sázka na jistotu, a to už vůbec nemluvím o Kanárských ostrovech, kde jsme strávili devět báječných měsíců. Ale zpět k topení a plynu.

 

Přiznávám, že spotřeba plynu byla snad jediná položka, která nám při původních propočtech zcela ulítla. Tam jsem byla vedle jak ta jedle. Vůbec jsem si neuvědomila kolik si vezme plynu naše báječná lednice. Úplně jsme zapomněli, že si taky budeme v zimě na jihu Evropy večer topit, proč taky, vždyť jsme přeci na jihu a to, že potřebujeme plynem ohřát vodu na sprchování, tak to nám uniklo úplně. Pokud si někdo dá tu práci a podívá se v tabulce výdajů na částku kterou jsme utratili v zimních měsících za plyn, tak zjistí, že to není zrovna malý peníz. Jedině na Kanárských ostrovech jsme měli spotřebu plynu jen za vaření, lednici a sprchování, ale to je tak vše. V zimě jsem díky opravě Trumy napsala docela velký článek o plynovém topení a rozebírala, jak je to se spotřebou plynu v zimě na jihu. Myslím, že ho sem mohu s klidným srdcem vložit, protože je to přesně to, o čem bych dneska psala. Dala jsem si tu práci a vytahala jsem lednové spotřeby plynu za devět let i s destinací, kde jsme zrovna byli. Je to zajímavé a rozhodně bych v propočtech spotřebu plynu nepodceňovala. Zároveň je potřeba myslet na zdražování, které nám prodražilo provoz přímo nehorázným způsobem.

 

Ještě, než sem vložím můj článek o plynu, co s trucující Trumou a jak je to se spotřebou plynu ve větším, 7,5 m autě, dovolím si sem vložit odkaz na kolegy Vanisty, kteří mají stránky napěchované informacemi o cestování jejich vestavbou a kde mají ohromnou spoustu vychytávek, zkušeností a technických parametrů, porovnání všeho možného. Speciálně jejich dvoudílný článek o topení bych hodnotila jako excelentní práci, ostatně jako spoustu jiných článků. Mají tam i naprosto perfektní srovnání plynové topení versus naftové. Zde je odkaz https://www.vanisti.cz/?s=plyn , který doporučuji si pozorně pročíst. To pro ty, kteří uvažují o výměně plynového topení za naftové v domnění, že ušetří minimálně polovinu nákladů. Rozhodně se zde ani nikde jinde nechci pouštět do srovnávání parametrů, ale i mě jako laikovi stačilo najít si parametry plynového nebo naftového topení, kde se uvádí spotřeba nafty nebo plynu na hodiny provozu.

Takže, pokud plánujeme delší cestování, pokud máme pevně daný příjem, z kterého vycházíme a pokud už začínáme mít představu co vše bychom chtěli v autě mít a počítáme na kolik nás ta cestovní sranda přijde, tak rozhodně nesmíme zapomenout na částku, kterou nás bude plyn stát a rozhodně bych se nebála dnešní cenu v CZ navýšit o 30 %. Občas, v některých zemích, vzpomínáme se slzou v oku na ceny u ONO.

Jak na plyn v zahraničí díl první. 

Plyn na dlouhodobějších cestách, tak to je velké téma, které se stále dokola řeší. Každý se snaží najít nějakou cestu, která mu bude vyhovovat a já zde popíšu naše zkušenosti a několik dalších možností, které používají kolegové na cestách delší dobu, tak jako my.

 

7.1.2015 Bursa - Turecko 

Už devátým rokem jezdíme tak, že v zimě jsme na jihu a v létě na severu. Trávit zimu na horách v obytném autě je holý nesmysl, který by ufinancoval málokdo. Jistě, týden, dva dovolené v lyžařském středisku není problém, ale já tu teď chci mluvit o dvou, třech, nebo našich sedmi zimních měsících strávených někde na jihu Evropy. Představa, že vystačíme s jednou desetikilovou lahví je holý nesmysl. Ale vezmu to trochu popořádku. Takže, jak to vyřešit, abychom měli co nejméně starostí.

 

15.1.2016 Kréta - Řecko

Nejdříve spotřebiče.

Předně si musíme říct, co vše nám plyn spotřebovává. Například my máme velkou lednici s odděleným mrazákem a ta si vezme 380 gr plynu za 24 h a to je 11.40 kg nebo 20.748 l ( 1 kg plynu má objem 1.82 litrů a nebo obráceně, jeden litr plynu váží 0.55 kg ) za 30 dnů. Na ten přepočet mezi litry a kilogramy je dobré dávat si pozor. My tankujeme do svých lahví v litrech, ale ti, co lahve mění tak platí většinou dle kg. Běžná 10kg lahev odpovídá zhruba 20l plynu. A jak je vidět, vystačila by nám jedna lahev zhruba na měsíc a to jen čistě na provoz lednice. A protože níže uvádím spotřeby hlavně v litrech, můžeme si to na kilogramy převést vynásobením 0.55. Tedy 20l x 0.55 =11 kg. A hned budete vědět kolik výměn lahví bude asi tak potřeba. Malé lednice si samozřejmě vezmou plynu méně, ale spotřeba tam zcela určitě bude taky slušná. Řešením je, pokud bychom lednici měnili, pořídit si elektrickou lednici, kterou budeme dobíjet solárními panely. V tomto případě narážíme na drobný a zcela zanedbatelný problém, musí nám svítit sluníčko. Pokud bude týden zataženo, nebo rovnou pršet, nastanou nám starosti, čím lednici nakrmíme, solární panely nám nedodají tolik, kolik potřebujeme. Pak buď musíme na pár dnů do kempu na přípojku, baterie dobít anebo, jako naši přátelé, zajet na odlehlé místo, aby nikoho nerušili, nastartovat centrálu a opět dobít baterie.

