Hledat

Toplist

Menu

Videa - A léta běží

Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků

• Playa de Arnelles - Asturie - Španělsko

  5.12.2020

  Stále prší a je zima. Teploměr ukazuje 6 °C, a to na žádnou procházku ať už v přírodě, nebo po městě nevypadá.

  

  Jedeme zpět do městečka Laurca, které jsme si chtěli prohlédnout, ale do větru a deště se teda nehrnu.

  

  Celou noc statečně lilo a jak tak vidíme, řeka, která se vlévá do moře je pěkně bahnitá a rozvodněná. Projeli jsme si jen staré město,

  

  které je vlastně jen okolo řeky, způsobili jsme několik dopravních kolapsů, ucpali jednu jednosměrku a odjíždíme dál podél pobřeží směrem na jih. Všude kolem nás teče ze svahů voda, vodopády, potoky vody se hrnou dolů a kde to nestíhají brát škarpy podél silnice, tak voda teče po silnicích.

  

  Nevím, ale lokální povodně jsou na spadnutí.

  

  Několik malých říček se pěkně rozvodnilo, a to jsou podle všeho jen malé potůčky, ale i na loukách a polích je vidět, jak už půda vodu nevsákává, jak už je plná vody, a tak se kolem nás tvoří malé laguny a rybníčky.

  

  Spousta racků přilétla na pole na hostinu. Jen chodí a vyzobávají spousty utopených brouků a žížal.

  

  Dojeli jsme na molo Puerto de Vega, kde jsem ohřála oběd a chtěli jsme jet dál.

  

  Nicméně, během chvilky se udělala tma, začaly lítat blesky, následují hromy a neskutečná smršť krupobití. Tak takové krupobití jsme ještě nezažili.

  

  Kroupy nejsou veliké, ale je jich strašně moc a do střešních oken buší s neskutečnou silou o děsným kraválem.

  

  Naštěstí, máme všechny okna nově pojištěný, i střešní, takže v případě maléru by nás to nebolelo, ale stejně, představa, že máme rozbité střešní okno je děsivá.

  

  Vůbec nevím, co bychom dělali, ale asi museli odjet domů, protože shánět tady někde střešní okno přesně takové, jaké potřebujeme by nemuselo být úplně jednoduché. Takže asi by následovala cesta domů, nevím, jak by to velitel vozu vyřešil. Během chvíle je po krupobití a zároveň máme krásně bílo. Paráda, a to jsme prosím u oceánu, kde by teploty měly být veskrze příjemné, maximálně, by mohlo být větrno. No, tak větrno je a dost a teploty teda příjemné zrovna dvakrát taky nejsou.

  

  Ráda bych upozornila na místní zajímavost, kterou jinde v Evropě uvidíme jen zřídka. Jsou vesnice, kde je skoro u každého domu takováto stavba, která je ohromně zajímavá.

  

  Od začátku jsme se domnívali, že jsou to sýpky, nebo zkrátka stavení pro uchování píce, obilí a někde jsme viděli pod stříškou zavěšené kukuřičné klasy.  Kamenné nohy jsou vždy zakončené ohromným placatým kamenem a na něm sedí základna domečku. Někde je domeček na kamenných nohách hodně krásný a někde ho mají vyloženě v zuboženém, polorozpadlém stavu.

  

  Hodně domečku se opravuje anebo majitelé domečky obezdili a vytvořili tak letní byty pro návštěvy. Některé velké domky ve výšce jsou už vyloženě určené pro turisty na pronajímání, ale ty už mají okna a normální schody. Všechny původní domky mají buď kamenné schodiště, ale chybí poslední schod anebo je vedle o něco opřený žebřík. Nikdy není žebřík opřený o domeček. Ano, domky slouží už od 13. století jako sýpky a v různých podobách se dožily 21. století. Jmenují se Horréo a nejvíce jich je právě v Asturii a Galícii.

  

  Docela mi trvalo, než jsem zjistila informace jak, kdy, nač a proč a myslím, že je to tak zajímavé téma, které je pro tuto oblast hodně specifické, že si zaslouží samostatnou kapitolu, kde se pokusím rozebrat jak historické souvislosti, tak architektonické styly, způsoby uchovávání surovin a zkrátka vše co se mi podařilo najít o jedinečných venkovských stavení s názvem Horréo.

   

  Jedeme na poslední vyhlídku s parkovištěm, kde máme v plánu přespat. A takto to vypadá, když se obě dvě navigace proti nám spojí a následně spiknou a protáhnou nás naprosto neskutečnou uličkou mezi venkovskými staveními.

  

  Chvíli jsme si mysleli, že skončíme u někoho na dvoře anebo rovnou ve chlévě. Chvíli totiž silnička sloužila k přesunu krav z kravína na louku, tolik hromad hoven jsem na silnici nikdy neviděla a doufám že neuvidím. Vypadalo to, jako by cesta skončila a my se mohli dál pustit loukou.

  

  Projeli jsme zdárně a následně kus za posledním příšerným kouskem cesty se napojili na perfektní silnici a pokračovali do cíle dnešní cesty. Opět vyhrožuji, mým Tom Tom navigací – Tomíkem, ale obávám se, že by ho přetáhly na svoji stranu a pak bychom měli tři navigace úzce spolupracující, a to by bylo peklo.  Ty dvě slepičky nám ke štěstí bohatě stačí.

  

  Dojeli jsme na vyhlídku Arnelles,

  

  kde je i hluboko pod námi veliká pláž.

  

  V létě tu musí být nádherně, ale dneska jsme rádi, když se nebe maličko protrhalo a Zdenda mohl ogrilovat ryby.

  

  Pravda, několikrát se přehnala přeháňka, několikrát se vyjasnilo, ale ryby Zdenda zdárně ugriloval a v teple domova jsme je labužnicky zbaštili.

  

  Jak Zdendovi řekl kolega rybář, jmenují se „abaracho“, alespoň tak mu pojmenování rozuměl, takže je to ryba abaracho a opět, je výborná.

  Video pro dnešní den, klikni na tento modrý odkaz.  

  Přeji všem krásný a spokojený večer.

  

  Dnešní trasa je:  33 km 

  

Další »