Hledat
Toplist
Menu
Videa - A léta běží
Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků
-
Anteguera a El Torcal - Andalusie - Španělsko
6.2.2021Stojíme na stání pro obytná auta ve městečku Anteguara, kde je nás plné parkoviště a řekla bych, zastoupení je napříč celou Evropou.
Máme tu kolegu F, D, P, E, GB a my hrdě CZ a proč hrdě? Protože máme na kapotě státní vlaječky, a to hned tak někdo nemá. Mám na mysli cizince, ale Češi mívají vlaječky hodně často, tak jako naši přátelé Zdenda s Alenkou.
Do města to máme 2,5 km, a tak hned dopoledne jdeme na výlet. Tak, ono je jedno, kde si protáhneme nohy, ale je sobota dopoledne a absolutní minimum lidí na ulici. Je fakt, že nejezdí kolem ani skoro žádná auta, a nás to maličko svádí k domněnce, jestli tady není zákaz sobotního a nedělního vycházení podobně jako ve vedlejším Portugalsku.
Nicméně, jak docházíme do starého města a centra městečka Antequera, vše je jinak. Lidi jsou normálně na ulici, v restauracích je sice na dveřích vyznačený omezený počet návštěvníků, ale lidi už jsou uvnitř nebo u venkovních stolečků a popíjejí dopolední kávičku, všechny prodejny jsou otevřené, takže tady je život normální.
Jen samozřejmě všichni mají roušky, což je dost otrava, potí se mi brýle, ale jinak to nejde. To mi připomíná, že oproti nám se Španěláci roušek nezbavili ani v létě.
My odtud odjížděli v polovině srpna a všichni nosili naprosto nekompromisně roušky, celé léto a vlastně až doteď. Vzpomínám si, jak jsme byli naučený nosit roušky a když jsme přijeli do Čech, tak v rouškách jsme byli za raritu.
Škoda, možná kdyby to bylo u nás stejné jako ve Španělsku, tak by restrikce nemuseli být tak přísné, ale to je otázka. Faktem je, že se roušky nosili v létě ve Francii a i v Německu a přesto tam čísla také hrozivě nastoupala.
Další otázkou je, jestli bylo nutné zavírat školy, protože v okolních zemích školní docházka normálně fungovala.
Speciálně ve Španělsku, Francii, Portugalsku a některé spolkové země měli otevřené od září školy. Hlavně, vidíme cestou děti na školních hřištích.
Pravda, všechny děti mají roušky a vidět malé kluky, jak trénují na fotbalovém stadionu v rouškách je hodně divné.
Ale zase jsme si říkali, že malé děti se s rouškami asi mnohem lépe vyrovnají než dospěláci, možná.
Každopádně, nám se potí tváře a permanentně si roušku ve vhodné chvíli sundáváme a necháme obličej na chvíli vydechnout, ale u trénujících kluků na fotbalovém stadionu jsme neviděli podobné chování, jako že by měli snahu si roušku aspoň na chvíli sundat a dýchat čerstvý vzduch.
Odjíždíme z Antequery, jen chceme dojet k McDonaldu na internet, vložit do stránek a máme v plánu vystoupat do skalnaté oblasti El Torcal. Maličko nás vyděsila policejní kontrola v protisměru, vlastně na příjezdu do města. My jedeme z města a u nás nikdo není. Opět se dohadujeme, jestli není náhodou zakázaný pohyb mezi městy. Horší je, že na El Torcal se musíme vrátit do města a příjezdová hlavní cesta je jen jedna, musíme prokličkovat město a dostat se na silnici nad město směr, El Torcal.
Ovšem cestou, kousek od Antequery je naprosto jedinečný skalní masiv La Peña de los Enamorados, připomínající hlavu indiána, ale píše se, že je to hlava ženy. Každopádně masiv je velký unikát, který byl v roce 2016 prohlášeno za světové dědictví UNESCO. 5 částí areálu dolmenů Antequera s dolmenem Menga , dolmenem Viera , tholos El Romeral a horami El Torcal .
Ráda bych za nás oba poděkovala do Almuněcaru paní Vendy za upozornění, co bychom neměli minout na naší trase. (El Torcal a spící Indián).
Je zde několik legend, které se k tomuto skalnímu útvaru tradují.
Jedna říká, že zde byl jeden mladý křesťan během středověku zajat na panstvích v Granadě a poslán sloužit do domu bohaté maurské rodiny. Tam se zamiloval do dcery svého pána, která ho na oplátku také milovala. Byli přinuceni držet svou lásku v tajnosti až jednoho dne společně utekli. Její otec by však takové zneuctění nedovolil. Milence pronásledoval, dokud je nedostihl v Peña de los Enamorados. Zde mladý pár raději ukončil svůj život. V zoufalé snaze zůstat věčně pohromadě se vrhli do prázdna z vrcholu skály.
Druhá legenda říká, že jde o hlavu indiána, který vzhlíží k nebi.
A ještě tu máme jednu legendu. Příběh vojáků, princezen a kobek.
Další nešťastní milenci byli ve skutečnosti arabská princezna a křesťanský rytíř Tello, voják krále Fernanda, byl zajat poblíž Antequery a držen v kobkách citadely města. Během jeho zajetí se zamiloval do Tazgony, dcery muslimského krále. Také oni se raději vrhli do propasti než být od sebe odtržený. Tragický skon páru šokoval arabského i křesťanského krále. Ti se následně rozhodli zastavit bitvu mezi oběma stranami. No není to nádherné??? Jen kdyby to tak fungovalo i dnes???
Šestnáct kilometrů od Antiquery je skalní masiv El Torcal, který ve výšce 1336 m vytvořila příroda.
Všude kolem nás bylo původně moře a my jdeme vlastně po mořském dnu, které tady bylo před 150 mil let.
Dvanáct kilometrů čtverečních rozpukaného vápence je hezkou podívanou. Je to takové zmenšené Hruboskalsko nebo Adršpach, ale i tak je to hezký výlet. Jen kdyby počasí bylo na výletování.
Odpoledne se hodně zatáhlo a my každou chvíli vyhlížíme déšť. Nebudu lhát, je hnusně, lezavo, větrno a je zima.
Nic moc. Jsou tu dvě trasy, ale vše je mokré, a protože už je pozdě odpoledne, tak jdeme tu kratší.
Není to nic příjemného chodit po mokrých kamenech, které klouzají a vyhýbat se loužím a bahnu.
Dovedu si představit výlet za lepšího počasí, ale tak to je, jsme tady, a tak si to projdeme. Do večera se ohromně zhoršilo počasí. Jsem v 1300 m nad mořem, teplota spadla na krásných 6 °C začalo mrholit a následně pršet a když k tomu přihodím nepříjemný ledový vít a lezavou mlhu, že sotva vidíme vedlejší auto, netuším, co tu vlastně stále děláme.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz. (bude vloženo později)
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
