Hledat
Toplist
Menu
Videa - A léta běží
Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků
-
ostrov Mainau - Bodamské jezero - Bádensko - Württenbersko - Německo
30.7.2021Údajně, kdo byl na Bodamském jezeře a nenavštívil Mainau, tak prý tam, jako u Bodamského jezera, ani nebyl, nebo tak nějak podobně.
Zkrátka, na Bodamském jezeru je povinností navštívit Kostnici a ostrov Mainau, což jsem nevěděla, a protože už to víme, tak jsme se holt na ten ostrov Mainau jeli podívat. Máme to od nás kousek, kolem 5 kilometrů, což je skvělé, protože ze včerejška jsem se ještě pořádně nevzpamatovala.
Samozřejmě, vyzbrojeni informacemi z průvodce, jinak by to snad ani nešlo ujíždíme na návštěvu ostrova, který „nikdo nesmí minout“. Maličko mě překvapila cena vstupného, 23 eur na hlavu, ale co se dá dělat, Mainau je zkrátka rarita, a to se zaplatit musí.
Takže, o co se vlastně jedná.
Mainau je ostrov kousek od Kostnice, je to ohromné arboretum s naprosto úchvatnou výsadbou.
Armáda zahradníků pečuje od jara o veliké množství rododendronů a pak celý ostrov rozkvete tulipány a všemi možnými cibulovinami a teď tu kvetou letničky a samozřejmě množství různých odrůd hortenzií.
Na ostrov se vyplatí jít na celý den.
Děti nebudou zajímat kytky a stromy, byť by byly sebekrásnější, ale je tu veliký dětský park s jezírkem, kde se dá plout na voru anebo využít nějakou atrakci, kterých je tu hodně.
Jezírko je jen 60 cm hluboké. Samozřejmě, spousta laviček a stolků, takže děti si tu mohou nerušeně hrát a dovádět.
Malá minizoo je pro ně dalším lákadlem anebo, co se dětem hodně líbí je motýlí dům.
Motýlí dům je další zajímavost, kterou si samozřejmě nenecháme ujít. V závislosti na ročním období tu na poměrně malé ploše poletuje až 1000 motýlů 80 druhů.
Vysoká vlhkost a poměrně slušná teplota umožňuje téměř třetině druhů přirozenou reprodukci.
Moc hezky vyvedený skleník, kde se na chvilku ocitneme v pralese s vodopádem, jezírky, potokem a spoustou malých papoušků, kteří jen tak poletují kolem.
Abychom se mohli na motýli lépe podívat, je tu několik takovýchto krmítek, kde jsou napíchnutý pomeranče a banány.
Dál je tu samozřejmě zámek, kde stále bydlí majitelé a tím jsou švédští majitelé, proto na zámku vlaje Švédská vlajka.
Pokud jsou majitelé doma, je vytažená nahoru. Celý ostrov včetně zámku a dalších budov patří Lennart Bernadotte. Dědictvími nakonec přešel na prince Lennart Bernadotte , hraběte z Wisborg , původně prince ze Švédska a vévodu z Småland .
Až do napoleonských válek a spojování malých německých lén patřil tento ostrov Řádu německých rytířů. Později, v roce 1853 koupil ostrov jako svůj osobní majetek velkovévoda Frederick I. z Badenu a palác postavený Řádu německých rytířů používal jako letní palác.
Na konci první světové války se Baden stal republikou s abdikací velkovévody Fridricha II na syna Fridricha I. Bývalý velkovévoda si ponechal svůj soukromý majetek včetně Mainau.
Když v roce 1928 zemřel bezdětný, přešel ostrov na jeho sestru Viktorii z Badenu , manželku švédského krále Gustaf V. A tady už se dostáváme k švédskému vlastnictví.
Po její smrti o dva roky později připadl ostrov jejímu druhému synovi princi Wilhelmovi, vévodovi ze Södermanlandu a následně jeho potomkům. Viktorie ostrov svému druhému synovi odkázala.
V roce 1932 dal kníže Wilhem ostrov Mainau svému jedinému dítěti Lennartu Bernadotteovi, který jej vlastnil až do roku 1974, kdy ostrov přenesl na nadaci .
Hrabě Bernadotte následně založil v roce 1991 Enterprise Mainau GmbH jako soukromý podnik pro správu ostrova ve prospěch Lennart Bernadotte-Stiftung .
Hrabě zůstal aktivní ve správě Mainau až do své smrti v roce 2004, ale jmenoval svou druhou manželku Sonju-managerkou a správkyní majetku.
Vdova, ona a jejich děti vedly nadaci i správcovskou společnost do roku 2007.
Od ledna 2007 Bettina Bernadotte, nejstarší dcera Lennarta a Sonji, řídí Mainau GmbH jako současná manažerka a s bratrem Björn Bernadotte.
Tolik asi k historii ostrova Mainau by stačilo a my se pomalu vracíme ke kolům. Kola máme připevněná na velkém prostranství před vchodem, kde je i stání pro autobusy a samozřejmě pro auta.
Jak osobní, tak obytná. Co se tady nedá všem upřít je veliká spousta parkovacích míst, ale jak říkám, všechna, absolutně všechna jsou placená a někdy hodně vysoko.
Dalo by se občas někam vrtnout a nacpat se do nějaké zastrčené mezírky, ale je to hodně složité a bude to vyložená náhoda.
Jsme vlastně na kopci nad Bodamským jezerem a Zdenda tady objevil krásnou malou kamínkovou plážičku, spíše příjemný vstup do vody s vysekanou trávou, kde se dá lenošit a příjemně vykoupat.
Jsme celý splavený a už jsme si nevykli sebou vozit plavky a ručník. Jenže, je ještě krásně a málo hodin, tak se jen smočíme a jedeme k autu vzít si deku, knížku a vracíme se zpět, protože v teple, které panuje, nemá cenu dřepět u auta, lépe nám bude u vody. Máme to necelý kilometr a na kolech jsme u vody za chviličku. Stahuje se k dešti, ale to je v pohodě, alespoň budeme moci vyndat centrálu a dobít baterky do kol.
Tak ještě poslední koupání a ujíždíme zpět. Víme, díky internetu, že by mělo po čtvrté hodině začít pršet. Možná se to o nějakou hodinku posune, ale na déšť to vypadá docela jistě. Zase, bude se hezky spát.
Zítra už odjedeme tase o kousek dál z příjemného parkoviště a laskavé náruče restaurace a její wifi sítě od které máme po několik dnů získané heslo. Tentokrát bylo heslo za pivo, které si Zdenda v restauraci musel dát, někdo se holt musí obětovat pro blaho všech. Takže opět budeme lovit připojení, kde se dá a já se budu courat s vkládáním cestopisu. Ale, neházejme flintu do žita, třeba se nám opět povede někde připojit.