 

14.1.2017 oblast Benátky - Itálie

Vaření je neoddiskutovatelné. Existují sice naftové plotýnky, ale já jí v práci neviděla a nesetkali jsme se s nikým, kdo jí v obytném autě měl. Můžeme zauvažovat o výměně plynového sporáku za naftový, ale pořizovací cena je šílená. Pokud jsme na cestě delší dobu, tak si samozřejmě vaříme. Jistě, dá se plyn ušetřit, když budeme hodně grilovat, nebo si zajdeme na večeři do restaurace, ale grilovat se také nedá moc často a jsme i hodně limitovaný místem, kde stojíme a kde grilovat můžeme a restaurace jsou spíše sváteční záležitost. Takže, musíme počítat se spotřebou plynu na vaření. Pro jakousi představu nám poslouží letní měsíce, kdy netopíme, ale používáme jen lednici a vaříme. U nás to byla spotřeba zhruba 40 l plynu za ideální letní měsíc. Tedy opět, pokud se podívám výše na krkolomný propočet spotřeby lednice, což mě vyšlo kolem 20 l, tak v létě na ohřev teplé vody na osprchování a vaření jsem spotřebovala také zhruba jednu 11kg lahev, tedy 20 l plynu. 

18.1.2018 Sicílie - Itálie

Topení to je dost často opomíjené. Mnozí si představují, že pokud pojedou v zimě na jih Evropy, tak tam přeci je takové teplo, že není potřeba topit. Bohužel, není to pravda, i kdybychom byli rádi, aby to pravda byla. Hlavně si musíme říct, kde na tom jihu Evropy chceme být. Prožili jsme zimu na Krétě, v Turecku, na Peloponésu, na Sicílii, Francie Azurové pobřeží, Kanárské ostrovy, Portugalské pobřeží, Španělsko Andalusie. Spotřeba plynu byla v zimních měsících velmi rozdílná viz. Finance na cestách, kam pečlivě a poctivě zapisuji vše, co na cestě utratíme. Pokud se podíváme na rok, měsíc a spotřeby, tak hned v cestopisu lze zjistit, kde jsme byli a proč jsme protopili málo nebo hodně. Takže, například spotřeba za měsíc leden Turecko 134 l, Peloponés , Kréta 69 l, Sicílie 104 l ,Francie Azurové pobřeží 108 l, Kanárské ostrovy 44 l, Portugalské pobřeží 89 l, Itálie oblast Benátky 171 l, Andalusie 92 l.  Andalusie 86,5 l. Tady je vidět, že na topení spotřebujeme poměrně dost plynu. A zase, pokud máme vestavbu, která je menší, tak spotřebujeme plynu podstatně méně, ikdyž to je taky otázka jestli to tak opravdu je, protože s vestavbou zkušenosti nemáme, ale pokud jsme v klasickém obytném autě, tak bohužel, tu spotřebu moc neokecáme. Z toho všeho vyplývá, že i na jihu Evropy se občas musí přitopit a strašně záleží na tom, jaké počasí zrovna v Evropě panuje. Některé zimy jsou teplotně velmi příjemné a některé nás dokáží nemile překvapit. Bohatě stačí, když prší a hned je chladněji, otočí se vítr a chlad vane z vnitrozemí. Pokud klesne teplota pod deset stupňů, tak si večer a ráno rádi přitopíme. Nemá cenu psát, jak to je v zimě kdekoliv na jihu Evropy, protože jeden rok může být zima příjemná a rok na to celé dny protopíme. Z naší statistiky je vidět, že i na jihu se topit musí a někdy a někde opravdu hodně. Takové ty rady, že se v zimě na jihu netopí, tak to je blbost. Topí, někdy více, někdy méně, ale topí.

11.1.2019 Azurové pobřeží - Francie

Řešením je, naftové topení, ale pokud máme obytné auto už s topením plynovým, tak ho buď necháme vyměnit, staré plynové za mrzký peníz prodáme a koupíme nové naftové anebo, musíme dál hledat řešení, a i na zimu ve Španělsku se připravit.

Konečně se dostávám, co si pořídit, abychom měli na cestách co nejméně starostí typu, kde a do čeho koupit plyn.

My jsme si hned na začátku chtěli pořídit plynovou nádrž, ale k nám šla namontovat jedině do kufru, to by znamenalo přidat spoustu železa na bezpečné upevnění, a tak jsme před první cestou nechali do kastlíku na bomby namontovat dvě hliníkové, plnící s vývodem na spodní část auta. Kolegové, kteří jsou striktně proti vrtání do auta si nechávají udělat plnící šroubení v kufru, pokud mají schránku na lahve v zadní části auta. Problém by ale nastal v zemích, kde se plyn může tankovat jen do aut. Obsluha nám jednoduše odmítne plyn natankovat, protože vidí lahve. Ano, několikrát jsme se setkali s tím, že jsme obsluhu přesvědčovali, že na plyn jezdíme. Když jsme si nebyli jistý a pohybovali jsme se v zemi, kde se lahve u stojanu neplní, a tak, než dojedeme ke stojanu, Zdenda dopředu našroubuje redukci, aby obsluha lahve vůbec neviděla. Takže podle nás je nejlepší nechat si zabudovat plynovou nádrž a jako druhé řešení plnící hliníkové láhve s duokontrolem, který nám zajistí bezpečný provoz. Další možností je, kolegové mají jednu lahev klasickou českou a jednu španělskou. Na český plyn jedou do Španělska a pak už používají jen španělskou lahev, kterou mění, což ve Španělsku není vůbec žádný problém. Ve Španělsku se dá koupit jejich lahev, jak se říká pod rukou. Oficiální cesta je dost komplikovaná, je potřeba mít jejich ňiňo, což je jakési identifikační číslo, které se získává na městském úřadě, ale bez znalosti jazyka je to pro nás dost komplikované. Můžeme uspět na benzínce, kde nám prodají lahev, kterou jim tam nechal cestovatel, který jí nechtěl vézt domů. Chce to jen zkoušet, objet několik benzínek, spíše menších a ruka noha se domlouvat s penězi v ruce, jestli nemají lahev na prodej. Cena je kolem 20–30 eur za prázdnou a s náplní 40–50 eur. Můžeme uspět anebo taky ne, na toto nelze se spoléhat a lahev zpět neprodáme, protože na ní nemáme doklad o koupi. Může se nám podařit koupit lahev od řidiče, který lahve rozváží, ale opět, na to musíme mít kliku. Ještě mě napadá vyzkoušet sílu FB a zkusit koupit lahev od kolegy, který už do Španělska nepojede a lahev se mu válí v garáži. Takže, pokud nechceme investovat do plnících lahví nebo nádrže, tak řešení jet na zimu do Španělska s jednou českou a jednou španělskou lahví je elegantní, ale rozhodně se nelze spolehnout na to, že nějak, někde na benzince lahev koupíme.

Některé čerpací stanice na jihu Španělska jsou už nachystané a mají sady nástavců na plnění ocelových lahví, ale co jsme viděli, tak plní jen šedé německé. Malé dvoukilové lahve ze zkušenosti kolegů nenaplní vůbec.

Další varianta je, když máme elektrickou lednici, naftové topení, ale vařič na plyn. Naši přátelé mají tuto kombinaci a z jejich skoro devítiletého cestování vědí, že jedna dvoukilová lahev jim vyjde na průměrně 22 dnů. Jedou tříměsíční cestu a potřebují 4 dvoukilový, a ještě jednu mají jako rezervu. Malé dvoukilové lahve se jim lépe ukládají do úložného prostoru, ale jinak spotřebují jen na vaření za tři měsíce jednu velkou lahev, tedy 20 l plynu. Nutno podotknout, že Zdenda si po špatných zkušenostech každou lahev váží mincířem, aby si je nevezli s sebou jen částečně naplněné.

Konečně, další velké téma jaký plyn. Propan butan nebo čistý propan? Celých skoro devět let tankujeme jen a jen LPG na čerpacích stanicích. Nedělám si iluze o čistotě plynu, ale zodpovědně prohlašuji, nikdy jsme neměli jediný problém se spotřebiči. Myšleno problém, který by zavinil nekvalitní plyn.

Plynovy-filtr-truma-1-kus_l

 Pro lepší pocit si můžeme nechat namontovat filtr nečistot, který údajně vezme až 99% nečistot. Víme o něm, ale ještě jsme se neodhodlali ho koupit. Zkrátka, protože jsme neměli problém, tak nevznikla ani potřeba filtru.

 

14.1.2020 Kanárské ostrovy Španělsko

Na toto bych odkázala na skvělý servis, se kterým máme velkou a velmi dobrou zkušenost Mat servis Zlín. K nim se sbíhají problémy s plynovými spotřebiči v obytných autech, vestavbách a karavanech. Pokud by někdo chtěl jakoukoli radu nebo servis, zde je odkaz. https://www.matservis.cz/ Já jsem si dovolila z jejich stránek překopírovat:

„Propan – Už v názvu se často uvádí oslovení "čistý" propan. Dá se tedy předpokládat, že palivo, které proudí do systému v karavanu, nebude nic zanášet a špinit. Bohužel musíme z našich zkušeností konstatovat, že v propanu se čím dál více vyskytuje úplně stejné množství nečistot, jako ve směsi propanu a butanu. Zásadním důvodem je zřejmě distribuce plynu ke konečnému zákazníkovi. Velké firmy totiž plyn při přepravě a skladování nijak nerozlišují a používají stejné autocisterny, zásobníky, a dokonce i lahve. Tak se dostává nečistota obsažená v propan-butanu také do směsi propanu. Tím pádem jediná zásadní výhoda propanu je jeho schopnost se odpařovat i v teplotách pod bodem mrazu. Ten, kdo jezdí na hory v zimním období, nám dá určitě za pravdu, že bez propanu to prostě nejde.“ Dále pan Matouš uvádí, že:

Směs plynů propanu a butanu je nejrozšířenější v prodejní síti plynu.

Prodává se také na čerpacích stanicích pro pohon motorových vozidel. Prodává se letní a zimní směs. Procenta rozdělení plynů má každý prodejce lehce odlišné. Ve směsi se také často vyskytuje parafínová složka ve formě tekutého oleje, která se strhává při odběru a poté zanáší reduktory a ventily ve spotřebičích. V zimním provozu se často stává, že po vyčerpání propanu výrazně klesne tlak a spotřebiče přestanou fungovat.“ Jako nevýhodu uvádí že složka butanu se přestává odpařovat kolem +5 °C.

5.1.2021 Portugalsko 

 A protože Zdenda udělal malou úpravu ve vedení tepla, tak my problém s nízkými teplotami a špatným odpařováním nemáme. Mnohokrát jsme se ocitli v mínusových teplotách, i když se jim vyhýbáme. Nicméně, mínusové teploty jsme zažili i mnohadenní. V Turecku jsme zapadali sněhem a v mrazech jsme týden čekali, než odklidí sníh, ale nikdy se nám nestalo, že by přestávalo jít topení nebo že by mi sporák skomíral. Byli jsme v maximu cca -5°C a vše nám fungovalo jak mělo, ale a to je důležité, Zdenda si pohrál s rourou, která vede teplý vzduch a připevnil na ní odbočku ke kastlíku, který je k tomu od výrobce určený, tedy je zespoda odvětrávaný, kde jsou lahve. Když topíme tak zároveň jedna odbočka topení vede vyvrtanou dírou k lahvím, které ohříváme teplým vzduchem.

