Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Na báječném parkovišti v Gauteguiz de Arteaga jsme strávili 5 dnů a už je na čase zase popojet.
Hlavně, už potřebuji opět na nákup, lednice se stává průsvitnou a leccos už mi dochází.
Zdenda vybral trasu podél pobřeží, a tak jedeme nádhernou krajinou plnou lesů, pastvin a překrásných domů.
Musím říct, že tady nám to bere dech a nebere rozum. Jistě, viděli jsme pár domů, které jsou opuštěné a rozpadají se, nicméně, jsou to takové výjimky, o které se snad ani nemá cenu zmiňovat.
Všechny domy jsou ohromné, megadomy, honosné a perfektně udržované.
Vůbec netušíme, kde na to berou peníze, jestli za prací dojíždí, což asi určitě, ale kam a co dělají, když všichni mají tak veliké domy.
Prakticky není vidět malý dům, všechno to jsou minimálně dvougenerační domy. Blízko nás je průmyslové Bilbao,
ale všichni nejsou na ředitelských postech s výplatou, která umožní péči a provoz mnohamilionových domů, a přesto je tu mají všichni.
Dále co tu postrádáme to je přítomnost jakéhokoliv nepořádku.
Zkrátka, tady stíhají vyvážet všechny popelnice, stíhají okolo popelnic uklidit případný nepořádek a hlavně, stíhají čistit všechna případná zákoutí a všechny odpadkové koše na všech možných parkovištích jsou vyvezené a prázdné s čistými igelitovými pytli.
Podél silnice jsou škarpy vysekané a čisté, bez odhozených plechovek nebo nepořádku od projíždějících aut. Dostatek parkovišť, kde jsou běžně lavičky a stoly anebo dokonce i grilovací místa. A pak, všichni zdraví, odpoví na pozdrav, usmějí se, což je pro nás balzám na duši. Jistě, někdo nechce a nestojí o komunikaci, ale jakmile se na nás někdo podívá, navážeme oční kontakt, tak okamžitě zdraví. Teď je to maličko problém díky rouškám, ale když se chce, tak i toto jde a tady se hodně chce. To, že se na nás někdo usmívá poznáme podle očí, protože ty se usmívají také. Vždy.
Abych nezapomněla, dneska jsme potkali dva krasavce. Jeden expediční s Němci byl teda monument a nevím, jestli bych ho chtěla.
Asi ne, ale zase má celkem jistotu, že si ho nikdo nedovolí vykrást.
A pak jsme potkali úplnou raritu, Australany. Pravé, nefalšované Australany v australským bydlíku.
Paráda. Potkali jsme už kde koho, ale Australany ve svojí obytce ne.
Docela by mě zajímala cena za trajekt, ale asi to musela být docela darda. Brrr, ani počítat se mi to nechce.
Dojeli jsme kousek za Bilbao do Mercadony. Opět jsem velmi spokojená jak s cenami, tak s výběrem. Vlastně celý nákupní seznam jsem pořídila v Mercadona a v Lidlu, kde jsme se zastavili až cestou zpět, tak bych pořídila mnohem hůře, a hlavně s menším výběrem.
Vypadá to, že se ve Španělsku opravdu vyplatí na nákup více Mercadona jak Lidl.
Několikanásobně větší výběr v oddělení masa, balíčky pomalu padaly z regálů, tentokrát i mnohem kvalitnější a větší výběr zeleniny a ovoce.
Konečně jsme koupili pomeranče, 5 kg za 5 eur, což je parádní cena, koupila jsem kaki za krásnou cenu a nějakou zeleninu, papriky a rajčata. Maso je skvělé, čerstvé a krásně opracované.
Kupuji 3,2% jogurt bílý neochucený v kelímkách dvě patra, 2 kg balení, kilo za euro, což je taky skvělá cena, trvanlivé mléko 3,5 % za 60 centů a tak dál. Kuřecí stehna, ohromná za 1,9 eur, celé kuře, žluté 3 eur, bílé 2,5 eur, přední hovězí na polívku jsem teď kupovala za 5 eur.
Jistě, mnohdy jsou tu ceny jako u nás, což je super, hlavně, že není dráž. Ovšem co máme nedostižné, tak to je cena chleba a pečiva, ohromně laciné jsou u nás uzeniny a spousta dalších potravin. Samozřejmě, nijak nekomentuji kvalitu, protože sama nevím a pravda, u některých potravin se o ni ani nijak valně nezajímám. Takže tak.
Dneska spíme na stání pro obytná auta, kde máme opět několik kolegů a dneska pro změnu jednoho Angličana, staršího pána v maličké vestavbě. Stání je jak jinak opět s vodou a s výlevkou a opět vše zdarma.
Nevím, jestli zítra pojedeme dál. Potřebujeme pracovat na stránkách, ale musíme už maličko pošetřit internet, tak možná zajedeme někam k Mc Donalds, abychom mohli vkládat u cizáků.
Video z dnešního dne, klikni na modrý odkaz.
Dnešní trasa je: 134 km