Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Z městečka Orio směrem na Lekeitio, zkrátka směrem na Portugalsko, vede překrásná pobřežní cesta, kterou by byla škoda minout.
Jedeme vysloveně nad pobřežím oceánu a výhledy, které se nám postupně otevírají jsou úžasné.
Já vím, všichni cestovatelé většinou pospíchají dolů na jih Španělska nebo jedou úprkem do Portugalska, ale je to ohromná škoda.
Možná by někdy bylo lépe dát si cíle bližší, pokud to samozřejmě jen trošku jde, tak si projet vždy jen část nějakého území. Speciálně Baskicko nás neskutečně příjemně překvapilo. Nádherné kopce plné lesů a skvostné vesničky, které hodně připomínají Alpský styl domů. Vůbec netušíme, co činí Basky tak bohatými, ale všechny domy jsou luxusní a ohromné a těch pár krav, které se jim pasou vedle domu, jim nejspíš nějaký veliký peníz nepřinese.
Opět, nevíme, kolik rodin v nich žije, třeba je to opravdu několik rodin v rámci jedné velké rodiny, ale domy mají překrásné.
Pokud takovéto pěkné domy zasadíme do překrásné hornaté krajiny plné pastvin,
tak k dokonalosti chybí jen málo. Samozřejmostí je, absolutní čisto, všude!
Pobřeží Atlantiku tady není kromě městských pláží vhodné na koupání. Ostatně, většinou jsme hodně vysoko na útesech, což je moc pěkné.
Pobřežní silnice nabízí i nespočet parkovišť nad oceánem, kde lze v klidu zastavit, uvařit si oběd a pozorovat snažení surfistů.
Těch je tu neskutečné množství a za chvíli jsme vtažený do fandění a samozřejmě jak jinak, kritizování, jestli jako ta vlna šla sjet lépe nebo se mělo počkat na jinou, lepší, vyšší.
Hned ve vedlejší zátoce je další maličké městečko s ohromnou městskou pláží a tam vidíme surfařskou školičku, spíš takovou mateřinku, kde se opravdu maličké děti učí základy surfování.
Pak kousek od břehu je už surfařská škola pro větší děti a ve vlnách je další škola už pro puberťáky.
No a před námi pod útesem kde stojíme je už vysoká surfařská.
Právě na naše parkoviště přijíždějí kluci, kteří se během chvilky převléknou do neoprenů,
seběhnou na břeh a během chvilky už je vidíme, jak se houpají na vlnách.
Je nádherný den, což se nám líbí. Po minulých dnech plný deště a velmi nízkých teplot, je to jako balzám na tělo. Je krásných 25 °C, takže, uklidit svetry a vyndat trička a šortky.
Dneska jsme dojeli na další místo pro obytná auta, které ovšem není tak pěkné, jak bychom si přáli. Zdenda měl vybrané jiné místo ve městě na molu, respektive v přístavu, kde se původně parkovalo s obytnými auty, ale velké parkoviště je prázdné, zavřené, což je škoda.
Nakonec jsme vzali zavděk parkovištěm pro obytky a karavany v průmyslové zóně, ale nakonec se ukázalo, že to tady není až tak špatné. Jednak si můžeme sednout na břeh řeky, která proudí do moře a druhak, je tu pítko, a tak mohu přeprat.
Je málo hodin, tak proč se do praní nepustit. Už jsme měsíc na cestě, a to je tak akorát čas zlikvidovat tašku fuseklí, pár triček a tak podobně.
Vody je dost, sluníčko krásně svítí, je teplo a příjemně pofukuje. Vypadá to, že ani šňůra na prádlu tu nebude nikomu vadit. Jen si na plynu musím ohřát dostatek vody, vše potřebné mám s sebou a jdeme na to!
Zdenda mi pomohl s mácháním a musím říct, že jako ždímačka funguje naprosto skvěle. Během hodinky je vše vypráno, pověšeno a můžeme se pomaličku pustit do grilování rybiček.
K našemu údivu jsou všechny karavany okolo nás a zrovna tak tři obytná auta prázdný. Asi to tu funguje i jako zimoviště.
Gril, jak jsem si všimla je pro mnohé velké téma. Jaký typ si pořídit, jestli na plyn nebo na uhlí, jestli na nožičkách, nebo takto kompaktní. Každopádně, my jsme vybírali gril vlastně tři roky. Od začátku se nám líbil COBE, ale ty peníze jsem za něj odmítla dát a tak jsme hledali něco podobného, ovšem za maličko jiné peníze.
Rok s rokem se sešel a najednou se objevili na trhu levné varianty grilu COBE. Jistě, uznávám, COBE bude docela určitě z kvalitnějších materiálů, bude mít kvalitnější vnitřní nádobu na dřevěné uhlí, design má taky maličko lepší a barevné provedení je hezčí.
Ale docela určitě je COBE mohutnější, což zase je maličko na škodu. Každopádně, my máme tento gril už tři roky a velká spokojenost. Vnitřní nádoba na dřevěné uhlí vydrží přesně jedno grilování, lze přidávat spodní vzduch větráčkem a regulovat intenzitu žářiště. Zdenda ještě od začátku vždy vystele celý vnitřek alobalem, takže pokud něco odkape dolů, tak nemusí gril mýt a hlavně, používáme teflonovou podložku, takže se nám nic nepálí a odkapávaný tuk nesmrdí na rozpálené pukličce od dřevěného uhlí.
Ještě bych zapomněla na poslední dnešní zážitek a to, když jsme sem přijeli, tak z jednoho obytného auta, jediného kde někdo je, vyběhl pán a francouzsky nás prosil o pomoc.
Je zajímavé, že ačkoliv neumíme slovo francouzsky, tak prosbu o pomoc jsme pochopili okamžitě.
Samozřejmě, má vybitou baterku a prosil Zdendu, jestli by mu nepomohl. Někdy opravdu stačí jen intonace a gestikulace rukama. Samozřejmě, pomohl.
Zdenda hned vyndal centrálu a rychlo nabíječku. Kolega se nestačil divit a za pár minut už zkoušel startovat a nastartoval. Tak sláva.
Video z dnešního dne, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je: 64 km