Hledat
Toplist
Menu
Videa - A léta běží
Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků
-
Gueret, Aubusson, Meymac - Francie
14.10.2020Přespali jsme v klidu a pohodě v Gueret na velkém parkovišti u nákupního centra.
Já vím, nic moc, ale tady není žádné kloudné stání, pokud bychom nespali na parkovišti přímo u hlavní silnice, kde bude celou noc hluk od projíždějících nákladních aut. Tak to raději volíme klid.
Využili jsme malé přestávky v dešti a jdeme na prohlídku městečka.
Naštěstí je historická část maličká, a tak se můžeme brzo vrátit k autu a pokračovat v cestě.
Opět jedeme překrásnou francouzskou krajinou, kde se všude pasou krávy a u nich telátka. Je to podívaná.
Pastviny jsou kam jen oko dohlédne, lesy, lesíky a krávy. Někde jsou poměrně velká stáda, někde jen pár kraviček a telátko, zkrátka, každý podle svých možností a velikosti pastvin.
Aubusson a gobelíny nebo také, tapiserie, ale jak je to správně?
Dneska jsme se dostali do nádherného historicky starého městečka Aubusson, kde sídlí jedna z nejstarších dílen na gobelíny nebo tapiserie.
V roce 209 se aubussonské tapiserie staly součástí světového dědictví UNESCO, a to jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít.
Dodnes je v Aubussonu a okolí v provozu 20 dílen, které nejen vytváří nové gobelíny starou klasickou technikou, ale jsou i mistři v rekonstrukci, renovaci starých gobelínů.
Sem se dostávají poničené gobelíny z celého světa, ze zámků, kostelů a reprezentačních míst na opravu po mnohdy velmi špatném zacházení. Mnoho velmi starých gobelínů bylo nalezeno na půdách a v různých skladištích ve velmi zoufalém stavu a zde jim místní mistři vdechli nový život.
Historie tvorby gobelínů se tady v Aubussonu začala psát téměř před 600 lety a v průběhu staletí prošla vlastně jen změnou vlastníků z rodiny na krále a zpět, ale tvorba gobelínů zůstává stále stejná.
Jen se samozřejmě zlehčila výroba vlněné příze, maličko se usnadnilo barvení příze, ale práce zůstala ryze ruční a vlastně i technika a jednotlivých postupů stejná jako před stovkami let. Domnívám se, že by toto téma mohlo zajímat i ostatní čtenáře, maličko se zastavím. Předně, jaký je rozdíl mezi gobelínem a tapiserií?
Český název gobelín vznikl patrně převzetím z francouzštiny, kde jedna z nejstarších manufaktur vyrábějících tapiserie patřila rodině Gobelinů, měla název „Manufacture des Gobelins“ a můžeme ji dodnes najít v Paříži na 42 avenue des Gobelins u stanice metra Les Gobelins. Gobelín je ale místní název, všeobecný termín pro tento druh tkaného ozdobného koberce je tapisérie. Řečeno šalamounsky každý gobelín je tapisérie, ne každá tapisérie je gobelín. Jsou to umělecká díla, která vznikla za účelem zavěšení na zeď, závěsné textilní obrazy. Ve starověku a raném středověku byly vyráběny sešíváním, výšivkou a aplikacemi textilií, ale umělecká díla označovaná dnes za starožitná, jsou tkaná.
Umění tkát tapisérie přišlo do Evropy patrně s nájezdy Saracénů a latinsky bylo označováno jako „Opus saracenicum“. Velkého rozvoje dosáhlo tkaní tapiserií ve středověku, kdy šlechta a církevní hodnostáři velmi trpěli v ledových zdech středověkých staveb a hledali vše, čím bylo možné si zateplit interiér.
Tapisérie se vytváří na tkalcovských stavech, do kterých je vertikálně nebo horizontálně napnutá osnova, která tapisérii drží jako podpora. Vrchní nitě, útky, bývají z vlny či hedvábí a vytváří to, co člověk vidí, tedy obraz. Předlohou pro tkanou tapiserii bývá namalovaný obraz vytvořený ve velikosti 1:1, který se podkládá pod osnovu a tapisérie je tedy vytvořena ve velikosti 1:1 vzhledem k předloze.
To bylo patrně důvodem, že malování předloh pro tapisérie bylo velmi přitažlivé pro mnoho slavných malířů.
Realizace probíhala zpravidla ve velkých dílnách, které skýtaly dostatek prostoru i zručných umělců, kteří na každém kuse pracovali po mnoho měsíců, někdy i několik let.
Protože při tkaní docházelo postupně k poškozování předlohy, vyráběly se stejné kusy v omezeném počtu maximálně 3–4.
Špičkoví tkalci ve významných dílnách tapiserie někdy podepisovali vytkanými iniciály do bordury (rámování tapisérie), ale dělo se tomu však jen zřídka.
Aubussonská tapiserie je oficiálně přidána na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva.
Původ tapisérií „de la Marche“ (oblast Aubusson a Felletin) je nejasný. Již dlouhou dobu je přisuzována arabskému světu, protože někteří ji spojují se starou legendou evokující saracénské vojsko ztracené po bitvě v roce 732.
No, já už bych to více nerozebírala. Mohli bychom si ještě povídat o jednotlivých stylech v průběhu staletí, kdy se začaly používat v tapiseriích zelené listy, kdy květiny a tak podobně. Je toho hodně, ale myslím, že stačilo.
My se pomalu vracíme maličkým městečkem Aubusson zpět na parkoviště, kde jsme si udělali kompletní servis a díky vodě zdarma jsme i po čase udělali očistu všech nádrží.
Jen je škoda, že je tak ošklivo. Celý den permanentně prší, fouká ledový vítr a pro změnu mrholí.
Jen párkrát se nám poštěstilo zahlédnout sluníčko, ale to byla spíše náhoda.
Malá zastávka na cestě je nečekaná vyhlídka ukrytá kdesi v lesích Národního parku.
Zdenda klasicky nemá rozum a prudce odbočuje na úzkou silnici, co silnici, silničku! mezi stromy, kde je i směrovka na jakousi vyhlídku.
Jen se modlím, abychom to nemuseli celé couvat, protože tady se neotočíme.
Vyjíždíme na náhorní plošinu a rozhledna je před námi.
Krásný výhled do dáli a kupodivu, přestalo na chvíli pršet a vysvitlo v dálce sluníčko.
Paráda.
Dojíždíme na další stání pro obytná auta do městečka Meymac. Dneska budeme mít relaci s Klárou a domluvíme se, zda se v sobotu setkáme.
Prezident Makron má mít velký projev k národu, a tak s napětím čekáme, co se bude ve Francii dít. Je docela možné, že omezí cestování mezi regiony,
a to by znamenalo, že se náš společný týden neuskuteční. No, však se to dneska večer dozvíme.
Jinak budeme pokračovat v zrychleném tempu na Portugalsko.
Dnešní trasa je: 110 km
