Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
I po propršené noci vládne na palubě klid a pohoda a my se můžeme opět vydat na další cestu. Zdenda po ránu ještě zkusil ulovit rybu, kdyby náhodou a opravdu, mám doma velkého rybáře!
Máme krásnou cefalů a to už opravdu bude velké grilování.
Čekají na nás další majáky v pořadí a cesta k nim. Ta je ovšem velmi zajímavá. Skoro všechny majáky jsou k dosažení po uzoučkých silničkách, a tak většinou jedeme tím nejzapadlejším venkovem, který je možný ještě projet autem.
I když, občas to vypadá, že bychom potřebovali spíše čtyřkolku, než obytné auto. Problémy nastávají, když je naše cesta do prudkého kopce a pak se kdesi, na konci vesnice o třech barákách, silnice zlomí do pravého úhlu, ale naše cesta vede vpravo, a ještě ke všemu je uzoučká, že by i Smart měl problémy se na ní vejít.
Pak nastává problém. Do pravé strany a v pravém úhlu nezatočíme, a tak musíme jet dál, vlevo a doufat, že se nám podaří někde otočit. I s koly máme osm metrů, a tak se otáčíme na statku ve dvoře nebo někde u domu a já pak hlídám, abychom majitelům nezničili šňůry na prádlo, neporazili popelnice, nevysklili okno do obýváku a tak podobně.
Zkrátka, občas je to docela adrenalinová jízda a zajímavé otáčecí manévry. Zdenda má pravdu, v létě by to bylo mnohem náročnější a hlavně, v létě bychom se sem nedostali, respektive dostali, ale představa, že se tady musíme vyhýbat autům, a to se ani neodvažuji myslet na kolegu s obytným autem v protisměru, no, to by opravdu nešlo.
Hlavně, tady se vůbec nemyslelo na nějaké vyhýbací místa, tady se zkrátka nelze vyhnout stylem, že se počká na vyhýbací refýži, než projede auto v protisměru. Na tohle byly vynikající Kanárské ostrovy.
Všude byly silničky vyloženě uzoučké, ale i na těch nejužších, nejstarších a nejvyšších silnicích byla spousta vyhýbacích míst, kde hlavně místní věděli, že když jede v protisměru auto, tak je potřeba na takovým místě zastavit a počkat, než ten v protisměru projede. Místní tuto nutnost na úzkých silnicích zvládají naprosto bravurně a turisté holt musí občas couvat.
Ostatně, i my dneska jsme si docela slušně zacouvali. Navigace nás nacpala do neskutečně úzké uličky, kde už jsme byli skoro na dohled silnice, na kterou jsme měli odbočit a kde jsme se regulérně napasovali do živého plotu a dál už to nešlo.
Prodrali bychom se, ale Flíček by byl oškubaný jako vánoční husa. Zdenda couval asi 500 m než se mu podařilo na aspoň trošku slušném místě otočit. Jeden z dnešních majáků je vskutku luxusní. Dokonce je to památka UNESCO!
A Coruna je veliké čtvrtmilionové město, které nás jako takové moc nezajímá,
ale co zde je krásné, tak to je maják Torre de Hércules – Herkulova věž.
Projeli jsme vlastně kolem dokola města A Coruna a pokud se nepustíme do centra, které je jak vidíme asi tak nějak všude kolem nás, tak pokud jedeme stále kolem pobřeží, není cesta až tak strašná.
Hlavně můžeme obdivovat a tiše závidět množství městských pláží, kam se za slunce město nahrne, parádní přímořská promenáda, kterou mají všechna města, městečka i vesnice kolem pobřeží, na tom si tu všichni hodně zakládají.
Ovšem, co není tak běžné a čeho jsme si už několikrát všimli, tak i v té nejzapadlejší vesnici, pokud mají městskou pláž anebo i pláž za městem, kam chodí místní lidi, tak hned jsou nerezové stojany se sprchami. Mnohdy i na malé plážičce jsou stojany na každém konci a pokud je větší pláž, tak stojanů je několik.
Nicméně, dojeli jsme na ohromné parkoviště pod Herkulovým sloupem, kde je samozřejmě, jak jinak, myšleno i na obytná auta a směrovky nám ukáží, kde je naše místo. Několik míst a pokud by nestačily, tak není problém expandovat na velkém parkovišti a vybrat si místo jiné.
Bohužel, věž je zavřená, a ještě ke všemu je opět ošklivo, a tak jsme si jí jen na střídačku obešli. Ale neprší, což je výrazný bonus dnešního dne. Herkulova věž byla zapsaná na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 2009. Podle legendy to byl právě Herkules, který postavil tuto věž a byl to jeden z jeho úkolů, ale ve skutečnosti věž postavili Římané v 1. století n.l... Na původní věži byl maják, výstražné světlo, které signalizovalo konec světa. Zkrátka, za A Coruňou už tehdejší svět končil, tam už prostě a jednoduše nic nebylo, a tak nemělo cenu dál plout.
Tak tu máme hranatou, 50 m vysokou věž, která se datuje do roku 1790, ale vnitřek věže je kromě schodiště a kopule původní, římský, což z věže udělalo naprostý unikát mezi majáky. Kdybychom se po 234 schodech dostali do kopule, což lze kdyby nebyly zákazy, tak bychom měli překrásný výhled na oceán až kamsi pomalu k Americe. To si samozřejmě dělám legraci, ale výhled, pokud by bylo hezky, musí být odtud úžasný.
V klidu jsme se tu naobědvali, prožili krásné chvilky a můžeme pokračovat dál do maličkého přístaviště a ještě menšího městečka Caión .
Málem jsme se opět nacpali do uličky, která by nás byla bývala donutila couvat, ale díky ochotné paní, která nás mohutnou gestikulací zastavila a poslala oklikou na molo. Opět stojíme na úžasném místě. Nejdříve Zdenda vybral luxusní místo s výhledem do dáli, ale nakonec jsme odjeli, protože vítr foukal tak silně, že mi to vylévalo vodu z hrnce, a to se fakt nedá uvařit nic, vůbec nic.
Schovali jsme se na molu za pobřežním vlnolamem. Večer, jak jinak, opět začalo lejt jako z konve, zvedl se silný vítr, a tak je jen dobře, že jsme dobře schovaný.
Jen mám maličko obavy, aby se oceán nerozbouřil tak, že by se vlny přelévaly přes zeď, což jsme už viděli a zažili mnohokrát.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je: