Hledat
Toplist
Menu
Videa - A léta běží
Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků
-
Santillana del Mar - Kantábrie - Španělsko
17.11.2020Ráno jsme se poněkud zdrželi, hlavně Zdenda dlouho do noci vkládal uplynulý den, a tak jsem ho nechala spát o chvilku déle.
Mám pocit, že si s tou novou kamerou zadělal na problém a rozhodně u nás to teď není, jak se říká „co s načatým večerem“. Na doporučení kolegy Michala si Zdenda koupil maličkou kameru do ruky ze stejné rodiny jako má droníka.
Tak teď k droníku má ještě osmíka a myslím, že už jsme s nákupem techniky na nějaký čas skončili.
Takhle by to dál nešlo, ale nejdůležitější je, že Zdenda videa dělá rád, má na to svatou trpělivost, a tak zase na druhou stranu, proč ne. Důležitá je pohoda na palubě. Zdenda si zpracovává svoje vide a já si mohu v klidu číst.
Takže nejen, že musí stáhnout fotky a převést je pro mne na další použití do menšího formátu, já je pak třídím a rovnám, ale pak ještě stahuje jako včera fotky a videa z droníka a teď nově z osmíka. No, má toho kluk poněkud hodně, ale včera jsme chtěli naplno využít volnou síť, která se nám ukázala jako velmi slibná, a tak jsme dlouho do noci zpracovávali do stránek, co bylo potřeba, poukládali na vzdálená úložiště plné formáty a Zdenda zpracovával videa z osmíka z procházky po útesech a do toho ještě párkrát vylétl dronem, a tak tvořil celý večer videjko které se myslím hodně povedlo.
K majáku jsme přejížděli až skoro k jedné hodině v noci, a to já už měla dávno půlnoc. Takže opět jsem byla mile překvapena ranním výhledem na oceán. Jen jsem ještě chtěla říct, že po půlnoci pomalu projíždělo městečkem malé auto s cisternou, jak mají zahradníci na zavlažování parků, a dva chlapíci seděli na korbě a stříkaly do ulic desinfekční mlhovinu. Zdenda říkal, že to vypadalo, jako by nás navštívili mimozemšťané, protože všichni měli na sobě bílé skafandry, do toho pomalu projíždějící auto, za ním ohromný oblak mlhoviny. Ve světle pouličních lamp to muselo působit dost nezvykle.
Jedeme do městečka Santillana del Mar, ale před tím musíme nakoupit potraviny. Máme cestou Mercadona, kterou jsem si na nákupy oblíbila víc než Lidl, kde většinou nakupuji díky příznivým cenám a už známému sortimentu a který je vlastně v každé zemi téměř stejný. Mercadona má téměř totožné ceny jak Lidl, ale s mnohem větším sortimentem a nabídku masa mají naprosto úžasnou a za skvělé ceny, lacinější než v Lidl.
Mohli by drobet přidat v ovoci a zelenině, protože Lidl má naopak různé akce a téměř vždy mohu koupit nějaké ovoce nebo zeleninu za výrazně lepší cenu, ale na druhou stranu, pokud tam koupím vše, co potřebuji, tak oni si to bídáci na ostatním zboží zase pěkně vezmou zpátky, ale to je klasika běžná úplně všude.
Pravda je, že jsme byli naposledy na nákupu před 11 dny a nebýt toho, že nám už došly jogurty, sýry, mléko, zelenina a dalších pár drobností, tak na nákup bych nemusela, ale zase jsem to pojala tak, že mám zase zásobu potravin do konce měsíce. Jasně, snažíme se chodit do potravin a do obchodů vůbec co nejméně.
Zatím, co si budeme prohlížet městečko Santillana del Mar, tak sem vložím pár podrobností o tomto historickém skvostu Kantábrie.
Říká se, že městečko Santillana del Mar je město tří lží. Není svaté (santi), není placaté (llana) a neleží ani náhodou u moře (del mar).
Ale jinak je to maličké středověké městečko, které si drží svoji architekturu už od roku 1575!
Jen považte, že už tenkrát, v hlubokém středověku byla daná jasná pravidla pro výstavbu domů a ty se dodržují dodnes.
To je úctyhodný výkon. Je s podivem, že se nenašlo jediné vedení města, které by nemělo ohromnou klokaní kapsu a neumožnilo nějakému boháči postavit, byť někde stranou, betonovou ohavnost.
Mnohokrát jsme viděli na své cestě, jak dokáží architekti vyloženě zhyzdit, zničit a zohavit historické centrum města jen tím, že do rekonstrukce starého domu už nikdo investovat nechce, tak se nechá chátrat a pak už holt nic jiného nezbývá, tak se zbourá a do proluky se postaví moderna, který je tam jako pěst na oko.
Zkrátka, od prvního pohledu ten dům je paskvil, který tam nemá co dělat, ale někdo měl holt a opět mě napadají slova pana Wericha „vila na první pohled hlásala, že majitel měl víc peněz jak vkusu“. Ale samozřejmě, třeba jsem jen nepochopila záměr města a nemám to správné architektonické, urbanistické cítění pro vyvážnou skladbu městské zástavby.
Nebo tak nějak. Každopádně, v Santillana del Mar se domy neprodávají, ale dědí a je zákaz vjezdu aut do města. Mohou vjet jen majitelé domů, které mají garáž anebo vjet, vyložit a hned vyjet. Údajně, nesmí žádné auto stát na chodníku před domem a kdo nemá garáž, musí zaparkovat auto před městem.
S ohledem na výše řečené a v informacích popsané mě docela pobavilo, kde by se v domech ze středověku vzali garáže, protože předpokládám, že v dnešní době má každá rodina alespoň jedno auto, ale vysvětlení je nasnadě.
Spousta středověkých dílen, prodejen, hospod, které byly vždy v přízemí domů je přeměněna na garáže, pokud tak majitelé chtěli, ale povětšinou jsou to stále dnes už honosné restaurace, kavárny a maličké prodejny. Takže garáž je zbytečný luxus, když kolem města je několik velkých parkovišť.
Hledali jsme volnou síť, leč marně.
Nakonec jsme skončili na našem parkovišti před městem a zítra se podíváme na další pozoruhodnost a tou jsou slavné jeskyně Altamira.
Ale o tom bude kousek povídání až zítra. Jen doplním, je 21hodin, stojíme úplně sami na velkém parkovišti na okraji města a kolem nás krokem projela policie, obkroužili parkoviště a odjeli.
Opět jen zkontrolovali, jestli je vše v pořádku, jestli se tu nedějí nějaké nepřístojnosti, a aniž bychom je jakkoliv zajímali, odjeli. A tak to je v pořádku, a tak to má být. I tak si lze vysvětlit pojem slova CHRÁNIT.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je: 39 km