 

17.1.2022 Andalusia - Španělsko 

Závěrem bych doporučila všem cestovatelům, kteří tráví celou zimu ve Španělsku, zamyslet se nad možností instalace buď plynové nádrže nebo plnících lahví. Investice se nám za jednu nebo dvě zimy vrátí v podobě mnohem lacinějšího plynu tankovaného na přímo. Pokud nejezdíme v zimě na hory, nemá cenu se zabývat variantou, že nám plyn „zamrzne“, protože odjíždíme na podzim a vracíme se na jaře. Dalším, velmi elegantním řešením je vyjet s jednou českou a jednou španělskou lahví a tu španělskou vyměňovat. Českou mít jen jako rezervu, než tu španělskou vyměníme a na přejezd z a do Čech. Jenom proboha nedejte na chytré rady typu „jedna dvoukilová bomba plynu mě stačí na půl roku“.

 

10.1.2023 Murcia - Španělsko

A nakonec, jedna naše příhoda. Na cestě podél pobřeží Atlantiku ve Francii, byl leden, jsme potkali kolegy z Čech, kteří si za hříšné peníze půjčili na necelé tři týdny velké obytné auto a jako úplný nováčkové vyjeli na vysněnou cestu a dovolenou. Pominu to, že zaplatili půjčovně dvě plné desetikilové lahve a jedna jim nevydržela ani na hranice, protože byla skoro prázdná, naštěstí jí ještě stihli u nás vyměnit. Ovšem my jsme se potkali po necelém jejich týdnu cestování a už měli jednu lahev prázdnou. Bylo jasné, že i při největším šetření nemají šanci s plynem vyjít. Vymýšleli jsme všelijaké fígle, jako za jízdy mít lednici přepnutou na baterku, trošku si vyhřát prostor svíčkami, v noci se k sobě víc tulit, spát v kulichu, teplákách a v tlustých ponožkách. Přes den bylo hezky, štěstí jim přálo, ale odpoledne se prudce ochladilo a večer padala teplota k 4 °C, a to je sakra chladno. Řešením by bylo, přes den spát, protože se auto vyhřálo sluníčkem a v noci jet a vyhřát kabinu pro změnu motorem, ale to by toho zase moc neviděli. To samozřejmě bylo myšleno z legrace. No a jak to dopadlo? Museli se rychle předčasně vrátit s poslední trochou plynu jen na uvaření čaje. Zbytek draze zaplacené dovolené a zkušenosti strávili v zimních Čechách, kde protopili další slušné peníze. A proč? Majitelé půjčovny si MYSLELI, DOMNÍVALI SE, že jim dvě velké lahve budou bohatě stačit, přestože věděli, kam jedou a jeden kolega karavanista je jako začátečníky ujistil, že dvě lahve jsou až kam, plně dostačující, protože u pobřeží Atlantiku přeci nemrzne!

Jak najít nejlevnější čerpací stanice, aplikace, druhy nástavců, v jaké zemi jsou které nástavce potřeba je díl druhů a ten už se k financím nevztahuje. Pokud by to někoho dál zajímalo, druhý díl je zde.http://www.bydlikemevropou.com/zpravy-z-cest?newsdate4=2023-08-08#newsid4

V dalším díle se zamyslím nad dalšími položkami spojenými s cestováním. Musíme někde stát, nejlépe sami a zadarmo, což je snem každého cestovatele, tak proč zatěžovat rozpočet takovým nesmyslem jako je placené stání. Musíme si občas vyprat a ne všude jde přeprat v ruce a prádlo pověsit na šňůry. Lékárna? Je nutné mít kvalitně vybavenou lékárnu když léárny jsou pomalu na každém rohu! Pojištění, pravidelná údržba auta, výměna gum například a další a další položky, které musíme mít ve svých propočtech. Položky, se kterými musíme počítat než se pustíme do světa, pokud nechceme v průběhu cesty radikálně upravovat svoje plány. Voda, nejlépe zdarma, ale ne vždy jí zdarma získáme. To vše bych ještě ráda zmínila, takže budou následovat další kapitoly. 

Všem budoucím cestovatelům přeji aby se jim jejich plánování zdařilo a nynějším cestovatelům přeji krásné, spokojené dny plné poznávání, objevování a báječných zážitků. 

20.8.2023 Kárané - Česko

Vůbec jsem si neuvědomila, že už uběhlo mnoho dní, kdy jsem se naposledy zamýšlela nad problematikou plánování cestování na delší dobu. Abych nezapomněla, proběhlo krásné tradiční setkání v Nučničkách.  

Img-20230813-wa0000

Měli jsme na hlídání malou vnučku, což je úvazek na celý den, pak jsme dál budovali novou chaloupku na nářadí, pravda, maličko větší, než byl původní záměr, ale vejde se nám tam snad vše, co potřebujeme aby se vešlo.

Img_20230818_074704

Přivezli nám novou střechu a tak podobně. Za chvíli už bude chaloupka kompletní.

Img_20230822_180958

A hlavně naše sluníčko Timiška, kterou máme u sebe, jak to jen jde. Vykrýváme školku a samozřejmě, rodičovstvo občas dostane volno a pak máme spoustu společných dní, které si užíváme.

Img-20230819-wa0004

Děda Zdenda se vyžívá v pletení culíčků a jak jinak, vymýšlení samých blbin. Jako je sklízení švestek. Já natírala zezadu novou chaloupku a Zdenda s Timčou dostali za úkol natrhat švestky na koláč.

