Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Pláž La Chucha u městečka Carchuna mohu s klidným srdcem vřele doporučit.
Pravda, cesta je poněkud nejasná, maličko složitá, ale pokud se budeme držet směrovek, tak jí nemůžeme minout. Je to vlastně konec vesnice, kde už nevede žádná cesta dál, příjemné, poněkud větší parkoviště a s popelnicí, což je velká deviza parkovacího místa.
Je neuvěřitelné, kolik dokáže jedno obytné auto vyprodukovat odpadu. Mám na mysli různé obaly od potravin, drogerie a tak podobně. Igelitku různého odpadu vyprodukujeme za den jako prd a pak kam s tím.
Samozřejmě, i bez rad a nabádání chytrých, jak se máme chovat neexistuje vyhodit odpadky někam jinam než do koše nebo popelnice a pak mnohdy nezbude, než odpadky vozit i několik dnů v garáži, než se naskytne možnost se jich zbavit.
Ale tak to myslím mají všichni karavanisté a spíše je problém s lidmi v osobních autech, kteří přijedou na parkoviště, a to co jim zbude z veselé párty, oběda anebo jen večerního sezení v autě na břehu moře, tak vše, co jim zbude pohodí do křoví nebo jen nechají ležet na zemi. Tam vidím větší problém, než že by karavanisté vyhodili cokoliv kamkoli.
Ale to je obehraná písnička. Karavany nebo obytná auta versus osobní auta. My stojíme na místě a Zdenda si léčí nohu, která ho příšerně bolí. Osobně se domnívám, že je to jen silně namožené lýtko, které se vzbouřilo po prudkým sestupu a nulovém odpočinku na cestě. Taky je docela určitě na vině 40 let šlapání převážně pravou nohou na pedál v kamionu, je to jedno s druhým a když k tomu přihodím věk, který už bohužel máme, na neštěstí je zaděláno. Doufáme, že nás odtud policie nevyžene a Zdenda si tu nohu vyléčí.
Chce to jen absolutní klid, odpočinek, masáže hojivými mastmi, léky na bolest a proti zánětu a bude zase dobře. Stojíme tu teď s přáteli z Krkonoš, a tak jsme tady ve třech autech se značkou CZ jako nejsilnější skupina z jedné země. Jinak se tu střídají všechny možné značky. Švýcaři, Francouzi, jezdí hodně Němců, Holanďani a napříč všemi věkovými skupinami. Jezdí hodně mladí lidé, ale ti jsou většinou v malých dodávkách všelijak přestavěných na obytné dodávky, vídáme mladé rodiny i s hodně malými dětmi a pak starší generaci jako jsme my. Rozhodně se stále cestuje, i když asi v menší míře než normálně, ale co je dneska normální? A bude to jednou ještě normální? Uvidíme.