Hledat

Toplist

Menu

Videa - A léta běží

Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků

• Castro Urdiales - Kantábrie . Španělsko

  8.11.2020

  Nádherný den je před námi, teda aspoň doufám,

  

  ale předpověď je až do pozdního odpoledne vynikající a co se bude dít večer je mi už vcelku jedno.

  

  Kantábrie je před námi a jak jsme si jednak přečetli na Španělských informačních serverech, Kantábrie by měla být téměř v izolaci.

  

  Měl by tam být zákaz cestování mezi městy, hlavně bychom správně z Baskicka do Kantábrie neměli vůbec přejet a naopak.

  

  Zkrátka, měly by tam být velmi tuhé restrikce směrem k obyvatelstvu, volnému pohybu a tak podobně. 

  

  Pomalu a jistě se loučíme s překrásným Baskickem.

  

  Ovšem na silnici nevidíme jediné policejní auto, což nám tak nějak moc nekoresponduje se situací z jara.

  

  Přejíždíme do Kantábrie a musím říct, jedním slovem opět paráda. Nádherné domy lemují silnici, že by opravdu bylo z čeho si vybírat. A opět překrásná příroda, která je všude kolem nás.

  

  Tady je jen jedna ukázka pořádku, o které jsem tolik posledně psala. Zkrátka, buď popeláři rovnou čistí vše kolem popelnic, ale tady mají takové popelnice, že popelář vůbec nevyleze z auta a jakousi rukou na boku zahákne popelnici a tu hned za kabinou vysype do otvoru, který se mu na vysoké korbě otevře.

  

  Nedávno jsme to se zájmem pozorovali, protože takový systém u popelářských vozů jsme ještě neviděli.

  

  Přijíždíme do prvního městečka Castro Urdiales, které má sice jen 26 tisíc, takže poměrně maličké městečko, ale jak tak koukáme, tak všichni jsou na ulici, normálně chodí po nábřeží, děti si hrají v dětském parku a tak podobně.

  

  Hlavně, spousta lidí sedí před restauracemi.  První parkovací místo, které Zdenda vybral je placené stání, a to se nám samozřejmě nelíbí. Jedeme na druhé, tentokrát k místnímu hřbitovu, kde je místa na parkování dost, máme tady dokonce kolegáčka, ale Zdenda říká, že ten je tady už několik let, aspoň na google mapách už dva roky stojí na stejném místě. Parkujeme velmi šikovně, nezbytné fotky před odchodem a až si to šlapeme do města.

  

  Hlavně, jdeme velký kus pěšinkou podél útesů což je moc fajn a s ohledem na překrásné počasí se moc těšíme na hezký výlet.

  

  Máme to do města nějaký 3 km podél moře, pak něco nachodíme po městě a pak zpět, no já to dneska šacuju na nějakých 8 km.

   

  Městečko Castro Urdiales se pyšní nádhernou gotickou katedrálou, Katedrála Santa María de La Asunción, která je na velmi vysokém útesu, jež vybíhá do oceánu. Nádhera.

  

  Původní stavba je datována do počátku 13. století, později byla různě dostavována, ale základ je ze 13. století.

  

  Katedrála má velmi zajímavě řešené vnitřní nosníky, tak zvané létající pilíře. Musíme obdivovat nádhernou žebrovou klenbu, která se jakoby vznáší nad mohutnými sloupy, vnitřními pilíři, zkrátka, klenba působí velmi ladně a v kontextu mohutnosti celého exteriéru až étericky. Tak to jsme taky ještě u gotické katedrály neviděli.

  

  Opravdu nevím, jak lépe to popsat, ale přesto, že jsme viděli už hodně gotických kostelů a gotika se mi jako stavební sloh líbí snad nejvíce, tak tato, poněkud strohá a robustní stavba působí velmi ladným dojmem.

  

  Hned vedle katedrály jsou velmi pěkně zachovalé zbytky obranné bašty s majákem, který prý bašty podpírají a hned pod útesy bouří oceán.

   

  Jdeme do města a nestačíme se divit. Ohromné množství lidí se sedí nebo jen postávají všude kolem nás a báječně se baví.

  

  Tak toto má být velmi přísná opatření. Pravda, všichni mají roušky, naprosto nekompromisně vždy a všude.

  

  Jen v restauraci při konzumaci je nemají, ale tady se konzumuje jen venku. Všechny restaurace mají uzavřené vnitřní prostory a buď objednané roznáší obsluha nebo fungují výdejní okénka.

  

  Zkrátka, ohromný lidský mumraj a vlastně, dala bych krk na to, že celé město je tady v centru a popíjí. Nevím, jestli je to úplně dobře. Dneska se pije hlavně víno, pak něco málo piva, limonády, koktejly, ale nikdo není ani náznakem opilý, nebo jen přiopilý.

  

  Zkrátka, upíjí si svoji dvojčičku, k tomu zobou tapas a je jim dobře.

  

  Couráme se starým městem a tím, jak jsme se dlouho vyhýbali městečkům, tak si to courání užíváme vrchovatě, zvlášť, když je tak krásně a atmosféra všude kolem nás je naprosto úžasná.

   

  Někdo se zmínil, že byla škoda, že jsme jen Bilbaem projeli, ale my se zatím naprosto cíleně vyhýbáme velkým městům. Přeci jenom, není nám dvacet a proč zbytečně vyhledávat nepříjemnosti, proč jít zbytečně problémům naproti. Samozřejmě, mám na mysli koronu, které se ve velkých městech obzvláště daří. Bilbao má skoro 400 tisíc obyvatel, San Sebastian 200 tisíc, a tak holt si ty města jen projíždíme a myslím, že nám to ke štěstí bohatě stačí. Zdenda se vždy snaží najít pro nás trasu centrem, zkrátka, jedeme až tam, kam nás značení pustí a pak holt už jedeme dál. Doba není na prohlídky měst nejvhodnější, tak to prostě je. Buďme rádi alespoň za to, co můžeme. Můžeme zatím cestovat, můžeme se procházet po plážích, můžeme do přírody, můžeme s obezřetností do malých městeček, zkrátka můžeme toho hodně, tak proč pokoušet osud.

   

  Obloukem se vracíme zpět do našeho domečku. Parkoviště je skvěle velké, takže nikomu jsme nepřekáželi a dokonce, k večeru přijeli kolegové z Maďarska, tak to zíráme. S Maďary jsme se na cestách snad ještě taky nepotkali anebo to bylo tak výjimečné, že si to nepamatuji.

  

  Než ukončím své dnešní povídání, ráda bych poděkovala jednak kolegyni paní Růženě, která mi napsala zprávu o dalších lécích a možnosti léčby toho mého nastydnutí a pak kolegyni, která napsala přímo sem na stránky, velká cestovatelka, paní Dagmara, byla tak hodná, že sedla a napsala zase svoje zkušenosti. Tak bych ráda, moc poděkovala za starostlivost a snahu pomoci. Děkuji.

  Video z dnešního dne, klikni na modrý odkaz. 

   Dnešní trasa : 20 km + cca 8 km pěšky

  

   

« Předchozí | Další »