Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Příbram nám skvěle posloužila na přespání a hned po ránu jedeme dál, směrem na Strakonice a hraničním přechodem
Strážný vjíždíme do Německa. Jedeme překrásnou krajinou Národního parku Šumava, kde jak vidíme kolem sebe, stromy jsou veskrze zdravé. Jen v dálce občas zahlídneme malou skupinku vyschlých smrků, ale tady, v této oblasti naprosto minimálně.
Hraniční přechod je prázdný, ale hned po přejezdu hranic nás přivítala zpráva z jakéhosi Kovi centra, abychom sledovali situaci a měli očkování nebo dodržovali karanténu. Naštěstí očkování máme, ale dočetli jsme se, že v Německu se nyní velmi šíří další mutace, která je velmi nakažlivá, tak uvidíme.
Ale domnívám se, že s šířením mutací to bude podobné ve všech zemích Evropy a že se zase budou postupně přijímat různá opatření, ale s tím se už asi musíme do budoucna smířit. Samozřejmě se teď před prázdninami budou různé letní destinace předhánět, co vše uvolní, jen aby nalákaly a umožnili prázdninové dovolené, ale domnívám se, že to není dobré a zdaleka ještě není vyhráno.
Jsme kousek od Pasova, kam dneska míříme. Pasov je krásné město, které si necháme na později, ale co je důležité, kousek za městem je parádní stání pro obytná auta.
Sice jen na 24 h, ale parkoviště je téměř prázdné. Myslím, že stát tu dva dny a možná i více by nebyl až takový problém, ale na druhou stranu, jsme v Německu, kde se vyplatí dodržovat nařízení a předpisy.
Zkrátka je tu richtik a pořádek. Takže ano, určitě toto místo ještě v budoucnu využijeme, minimálně k návštěvě Pasova. Vysoko nad námi se tyčí Veste Obrhaus, kombinace paláce a opevnění.
Část vybudovali už v 13. století pasovští mocní knížata – biskupové, která ovládali daleké okolí a co si budeme povídat, mnohokrát zavítali i do Čech a drancovali vesnice, města hluboko v našem území. Vždy se však stáhli, odvlekli ženy, děti, kořist, a tak pokračovali mnoho let.
Dali jsme si kávičku a ve stínu je nám dobře. Hlavně lehký větřík a blízkost řeky je mnohem příjemnější. Pasov máme před sebou. Tady se stékají tři řeky a každá z nich má jinou barvu. Vlastně říkají, odkud pochází. Inn pramení v Alpách a má krásně nazelenalou, alpskou vodu. Dunaj, který protéká městy a zemědělskou krajinou má vodu jakoby kalnější a Ilz, která se valí z Bavorského lesa, je zbarvená po rašelině.
Maličko si pohráváme s myšlenkou na koupání, ale Zdenda má vybrané parkovací místo u městečka Pocking, kde je veliké jezero. Jen doufáme, že se nám někde šikovně podaří zaparkovat. Jezero Pockinger Baggersee je skvělé, suprové a nemá chybu. Jakmile jsme zaparkovali na boční cestě, okamžitě balíme a hurá do vody. A protože jsme v Německu, ráji nudistů, není překvapením, že jsou to samý hambáči. Je to zajímavé, v Čechách bych měla velký problém koupat se bez plavek, ale v zahraničí není důvod se jakkoliv ostýchat. Zkrátka, tak nějak u mě funguje, že tady mě nikdo nezná, a tak jsem v klidu.
Plánovali jsme, že se půjdeme ještě vykoupat po večeři a pak ještě před spaním, ale přišla veliká bouřka se silným větrem, příjemně se ochladilo, a tak jsme plány na večerní koupání odložili. I když, Zdenda se docela určitě ještě večer půjde vykoupat. Nicméně teplo spadla na neuvěřitelných 15°C. Minimálně se nám bude dobře spát.
Dnešní trasa je: