Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Pláž Cantarriján se pro nás stala na pár dnů domovským přístavem.
Pohodlné veliké parkoviště, které je sice maličko z kopce, ale nic, co by nespravily nájezdové klíny.
Nájezdové klíny jsou jedna z věcí, kterou jsme si pořídili na cestách vlastně až v době, kdy jsme usoudili, že je opravdu potřebujeme.
Vlastně, takto jsme si pořídili několik dalších doplňků do auta, které nám zpříjemňují ježdění, a to bych doporučila i ostatním začátečníkům.
Když jsme vyjížděli jako začátečníci, tak jsme věděli že potřebujeme pár nezbytností, jako je silný měnič napětí, solární panely, remosku a papiňák, šikovnou elektrocentrálu a tak dál, ale například dobíjecí booster jsme si pořizovali až po čtyřech letech a markýzu až vloni.
Tak stojíme s přáteli kousíček od moře na velmi zajímavém místě obklopený skalami, které nás perfektně chrání před případným větrem.
Udělalo se nádherné počasí, které vlastně už několik dnů trvá, a tak nasáváme tolik potřebný vitamín D o sto šest. Zdenda byl včera rybařit a nic nechytl a já jsem doháněla resty v psaní cestopisu.
Tím se omlouvám čtenářům, kteří nás pravidelně čtou a divili se, co se s námi děje, že nic nepíšu. Někdy se to tak schumelí, jedno s druhým. Není čas, protože se stále někde chodí, hodně jsme toho taky každý den ujeli, do toho musíme občas strávit den nebo jeho část úklidem, nákupem potravin a servisem.
Ono se to nezdá, ale vyčistit nádrže, vypustit starou vodu, natankovat nebo nanosit čerstvou vodu, vymýt toaletu se vším všudy a večer navařit na další den nebo dny, aby se obědy daly jen ohřát a pak ještě když náhodně narazím ve své knihovně na pěkné počteníčko, které má ještě ke všemu čtyři díly, tak pak na psaní opravdu zbývá minimum času.
A hlavně, teď jsme poslední dny neměli kliku na internet, a tak jsem poslední týden vkládala na našem internetu, což je hodně nepříjemné. Internetu je málo a nechce se mi ho všechen investovat do vkládání cestopisu a víc si ho dokoupit nemůžeme.
Stále se točíme v kruhu omezení českých poskytovatelů internetu, kteří nepovolí rooming delší jak tři měsíce mimo republiku a od Španělského operátora nemůžeme koupit větší porci dat jak necelých 40 GB na měsíc. Takže tak, a zatímco jsem se tady rozepisovala o našich drobných potížích, které vlastně ani potížemi nejsou, prohlédli jsme si okolí našeho stání.
Na oba dva směry jsou příšerně prudké silničky a cesty na vyhlídky nad námi.
V polovině kopce jsem si myslela, že to snad vzdám.
Neskutečně prudký kopec, kdy vyjdeme, spíše v mém případu vyškrábeme několik stovek výškových metrů a jsme vysoko nad mořem s výhledy do dáli. Ujít necelých 6 km je neskutečná námaha. Je krásný den a co více si přát.
Dneska se k nám připojili Růženka s Jirkou, a tak už jsme tu tři posádky z Čech, kteří se známe. Jinak, parkoviště je téměř německou enklávou. Skoro všechny obytky jsou Němci, pak je tu Belgie, Holandsko, Francie, Slovensko a my. Policie projela krokem, krokem objeli celé parkoviště a nic neřekli.
Tak jsme tu v klidu. Máme v plánu tu zůstat pár dnů, načerpat síly na další cestu, nasát sluníčko, mořský vzduch, něco málo ugrilovat.
A abych nezapomněla, Zdenda chytil ryby a byla velká grilovačka.
Alenka dodala naložené masíčko, byly brambůrky a salát a bylo to všechno vynikající. Takže, takto si tu žijeme, ale na noc všichni vše uklízíme. Jsme rádi, že tu můžeme bez problémů stát a tak zbytečně neprovokujeme, nikdo, ani mladí lidé, kolegové s dredy do půli zad nenechá na noc cokoliv u auta.
Všude je čisto, pořádek a večer klid. Žádné povykování, halasení, bujará muzika hluboko do noci. Myslím, že spousta mravokárců by zde a i na jiných místech změnila názor na mladé lidi, kteří se vizuálně maličko vymykají zvyklostem,
ale jsou na druhou stranu ohromně slušný i na poněkud starší generaci, jako jsme my. I bez desater a všemožných institucí a asociací, které umí akorát důležitě komentovat dění kolem karavainingu, se 99 % kolegů umí a chová slušně.
Ale je to jako v jakékoliv jiné společnosti, všude se najdou lidi, kteří vybočují a porušují zvyklosti, zákony. Tak to holt je.