Hledat
Toplist
Menu
Videa - A léta běží
Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků
-
Santander - Kantábrie - Španělsko
14.11.2020Zdenda ještě pozdě v noci, to už jsem spala, přejel na stání pro obytná auta a jaké je mé ranní překvapení, když vidím takovou řadu obytek.
Vlastně my jsme se za celou nynější cestu vždy potkali na stání na noc tak s jedním nebo maximálně s dvěma kolegy a tady je nás řada. Mám radost. Ono se to těžko vysvětluje, ale když obytná auta jezdí, tak to se zákazy nebude tak zlé.
Máme tu opět Maďary, se kterými jsme se už setkali, a dokonce nám napsali email, pak tu máme jednoho Norka, dva Angličany a jinak samé Španěly. Parkoviště je luxusní, jen nám sem nesvítí sluníčko, což bude pro nás dost velký problém.
Celé dopoledne jsme ve stínu a těch pár hodin slunce, než se zase sková za baráky nad námi nám rozhodně stačit nebude a centrálu tady vyndávat nemůžeme. Jezdíme jen pár kilometrů, a tak baterky jsou už hodně smutné.
Potřebovali bychom alespoň na jeden večer na elektriku, dobýt baterky, ale to zatím nehrozí. Stání pro obytná auta jsou pomalu v každé vesnici, ale všechny bez elektriky, kterou bychom teď, když máme málo sluníčka rádi zaplatili.
Dlouho jsme nebyli na kolech, a tak padlo rozhodnutí, že dneska pojedeme na výlet podél pobřeží. Akorát je maličký problém, že cesta pro kola nevede podél pobřeží, ale vždy budeme muset zajet do vnitrozemí a pak se vrátit k pobřeží.
Podél pobřeží vede pouze pěší cesta, která je hodně často různě po schodech a hlavně, občas je hodně úzká a byl by problém vyhýbat se chodcům.
Však taky nikdo podél pobřeží na kole nejede. První zastávka je u majáku Faro de Cabo Mayor.
Krásný běloskvoucí maják vysoko na útesu. Je to úžasná podívaná.
Hluboko pod námi se vlny tříští o útes a oceán jen duní. Je to až strašidelné.
Vracíme se kousek do vnitrozemí a zase kolem veliké meteorologické stanice jedeme zpět k oceánu, kde je jen maličká kaplička.
Dali jsme si chviličku odpočinek a jedeme dál. Poslední zastávka je na břehu jakési maličké vesničky o pár domcích a naprosto neskutečným pobřežím. Jedna úžasná vlna za druhou.
Dneska je oceán poněkud rozbouřený, a tak je to překrásná podívaná, kterou jako suchozemci umíme ocenit.
Pomalu se vracíme do Santanderu zpět k autu. Zdenda naplánoval trasu tak, abychom si projeli na kolech kus města, ale kromě výstavních domů podél pobřežní promenády není opravdu o co valně stát.
Jak už jsem se zmiňovala, velký požár zlikvidoval staré historické město, a to co se nově postavilo není žádný zázrak.
Tak jsme si projeli část města, kde jsou jen vysoké obytné domy a už jsme na nábřeží, kterému zhusta dominují secesní domy. Samozřejmě na nábřeží je i pěkná budova Banco Santander.
Banka Santander patří k největším světovým bankám a tomu i odpovídá monumentalita stavby z roku 1875. Už v době výstavby banka patřila mezi dominantní hráče na bankovní scéně.
Míjíme poloostrov Magdaléna, kde už jsme byli a jedeme zpět. Akorát odjíždí velký trajekt Brittany Ferries a kupodivu jen jedním zahoukáním se loučí s přístavem a dává všem na srozuměnou, že odjíždí.
Proč kupodivu? Už několikrát jsme viděli odjíždět veliké trajekty a výletní lodě. Měli jsme párkrát kliku na Princeznu Karibiku a samozřejmě na Aidu, ale ty vždy odjezd ohlašovali trojím zatroubením. No, třeba je to tu zvykem.
Malé dětičky se učí ovládat plachetnice a zátoka byla plná lodiček. Jakmile Brittany ohlásila odjezd, instruktoři na nafukovacích člunech zahnali děti do bezpečí ke břehu. Najednou byla zátoka téměř prázdná.
A za chvíli už jsme doma. Nakonec jsme ujeli skoro 30 km a jsem ráda, že už to mám za sebou. Dlouho jsme na kole nejeli, a tak sedací část těla už poněkud úpí. Teda, úpím já, protože dneska už mám pěkně naklepaný zadek.
Zdenda ještě opravoval na mém kole uvolněný kontakt na baterce, tak snad už bude vše v pořádku.
Zítra se asi nejdříve zastavíme u stadionu, kde je volná síť, slabá, ale volná, vložíme dnešní den a pak pojedeme zase o kousek dál.
Video z dnešního dne, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je: 28 km
