Hledat

Toplist

Menu

Videa - A léta běží

Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků

• Navio - Asturie - Španělsko

  8.12.2020

  Prší, prší jen se leje a my už se pomalu učíme rozpoznávat mraky, které nám přinesou kroupy. První setkání s kroupami bylo děsivé, příšerně jsem se bála, že nám rozmlátí střešní okna a co pak budeme dělat. Zdenda je v klidu, okno by nějak slepil páskou, přikryl plachtou a prý bychom dojeli do nejbližší prodejny obytných aut a objednali si okno nové.

  

  Tak, má pravdu, protože je koneckonců jedno, kde bychom okno koupili, jestli u nás nebo někde na cestě. Stáhli jsme se do městečka Navia, kde kupodivu máme jakýsi internet, a ještě ke všemu docela slušný, jsme u velikých potravin Familia na stání pro obytná auta, takže s přísunem vody taky není problém, takže nám veskrze nic až tolik nechybí. Hlavně, Zdenda se pustil do opravy kontaktů na našich baterkách a vysloveně na koleně vyrobil nové kontakty, aby nám baterky sloužily dál. S tím si vlastně hraje už třetí den a dneska odpoledne dílo dokončil. A hlavně, díky volnému internetu včera, vlastně dneska nad ránem složil pilotní zkoušky na droníka, které musí od Nového roku mít jako majitel dronu.  Tak sláva, a protože je tak hnusně, stále jsou intervaly mezi průtržemi kraťoučké, nemá ani smysl přemýšlet o nějaké procházce. Včera nás poctili návštěvou několikrát kroupy a blesky s hromy, ale jak jsem zjistila, i na ty kroupy si člověk pomaličku zvykne a už nejsem tak vystrašená.

  

  Posledně jsem se zmínila o jedinečných stavbách, které nás udivují celou cestu po Španělské západním pobřeží Atlantiku a které stále obdivujeme. Snad u každého staršího domu je jedna dřevěná stavba na kamenných nohách, ve výšce a nahoru nikdy nevedou schody. Docela správně jsme rozklíčovali, že to bude asi sloužit k uchovávání třeba píce nebo ke skladování obilí, šrotu pro slepice a tak podobně. Velký přesahující kamenný placák jsem usuzovala na obranu proti myším, aby nemohli vylézt nahoru a také, aby roznesly váhu domku. Moc jsme se nemýlili, a tak tady je malé povídání o těchto stavbách, protože každý, kdo do této části Španělska zavítá se s nimi naprosto určitě setká a pak trocha informací může jen pomoci.

   

  Hórreo je název pro vzdušné stavby, které vznikly na skladování všeho, co se na poli vypěstovalo. Původně to bylo obilí, hlavně proso a až později se Hórrea používala na skladování kukuřice. Je zajímavé, jak se tyto stavby začaly pomalu objevovat až v Německu.

  

  Původ termínu hórreo nás odkazuje na latinské horreum , které označovalo budovu, ve které se uchovávaly plody pole, zejména obilí a první grafické znázornění sýpky se datuje do 13. století v Cantigas de Santa María , připsané Alfonsovi X el Sabio. Vlhké Atlantické podnebí donutilo zemědělce vymýšlet způsoby, jak uchovat vypěstované obilí před vlhkem a také před hlodavci. Pokud se podíváme na stavby, ať už z kamene, dřeva nebo cihel, hned nás napadne, že to musí mít nějaký důvod, proč prkna nejsou zcela těsně u sebe, kameny mají mezi sebou škvíry a zděné domečky mají spoustu jakoby maličkých okýnek. Jistě, je to kvůli proudění vzduchu, aby uskladněné obilí bylo stále na čerstvém vzduchu. Domky se stavěli i tak, aby byly správně postavený proti větru.

  

  Takže, máme několik druhů těchto sýpek. Prapůvodně byly proutěné na nějakém placatém kameni a měly krátkou životnost, později se začaly budovat kamenné a dřevěné a až nakonec hliněné. Zrovna tak střecha procházela několika změnami.

