Hledat

Toplist

Menu

Videa - A léta běží

Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků

• Adra - Andalusie - Španělsko

  25.2.2021

  Ráno nás překvapil pan pekař.

  

  V klidu ještě poleháváme, čekáme na sluníčko, nebo už někteří z nás snídají a najednou hned za námi troubení. Koukáme, pekař přijel a nabízí bagety anebo sladké rolády, rohlíčky a všelijaké pečené pamlsky.

  

  My máme ještě dost chleba, ale Alence přešla velká čerstvá bageta vhod. Údajně byla výborná a křupavá. A pak jsme ještě odpoledne ke kafíčku ochutnali vynikající jemnou, kynutou roládu plněnou nugátem. Tak to byla velká lahůdka.

  

  Na vyhlídce jsme strávili kouzelné dva dny, ale už je opět čas zvednout kotvy.

  

  Hnuli jsme se o kousek dál do městečka Adra, kde máme také několik možností stání, ale nakonec jsme si vybrali místo hned u pěší zóny, kde jsme si dovolili vytáhnout křesílka. 

  

  Domníváme se, že tady by to nikomu nemuselo vadit. Stojíme vedle fóliovníků, kterých je tady všude kolem nás neskutečné množství. Ale ona cesta fóliovníky je i někdy velmi úspěšná. Takto jsme si přišli na velkou tašku vynikajících čerstvých okurek. Alenka se Zdendou na nás čekají na místě, kde jsme čepovali vodu a my se vrátili k okurkám. Aby nedošlo k mýlce, nevyplenili jsme žádný skleník, ale tady to funguje tak, že když už se majitelé rozhodnou, že je čas zbavit se rostlin okurek, paprik, rajčat, že už jsou zkrátka starý a nerodí tolik kolik je potřeba, tak u fóliovníků je hromada starých rostlin se spoustou plodů, které jsou ještě ve vynikající kondici.

  

  Samozřejmě záleží na tom, kdy byly rostliny vyvezeny ven a kdy se my nachomýtli na místě. Někde jsou už rostliny dlouho venku, a to se nedá nic vzít, plody jsou už shnilé, ale tady jsme měli štěstí, protože okurky jsou vyvezené možná dneska. A to v tomto případě na hromadě starých rostlin byly i plastové bedýnky, to když by si někdo chtěl vzít okurek víc. Ale je to hodně o náhodě, protože když svítí sluníčko tak do druhého dne budou okurky už zase k nepoužití.

   

  Jen bych ještě zmínila, jak se zde dodržuje nařízení o nošení roušek. Ve Španělsku se nosí klasické modré roušky, ale mají je všichni a všude. Už jsem psala o tom, že tady je vše otevřené, všechny obchody, provozovny jako je například kadeřnictví a vše je s omezením počtu lidí uvnitř. Už jsme se i zmiňovala o tom, jak LIDL instaloval do všech prodejen ve Španělsku jakési semafory u vchodu se zeleným a červeným světlem, které hlídají a pouští do prodejny jen určité množství lidí, zmiňovala jsem se o nařízení, že lidé musí nosit roušky stále, i když na dohled nikdo není, a to je velmi respektováno.

  

  Ale nedělám si iluze, že by tady byli lidé zodpovědnější než kdekoliv jinde, a proto nemají už tak dramatická čísla nakažených, ale je to hlavně o tom, že stále je vidět někde policejní auto a pokuty za nenošení roušky jsou veliké. No a konečně se dostávám k tomu, co jsem chtěla říct. Máme pěší zónu, kde chodí lidé na zdravotní procházky, běhají anebo jen sedí na lavičkách, ta pěší zóna je nějaké dva metry od nás, takže můžeme pozorovat, hodnotit a přemýšlet o tom, jak to tady funguje. A najednou jede po této pěší zóně pomaličku, krokem, policejní auto. V klidu, nikoho samozřejmě neohrožuje, neomezuje, ale všichni vědí, že je tu policie, která když bude potřeba může zasáhnout, a to si myslím, že je to to nejdůležitější. Policie je tady mezi lidmi a nečíhá někde za rohem, jestli náhodou někdo něco neporuší, aby si se zamnutím rukou na něm smlsla. Nevím, jak to říct, ale místní policie má i mojí velkou úctu a respekt, právě pro to, že je vidět, že je slušná, seriózní a přítomná.

  

  Mě osobně se stalo, že jsem před časem na takovém místě, podobném, kdesi na pěší zóně cosi fotila a najednou se otočím a za mnou stálo policejní auto. Oni prostě přijeli a jak jeli krokem, pomaličku, tak jsem je neslyšela a pak zkrátka čekali, až si to dofotím a všimnu si jich. Hrklo ve mně jako v pendlovkách a příšerně jsem se jich lekla.

  

  Vychovaná v minulém režimu jsem se snažila posunkem omluvit, ale naprosto zbytečně. Policisté, světe div se, se usmáli a pokynuli rukou na pozdrav a tím svým pomalým, hlemýždím tempem odjeli. Nutno doplnit, měla jsem samozřejmě roušku, ale staženou k bradě, protože se mi zamlžuje oko na foťáku, ale to nevadilo. Už automaticky, pořídím fotku a roušku si hned natáhnu zpět. Zajímavé by bylo, co by se dělo, kdybych roušku vůbec neměla, ale zjišťovat to nebudu.

   Dnešní trasa je: 

  

« Předchozí | Další »