Img-20230819-wa0016

Rodičové určitě stále přemýšlí „co asi dělá Timča na chatě s babí a dědou?“ Trhá švestky z kadibudky! No a výlety, Timi už ujede krásných 8 km na svém mini kole a hlavní cíl dne, je splněn.

Img_20230817_135332

Maličká pak spí jako dudek.

Img_20230817_141712

Hlavně, snažili jsme se přežít úmorná vedra, která panují po celé Evropě a díky Labi, které máme pár kroků od domova se to dá přežít.

Img-20230709-wa0007

Maličko lépe jsou na tom severské země, a to je i moje další zamyšlení, kam a kdy cestovat, aby nás to finančně nezruinovalo. Finance na cestách – díl čtvrtý následuje. 

28.8.2023 Kárané - Česko

Finance na cestách – díl čtvrtý

 V předešlých dílech jsme prodávali, nebo neprodávali majetek, počítali důležité výdaje a mnohdy skromné příjmy, jaká by měla být rezerva, jak si zpříjemnit cestování třeba jen plnitelnými lahvemi nebo nádrží na LPG a jen okrajově jsem se dotkla velmi palčivého problému a to, jak přežít třeba šest, sedm měsíců na cestě, aniž bychom museli do kempů. Jde to, ale chce to vzít rozum do hrsti, přemýšlet a hledat, ať už informace na internetu nebo použít aplikace, které jsou už dneska všeobecně známé. Představa, že si stoupnu někam k lesu na 14 dnů a tam budu stát v klidu a pohodě je hodně z říše snů a pohádek, tak to opravdu nefunguje.

P4100062

Pokud máme představu, že bychom chtěli trávit celý rok cestováním v obytném autě, nebo jen celou zimu, což je nějakých 7 měsíců, tak se nejdříve zamyslíme, kde ten čas budeme trávit. Domnívám se, že model, který Zdenda vymyslel pro nás je hodně dobrý. V létě na severu, v zimě na jihu. Jistě, má to svoje zápory, ale hodně plusů. Hlavně, stále sledujeme spotřebu nafty, která je největší položkou a musíme si uvědomit, že cena za jízdu na start a návrat zpět je vysoká, a proto se ji snažíme co nejvíce snížit. Znamená to nejezdit splašeně ze země do země, to si mohou dovolit ti, kteří jedou na dovolenou, pak se vrátí do práce a vydělávají peníze na další dovolenou. Ti si mohou užívat na cestě kempy a téměř vždy neřeší jejich cenu. To ovšem není náš případ.

Img_2802

My se snažíme využívat stání na místech určených pro obytná auta tzv. stellplatz, které může a nemusí být zdarma a samozřejmě, pokud to jde tak stání na divoko. Je zajímavé, že na východ od naší republiky je stání na divoko mnohem jednodušší než v západních zemích, ale i skoro 35 let po revoluci, kdy jsme mohli už začít svobodně cestovat se začínají i v té východní Evropě vynořovat všelijaké zákazy, ale zatím jsou země, které jsou vyloženě karavanistům zaslíbené. Jenže, tam se obyčejně nedá trávit zima.

Naše oblíbená Nova - Estonsko

Ale jak říkám, i to se hodně mění, a samozřejmě, k horšímu. Zde bych hlavně upozornila na skutečnost, že to, co platilo minulý rok, tak následující už platit nemusí. Mnohokrát jsem upozorňovala, že tam kde jsme stáli před rokem v klidu a pohodě, může být dneska zákazová značka, vyroste obchodní dům, placené parkoviště, pozemek je oplocen. S tím vším jsme se už mnohokrát setkali. Tak jak to tedy celé uchopit.

 

Předně si musíme říct, co vlastně chceme a s čím jsme ochotni se smířit a hlavně, jak, v jakých cyklech chceme cestovat.

Máme několik variant na výběr. Poznali jsme několik druhů cestovatelů. Někteří jedou tříměsíční cykly, buď jim to tak vyhovuje, stačí anebo jen využívají cestovní pojištění převážně tříměsíční k platební kartě a nemusí se zabývat mnohem dražším cestovním pojištěním nad tři měsíce.  

 

Opět další stání Estonsko

Další odjíždějí na celou zimu a léto tráví doma. No a někdo se vrací do Čech jen aby si splnil svoje povinnost vůči rodině, přátelům, nafasoval léky, prodělal nutná lékařská vyšetření, pobíhal po úřadech, dal do pořádku byt, dům, vyzvedl novou platební kartu, vyřídil propadlou občanku, dojel s autem na technickou kontrolu, nechal vyměnit olej, filtry a jejda, brzdové destičky už taky potřebují výměnu a po měsíci naprosto schvácen a vyčerpán odjíždí na další cestu.  My jsme devět let praktikovali tento systém. Na zimní cestu jsme odjížděli posledního září, maximálně v prvním říjnovém týdnu směr jih. Takto jsme kompletně objeli celé jižní pobřeží Evropy včetně Turecka podél Černého moře přes Trabzon kolem jezera Van a podél Iránských hranic do Mersin ke Středozemnímu moři.  

Pa120188

A dál a dál stále podél pobřeží, které jsme poctivě projeli včetně ostrovů Kréta a Sicílie kam jsme se uchýlili na zimu. Zpět jedeme vždy vnitrozemím, ale pokaždé jinou cestou. Vraceli jsme se na začátku května a cca po třech týdnech odjíždíme na sever. Začínáme Estonskem v Narvě na hranicích s Ruskem a pokračujeme dál podél pobřeží, ale stále pokud možno hlídáme rozpočet a plánovaný počet kilometrů. Do Čech se vracíme na konci srpna, abychom za září stihli vše, co je potřeba a mohli s klidem za měsíc odjet na jih. Vracíme se vnitrozemím, abychom se napojili na místo, kde jsme na jaře skončili a pokračujeme dál. Díky tomuto systému jsme poznali nejen kompletně evropské mořské pobřeží, ale také hodně z vnitrozemí. Tento systém nám zaručuje, že se vyhneme davům na mořských plážích, ale, ale, ale.