  

  Ze šindelových střech, které jsou dneska nejcennější po kamenné střechy ze štípané břidlice až ke střechám z tašek. Dodnes má mnoho hórreo mohutné kamenné střechy a je jen s podivem, jakou ohromnou váhu trámy dokáží unést.

  

  Další jsou kamenné nohy, které jsou jakoby zašpičatělé s tím, že vždy je na špici buď veliký placatý kámen, kamenné deska, a na tom všem teprve sedí domeček.

  

   Je úžasné sledovat, jak si lidská tvořit a mysl dokáže poradit nejen s nepřízní počasí, ale i s tvrdými podmínkami zemědělců a jejich života na vsích. Když už nám zrní nezplesniví, když už lidé vymysleli způsob větrání, tak museli zároveň vymyslet, jak zabránit hlodavcům, aby je o těžce vydřenou úrodu nepřipravily. To měly zabezpečit placaté, přesahující kameny na konci kamenných nohou a zároveň další vychytávka, chybějící poslední schod do domečku.

  

  Pokud bylo hórreo vyšší, tak téměř vždy k němu vedou kamenné schody a vždy se musí poslední krok na podestu domečku udělat poměrně velký.

  

  Poslední schod nikdy nebyl postaven a pokud nejsou schody, tak se používá žebřík a ten zase není nikdy o hórreo opřen. Mnohem později našli veliké využití hórrea, když se do Evropy dostala kukuřice a pomalu se rozšiřovala Evropou.

  

  V oblastech, kde díky povětrnostním vlivům, zejména v oblastech, kde je chladno a vlhko, kde kukuřice nemá šanci dozrát, anebo se sklízí nevysušená, se hórrea dodnes používají k dozrání a dosušení kukuřice v klasech. Pro nás je to hodně nepochopitelné, protože u nás bylo malozemědělství komunisty zlikvidováno, políčka vyvlastněná a spojená, ale tady jsou stále malé plochy a malý zemědělci, kteří mají pár krav, nějaké pastviny a nějaká políčka.

  

  Proto vidíme spoustu hórreí, které jsou stále využívaná. Bohužel, s rozvojem techniky, zvyšující se vzdělaností a odlivem mladých lidí z vesnic do měst se i tady, ve Španělsku pomaličku vesnice vylidňují anebo nové generace nemají už zájem cokoliv pěstovat a chovat, a tak spousta hórreí zpustla nebo se rovnou rozpadla. Naštěstí se už v roce 1973 začaly přijímat různé výnosy a nařízení na ochranu těchto sýpek. Následovaly další a další úpravy v povinnostech majitelů hórrea až po vyvlastnění zvlášť historicky významných staveb a přechod práv a povinností na stát a zpět od státu na majitele. 

  

  Zkrátka, jsou veliké snahy o zachování tohoto kulturního dědictví jako „vyjádření kultury a tradičního způsobu života typického galicijských obyvatel a jejich hmotných a nehmotných aspektů“. 

  

  Je i velmi povzbudivé, že mnoho majitelů hórea v nich vybudovalo jednoduché ubytování pro poutníky na Svatojakubské cestě, některé jsou přeměněny na zajímavost pro turisty, jako maličké obchůdky, občerstvení a tak podobně.

  

  Některá jsou zrekonstruována jen jako magnet a zajímavost pro turisty a některá si majitelé ohromných nových domů zrekonstruovali a hýčkají jako raritu.

  Ať je dneska využití jakékoliv, hlavní je, že se jak stát, tak i lidí snaží o zachování této jedinečné účelné stavby pro budoucí generace.

   

  Takže, potud jen pár informací o překrásných stavbách hórreo a my máme další den za sebou. Opět a stále vydatně prší a podle předpovědi bude pršet až do poloviny příštího týdne. Doufám, že se nerozpustíme a deště ve zdraví přečkáme. Možná se tady ještě jeden den zdržíme, ale pak už bych popojela zase o kousek dál.

  

  Pršet nám bude stejně, protože prší na celém pobřeží Atlantiku. Až hodně na jihu Portugalska je maličko slušněji. Pokud někdo pojede do Španělska, rozhodně bych v tuto chvíli doporučila východní pobřeží, u nás je hnusně.  

Další »