Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Dneska jsme měli slavnostní den. Den, kdy se nám zdárně podařilo ukončit, uzavřít dvouměsíční snahu se vstupem do předdůchodu a s tím související boj s úředním šimlem.
Kdybych to býval byl věděl, tak bych tam nechodil! Slova klasika ani zdaleka nevyjadřují, co jsme museli za ty dva měsíce zvládnout. S ohledem na mašinérii, která nás pohltila a o několik let starší vyplivla bych řekla, že bychom měli dostat zaplaceno my, a ne abychom ještě za takové nervové vypětí platili my.
Ale pravdou je, že vložené prostředky nám jsou okamžitě následný měsíc pravidelně vypláceny, ale kdo to má zvládnout? Vydržet?
Konečně jsem jako poslední krok získala potvrzení od VZP, že už jsem konečně zanesená v systému, konečně jsem získala certifikát o očkování a konečně po dvou měsících naprosto nesmyslného pobíhání od čerta k ďáblu můžeme odjet.
Ale na druhou stranu jsme si užili naší malé vnučky a konečně jsme využili zázemí chaty. Po dva týdny jsme hlídali Timišku a aspoň na chvíli byli za plnohodnotné prarodiče.
Opravdu jsme si jí užili, kdy jsme poslední dva týdny hlídali, jak to jen šlo. Na chatě to byla paráda, přálo nám počasí,
Timi se chovala přímo vzorně a veskrze si nebylo na co stěžovat. Snad jen, že bychom jí rádi měli mnohem déle. Zdenda vytunil kárku
a ani kočárek jsme nepotřebovali. Kárka měla jednoznačně navrch a když jí ještě Zdenda opatřil bezpečnostními prvky, protože kolečka jsou příšerně zajímavá, a tak jsme drandili kolem Labe od rána do večera.
Zvládli jsme spoustu dalších setkání, včetně sletu příbuzenstva, které se v hojném počtu sjelo k nám a bylo to vše perfektní. Ale už je čas odjet, než se z nás stanou těžcí alkoholici.
Značnou část letní cesty budeme putovat po Německu, protože máme na cestování pouho pouhé dva měsíce a díky našemu stylu jízdy nemá cenu se pouštět někam moc daleko. Dálky si necháme až na zimní cestu, ale teď pojedeme podél Rakouských hranic směrem k Bodamskému jezeru, ale kam až dojedeme to je zatím ve hvězdách. Zdenda má hlavní zadání na cestu, a to je koupání v jezerech. První naše zastávka bude u jezera Ammersse, kde se setkáme s naší dávnou přítelkyní Petrou a Karstenem a strávíme společně víkend. V plánu jsou kola, koupání, samozřejmě grilování a povídání, protože jsme se díky kovidu skoro dva roky neviděli.
Honem jsem dneska kupovala průvodce Německa, ale bylo to docela náročné. Mám starého průvodce od National Geografik, ale tam je strašně málo informací. Chtěla jsou koit průvodce od Lonely Planet, mám už od tohoto vydavatelství celou řadu průvodců, ale průvodce pro Německo vydali pouze jen jako tipy po tom nejzajímavějším, co v Německu mají. Zhruba 12 tipů z celého Německa za skoro 600.- Kč. Nakonec jsem koupila průvodce, bichli, od Rough Guides za 1200.- Kč a jsem spokojená, protože je tam spousta map, informací a tak podobně. Škoda že Lonely Planet tak nějak Německo nevydává.
První naše zastávka je v Příbrami a když už jsme se sem dostali, tak nemůžeme vynechat procházku na Svatou horu, která je hodně známá. Svatá Hora je významný barokní areál a poutní místo. Vrchu (586 m) u Příbrami bylo cílem poutí už velmi dávno. Roku 1348 daroval Karel IV. Příbram prvnímu pražskému arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic, který zde prý často pobýval na svém hrádku Ernestinu. S tím patrně souvisí stavba původního kostelíka i soška, která byla v kapli jeho hradu v Příbrami. Když byl hrad 1574 zbořen, dostala se do měšťanských rukou.
Za třicetileté války byla Příbram silně zpustošena a po roce 1620 se v Příbrami usadili jezuité, kteří sošku přenesli na Svatou Horu.
Od roku 1648 byl poutní areál velkoryse přestavěn pod vedením C. Luraga a protože byl cílem velkých poutí, byl různě přestavován a upravován až do 20. století.
V roce 1732 byla Svatá Hora místem velké barokní slavnosti, když byla poutní socha Panny Marie Svatohorské slavnostně korunována. Bohužel, kostel a areál už byl zavřený, a tak jsme si vše prohlédli alespoň zvenčí.
V Příbrami jen přespíme a hned jedeme dál. Zítra už konečně opustíme domovinu a budeme se toulat po Německu. Dneska nám zrovna od Dethleffs přišla na email informace, že už jsou v Německu otevřené všechna stání pro obytná auta.
Přeji všem krásný večer.