 

Pokud budeme v zimě na jihu, kde už nejsou turisté cachtající se v moři, pláže plné barů, lehátek a slunečníků, tak už ani my se kloudně nevykoupeme, protože moře je studené. Pokud bychom se rádi koupali v létě v moři a aspoň trochu se vyhnuli davům turistu, tak ani severní Evropa není moc o skotačení ve vlnách. Pokud ovšem nejsme otužilci nebo lední medvědi. Tak jak se vyhnout letním turistickým náporům na plážích, a přitom se vykoupat v moři? Bohužel, na to žádnou radu nemám, ale co se nám velmi osvědčilo, při letní cestě na sever tak při cestě zpět jsme hodně navštěvovali všelijaká jezera, pískovny a umělé vodní nádrže, kterých je v každé zemi ve vnitrozemí spousta.

Abychom si užili koupání, Zdenda vždy plánoval cestu vnitrozemím od jezera k jezeru, většinou s křišťálovou vodou, kdy u nás už byla většina vodních ploch plná sinic. Německo, Holandsko, Belgie, Francie je plné úžasných jezer a u těch hodně známých je téměř vždy pamatováno na stání pro obytná auta. Pokud chceme stát mimo vyhrazená místa, nebo musíme, protože u námi vybraného jezera žádné parkoviště pro nás není, vždy pečlivě sledujeme zákazové značky, a i pak se nějak valně dlouho na takovém místě nezdržujeme. Stojíme pěkně stranou, abychom co nejméně překáželi místním a nebudili tak jejich spravedlivý hněv, že oni nemají kde zaparkovat. Místní jsou ochotný nás rozdýchat pár dnů, a to ještě za předpokladu, že tam nepředvádíme co vše s sebou vezeme. Je rozumné se uskromnit i s vytažením markýzy a se sušením osušek a plavek jsme také velmi opatrný. Zkrátka, na takovém místě se snažíme chovat tak, jako bychom tam ani nebyli.

Jiná je situace se stáním na místech pro nás určených. Tady nastává veliký problém s volným místem. Obvykle jsou taková stání menší a vejde se jenom pár aut a pak je to o tom, kdo dřív přijde, spíše, kdo dříve přijede. Většinou jsme měli problém v Německu na parkovištích pro nás, před pěkným historickým městem anebo v zajímavém kraji, jako například podél řeky Mosela, kde najít místečko na zaparkování je téměř nemožné a rovná se zázraku. Takových nádherných oblastí je v Německu spousta a pokud si uvědomíme, že Němci jsou karavanisty s předlouhou tradicí a rozhodně nezanedbatelným počtem obytných aut, tak není, čemu se divit. Karavanisté z Německa, kteří jsou v absolutní většině v zimě ve Španělsku, tak ti se pohybují v létě po Německu, Francii apd. protože co by dělali v létě na jihu v ohromných vedrech. Ale zase na druhou stranu, zmíněné země jsou tak veliké, že vždy se dá najít oblast, která je krásná, ale není tolik navštěvovaná a pak stojíme na stání osamoceně. Má to ale jeden malý háček. Na stání zdarma se moc nepředpokládá, že tam budeme trávit dovolenou, velmi často jsou stání vybavené značkami o maximální době stání. Bývá to den, dva, tři a tam kde nic není, tak tam ani žádná omezení nebývají, ale na druhou stranu, co tam. Za dva, tři dny máme okolí projeté na kolech, máme všechny trasy prošlapané, pokud na místě je něco zajímavého, rozhledna, hrad, tak to už máme taky prohlédnuto a pak už je to jen o sezení v autě. No, nic moc.

Jiná situace je pokud jsme například ve Španělsku v zimě.  Španělsko je obrovské, tam se můžeme někam upíchnout i na delší dobu, ale kam? Ve vnitrozemí v zimě mrzne a sněží, tam určitě ne, tak k moři a teď nastává problém. Pokud budeme stát na placeném stání, které už se blíží takovým volným kempům, kde je třeba jen k dispozici voda, tak takové stání na měsíc stojí kolem 10 eur na den, ale jsme za plotem. Ne vždy, ale velmi často. Dají se sehnat i za 5 eur, ale to jsou spíše výjimky. My ale chceme stát raději zadarmo, náš rozpočet s nějakým valným využívání kempů nepočítá, a tak hledáme místa, která jsou už všechny na park4night a tam máme šanci pár dnů vydržet. Někdy je to týden, někdy 14 dní, ale stále je to o tom, kdy nás z takového místa vypakuje policie. Je to taková zajímavá hra, kterou jsme nikdy nerozklíčovali. Pro představu.

Přijedeme na pláž s velkým parkovištěm, kde už stojí kupříkladu 10 obytných aut. Tak nějak je nepsané pravidlo, že nikdo nemá vytaženou markýzu, sluníčko je příjemné, židličky a stolečky jsou brány na milost. Nic víc. Stojíme s auty na place, kde není žádný zákaz, sedíme vedle aut, jezdíme na výlety, chodíme po okolí a občas, někde každý den, někde po pár dnech přijede policie a krokem objede celé prostranství, okoukne všechny auta a odjede. Takto to jde třeba ten týden a najednou policisté přijedou a všichni musí pryč.

