Hledat

Toplist

Menu

Videa - A léta běží

Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků

• Isny - Moorbad - Bádensko - Württenbersko - Německo

  9.7.2021

  Přesouváme se do městečka Isny, které je známé výrobním závodem obytných aut Dethleffs, kde se náš Flíček před sedmi lety narodil.

  

  Je to neskutečné, jak ten čas letí a mě to připadá, jako před pár měsíci, kdy jsme vyjeli na naší velkou cestu po Evropě. Už víc jak 6 let brázdíme Evropu kolem pobřeží evropských moří a Atlantiku. Pravda, na pár měsíců jsme si na jednu zimu odskočili na Kanárské ostrovy, kde se nám pobyt maličko protáhl, ale jinak jsme vždy byli v zimě někde na jihu Evropy.

  

  Prvního prosince načneme, teda aspoň doufám, sedmý rok naší cesty a budeme se pomalu blížit do finále.  Opouštíme Bavorsko a vstupujeme do další spolkové země Bádensko – Württenbersko. Isny nás zajímá z jednoho hlavního důvodu, potřebujeme tady koupit víčko na vodu, které se nám konečně podařilo ztratit. Zdenda stále říkal, že na víčko přidělá šňůrku, abychom ho někde nezapomněli.

  

  Už několikrát se nám to málem podařilo, ale vždy jsme víčko na poslední chvíli zahlídli, jak osamoceně leží na stojanu s vodou. No, tak se povedlo víčko ztratit a samozřejmě, jak jinak, všude jsou v prodeji víčka na mnohem širší hrdlo, než máme my.

  

  Dotazem na dovozce, kolik by stálo nové, protože ho musíme koupit podle VIN, nám byla sdělena cena a já jsem následně málem omdlela. 900.- Kč bez daně za obyčejné, šroubovací víčko, kdy běžně v prodejně stojí kolem 300.- Kč. Jenže máme hrdlo, které se standartně nedělá, nechápu proč, a my musíme mít víčko na objednávku. Opět musíme mít něco extra anebo je to běžné a za extra se to akorát prezentuje. Netuším, ale domníváme se, že buď přímo ve fabrice nebo v prodejně bychom mohli víčko koupit za rozumnější cenu a když už jedeme kolem, tak proč to nezkusit.

  

  V Dethleffsu nám řekli, že kdyby nám něco opravovali, tak bychom víčko mohli od nich koupit, ale jinak ne. No a ve velké prodejně hned vedle fabriky neměli samozřejmě náš průměr, ale jiných víček měli hodně a celkově byli dost vyprodaný.

  

  Dříve plné regály zely hodně prázdnotou a výběr židlí, kterých bývaly plné stojany na tom jsou stejně. Zkrátka, zásobování tady jde poněkud ztuha.

  

  Pamatuji se na ohromný výběr všeho, stolů, křesel, doplňků do kuchyně, televizí, satelitů, navigací, grilů a já nevím čeho všeho a teď mě hodně překvapila slabá nabídka.

  

  Popojeli jsme jen kousek za Isny, kde má Zdenda vytipované místo na noc a na další den, protože zítra pojedeme na výlet. Máme krásné místo na spaní, přímo u jezera, které je upravené pro místní na koupání. Nádherně čistá a teplá voda, příjemný vstup do jezera, krásně vysekaná tráva, lavičky, sprchy, toalety a vše zdarma.

  

  Stojíme na příjemném parkovišti ani ne 20 m od jezera na okraji malé vesnice Moorbad, a ještě k večeru se jdeme vykoupat. Zítra by mělo být mnohem lépe jak dneska a po výletě bude koupání a slunění mnohem příjemnější.

   

  A když jsme na jihu Německa, které je slavné svými „špeclemi“, koupila jsem taky pytlík a dneska jsem je uvařila s vepřovým na žampionech. Tady je velký výběr „špeclí“ v několika kvalitách a samozřejmě i cenách. Pro první můj kuchařský počin jsem se vydala zlatou střední cestou. „Špecle“ jsme už v Německu jedli a moc nám chutnali, ale nikdy jsem je sama nevařila.

  

  Schväbische Spätzle se musí jen drobet déle povařit, než jsme zvyklý z obyčejných těstovinových nudlí. Ostatně na pytlíku je návod, vaří se cca 15 min, ale jsou vynikající. Nejsou to klasické těstoviny, ale maličko mi připomínaly bramborové těsto. Z jednoho pytlíku máme takovýchto 6 porcí. Uvařila jsem ke „špeclím“ vepřové na žampionech.

  

   Vepřové na žampionech a Schväbische Spätzle.

   Libové vepřové + cibule + malé žampiony

  Na tmavší cibulový základ jsem dala vepřové kostky, ty osmahla, aby se maso zatáhlo. Menší čerstvé žampiony (ale mohou být i naložené), nakrájené na čtvrtky přidáme k masu a chvíli podusíme na šťávičce z masa. Lehce posolíme, opepříme, poprášíme moukou jako na jíšku a ještě osmahneme, zalijeme vodou. Přidáme kmín a dusíme do měkka. Po cca 15 minutách jsou špecle uvařené, ty scedíme a tak jak jsou horké, promícháme s trochou olivového oleje, nebudou se k sobě lepit.

  

  Řekla bych, že špecle budou chutnat k čemukoliv. Jsou opravdu výborné a je to skvělá změna.

   Dnešní trasa je:

  

« Předchozí | Další »