Nikdo si nedovolí diskutovat a polemizovat, že tady není žádný zákaz. Všichni odjedeme někam, ale kam? Někdy se vrátíme na pláž, kde jsme byli před 14 dny a nebo se rozhodneme, že je čas se hnout dál a popojedeme dalších 30km a nebo ani to není potřeba, protože pěkných míst, kde se dá stát u moře je hodně teda pokud se tam vejdeme. Třeba, a takto to jde stále dokola. Na druhou stranu, ve Španělsku je taková síla obytných aut, že se klidně může stát, paradox, okamžitého nájezdu nových obytných aut na vyklizené místo a ty tam stojí poklidně dál libující si jaké pěkné, prázdné místo objevili a celé se to opakuje stále dokola. Cestovatelé, kteří jezdí na zimu do Španělska už pravidelně ví, že s tímto problémem musí počítat, ale nováček může být pěkně znechucený. Poznali jsme kolegy cestovatele, které tento systém tak otrávil, že už na zimu do Španělska nepojedou.

 

Jak jsem říkala výše, stačí zajet 50 až 100 kilometrů do vnitrozemí a hned máme noční mrazíky. Na výlet na kolech jsme vyjížděli až kolem poledne, kdy teploty na slunci vystoupali k aspoň 12°C.  

 

Najít na španělském pobřeží místo, kde budeme moci nerušeně stát měsíc, dva, tři, přitom koukat na moře a být tam sami, tak to je velký zázrak. Celé pobřeží už je kompletně projeté karavanisty před námi a pokud takové místo existuje a není zanesené minimálně v aplikaci park4night, tak takových hledačů jako jsme my je spousta a my si musíme občas dojet dotankovat vodu, dokoupit potraviny, místo opustíme a moc bych se divila, kdyby nebylo do našeho návratu už obsazené. Pokud cestujeme s někým, lze takové místo uhájit vystřídáním se, ale je to složitější a někdo by řekl, pod úroveň.

 

Na druhou stranu, z našeho pohledu je v jižním Španělsku nejteplejší zima a co si budeme povídat i stále velmi příjemné životní náklady.

Bude následovat Finance na cestách - díl pátý 

30.8.2023 Kárané - Česko

Asi poslední díl Finance na cestách bych ráda věnovala drobnostem, které musíme řešit při dlouhodobějším cestování. Jedná se o to, že spoustu výdajů si v běžném životě vůbec neuvědomuje a spousta výdajů je úplně nových a my se nestačíme divit. Doma máme jisté zázemí potřebné kupujeme průběžně, některé výdaje spojené s cestováním nás mohou nemile zaskočit. Jak se říká „připraveným patří svět“.

Nechci dělat nějakou chytrušku, protože i nás leccos nemile překvapilo. Takže, čím začít? Stále mluvíme o cestování delším jak tři měsíce. Náš zimní cyklus byl většinou 7–8 měsíců v kuse a na tak dlouhou dobu musíme být maličko lépe připravený. Stále se vracím k dotazům, které na nás vznesli kolegové, kteří by rádi také odjeli na delší dobu, ale neví, co vše by to mohlo obnášet. Proto jsem se pustila do sepisování všeho možného, co jsme cestou museli řešit, jak jsme se připravovali, co nám uniklo, co bylo úplně mimo naše plány a co jsme vyloženě podcenili. Však se správně říká „učený z nebe nespadl“ a kdyby těch mých pár řádek pomohlo někomu dalšímu, budeme jedině rádi. I my jsme hledali informace kde se dalo, nikdy jsme nevlastnili karavan nebo obytné auto a když jsem viděla tu miniaturní kuchyňku jen jsem si říkala, panebože, jak tady mám něco kloudného ukuchtit. Sepsala jsem si body, o kterých bych ráda ještě něco málo napsala, ale mám velké obavy, že z toho nakonec vypadne ještě jeden díl. Tak pojďme na to.

 

Finance na cestách – díl pátý

 Velmi opomíjená je otázka léků, které sebou vezeme. Já vím, všichni řeknou, vždyť je to zbytečné, lékárna je přeci na každém rohu. Ano je, ale i není. Sepsala jsem si všechny možné okruhy nemocí, které by nás cestou mohly potkat a které je dobré řešit okamžitě. Ideální je malý box na nářadí a vše mít na jednom místě. I když jsme po většinu času téměř v izolaci, tak nastydnout můžeme hravě a mít po ruce kapky do nosu abychom se vůbec vyspali anebo jen obyčejný léky na pocení se vyplatí. Střevní problémy nás sice nepotkali, ale co kdyby a pak bychom za pár tabletek proti průjmu dali půl království. A tak bych mohla pokračovat dál. Zdendovi se dostal prach do očí, na pobřeží při větrném počasí to není žádná vzácnost a kapičky do očí velmi pomohly. Důležité je nasadit léky v co nejkratší době, ihned. Jenže, pokud jsme jenom trošku pečlivý a hlídáme expiraci, tak po čase spoustu nepoužitých léků vyhodíme a musíme lékárnu doplnit. A co si budeme povídat i to pitomé živočišné uhlí už stojí skoro stovku. Jednou za rok sednu, sepíšu všechny léky, které sebou vezeme, na co jsou a kdy jim končí expirace. Soupis mám po ruce, protože si samozřejmě nemám šanci vše zapamatovat, a tak když si třeba odřu nohu, kouknu do seznamu, co by asi tak bylo nejlepší. Zrovna minulý rok jsem dokupovala nijak závratné množství běžných léků a v lékárně jsem nechala přes dva tisíce. Tak máme další položku do rozpočtu.

 

Drogerie je také zajímavá. Doma v běžném životě průběžně dokupujeme potřebné a ani si v nákupu pomalu nevšimneme, kolik nás drogerie měsíčně stojí. Až když si začneme pečlivě vést výdaje a skutečně si dáme tu práci a z nákupu vyzobeme položky drogistického zboží, budeme lehce udiveni.

 

A to samé je s oblečením a botami. Myslím, že jsem se o tom už okrajové zmiňovala. Doma máme plnou skříň bot a když se nám nějaké rozbijí tak sáhneme do té skříně, vezmeme starší a nemusíme řešit okamžitý nákup. Zkrátka nákup nových bot odsuneme na příznivou dobu nebo si jednoduše nákup naplánujeme, protože v těch starých nějaký měsíc ještě vydržíme. Aspoň je definitivně unosíme a nebudou nám ve skříni strašit. Jenže, na cestu máme jen velmi omezený počet bot, vždy na konkrétní využití a samozřejmě, jen jedny. Je dobré počítat s malou finanční rezervou na okamžité doplnění toho co potřebujeme a tuto položku mít v pravidelném měsíčním rozpočtu.

 

Kulturní vyžití taky něco stojí. Samozřejmě, můžeme si odpustit návštěvu hradu, který máme na cestě, prohlídku katedrály a tak podobně. Jsou cestovatelé, které podobné radovánky vůbec nezajímají, ale na druhou stranu, i to patří k cestování a byla by škoda si některé památky neprohlédnout, když už jedeme kolem. Pokud chceme poznat zemi, v které cestujeme, její kulturu, historii neměli bychom si nechat sem tam nějakou významnou památku ujít. Chce to vybírat s rozumem a utrácet za vstupy na památky tak, aby nám to dávalo smysl.

 

Praní na cestách je zajímavá kapitola. Kdysi jsem se pustila do počítání, kolik nás takové praní prádla na cestách stojí a dostala jsem se k zajímavým číslům a je to položka, která mě také, podobně jako spotřeba plynu úplně ulítla. Tak jak to je s tím praním na cestách.

Ohrid - Makedonie

Pokud pojedeme východní Evropu, tak tam si s výdaji za praní nemusíme vůbec hlavu lámat.

Estonsko

Tam skoro žádné veřejné prádelny nejsou a hlavně, není problém najít si místo, kde budeme moci vyprat a prádlo pověsit. Pereme samozřejmě v ruce, a to i ložní prádlo. Jde to, je to drobet náročnější, ale jde to.

Turecko

Tak ono nám nic jiného nezbývá, protože těžko sebou povezeme zásobu ložního prádla, ručníků a oblečení na celou dobu.

Peloponés

Západní Evropa je jiný oříšek. Tam můžeme sice vyprat někde na parkovišti nebo na stání, ale kam ho pověsíme? Nelze roztáhnout šňůry a čekat až nám prádlo uschne. Můžeme trochu osobního prádla přeprat v ruce a v koupelně nějak pověsit, určitě to uděláme. Taky to jde, ale musí nám svítit sluníčko, musí být teplo, musíme mít prostor a tak dál. Takže zbývají prádelny, kterých je v západní Evropě spousta. Ale, je tu další ale.

Pokud se pustíme do počítání, tak se nestačíme divit. Vezmu náš příklad. Dvě osoby, ložní prádlo měním jednou měsíčně, ručníky podle potřeby, ale minimálně jednou za 14 dnů. Osušky ve sprše, ručníky u umyvadla, ručník na nohy. V kuchyni používám klasické utěrky, někdo je neveze vůbec a používá papírové utěrky, které nejsou levné. Takže mám po měsíci jednu velkou pračku ložního, povlečení + prostěradlo, ručníky, utěrky. Jednu menší pračku barevného oblečení a jednu světlé. To vše musím usušit v sušičce a obvykle jeden cyklus, většinou 10min sušení na jednu pračku nestačí.

Na velkou pračku používáme obvykle tři sušící cykly. Takže mi to vychází na jednu velkou 18 kg pračku a dvě malé pračky + 7x sušení. Velká pračka stojí 8-10 eur, malá kolem 5-7 eur a sušení obvykle 10 min 1eur. Ceny se mohou mírně lišit zemí a provozovatelem. Pokud dáváme svoji aviváž a prací prášek, tak bývají třeba o euro levnější, ale takových prádelen je málo. Takže počítejme, vezmu průměr 9 eur x 25.- 225.- + 2x 6 eur 300.- + sušička 7x 25.- 175,- = 700.- Kč. Něco málo pošetřím, přeperu v ruce a tak podobně, ale stejně se stále budu pohybovat kolem této částky a x 12 = 8400.- za rok. To už je vlastně cena té nejobyčejnější pračky a my to utratíme za rok. A máme tu další položku, kterou musíme zahrnout do našich propočtů.

 

Restaurace asi nemá cenu moc zmiňovat. Pokud se podíváme na naše výdaje na cestě za jednotlivé roky, tak je patrné, že kafíčko si neodpustíme, ale na nějaké hojné navštěvování restaurací to není. Zase, záleží na tom, jakou máme představu a jaké máme finanční zázemí. Jestliže máme peněz dost, byla by chyba neochutnat co se kde vaří. I my si v každé zemi dáme tu jejich specialitu, není důvod neudělat si z návštěvy restaurace třeba takovou tradici. Každou neděli si dáme hezky někde oběd, proč ne? Anebo si ten oběd uvaříme a pak si dáme někde na nábřeží v hezké restauraci sklenku vína, pivko, kávičku.

 

Pojištění je velká finanční položka, kterou zrovna teď zase řešíme. Blíží se nám září a to je čas, kdy se pojišťujeme na cestu, pojišťujeme auto, platíme povinné ručení a hledáme asistenční služby.

Dva dny se už hrabeme v pojišťovnách a porovnáváme nabídky, hledáme kde je skrytý fígl díky kterému nic nedostaneme. Tak to vypadá, že bude skutečně ještě jeden díl, protože pojištění je strašně důležité a jak jinak i finančně náročné.

 

Ostravski Webdesign | Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | mapa stránek | diskuzní fórum | výměna odkazů

BANAN.CZ